Za zradu se pyká

35. Epilog

Stála u pootevřeného okna, jímž k ní profukoval teplý vánek, a snažila se nemyslet. Dopředu věděla, je to prohraný boj, ale cítila jakousi morální povinnost k lidem okolo ní alespoň to zkusit. Byl den oslav, dokonce i po takové době se to stále dodržovalo. Takže měla slavit, ne uzavírat se v hloupých vyčítavých myšlenkách. Měla být někde v Londýně,...

34. Hrát a neprohrát

S otázkou krve se Draco Malfoy poprvé setkal v pěti letech. Pro někoho by to možná byla jen jedna z těch vzpomínek, které člověk rychle vyřadí ze svojí paměti, ale on ji považoval za životně důležitý základ své filozofie. Tak si to alespoň vykládal sám sobě. Mnohem pravděpodobnější byl ovšem ten důvod, že to bylo poprvé a naposledy,...

33. Schopnost paralyzovat

Jestli většina kouzelníků předpokládala, že bude den Poslední bitvy od první vteřiny drama, mýlila se. Dokonce i Hermiona, která jako člen Řádu a jeden z úkolem pověřených lidí věděla víc než většina ostatních, byla překvapená, jak klidně všechno probíhalo. Až z toho byla nervózní. Budíček se štábem rozezněl přesně v sedm hodin, ale ona už dávno nespala. Popravdě...

32. Pro klid duše

Její prsty byly pevně obtočené kolem černého plastu a ruka se automaticky pohybovala, bez ohledu na směr jejích myšlenek. Nemohla odtrhnout oči od té lesklé plochy, která odrážela světlo z lustru a házela prasátka na zdi okolo. Obyčejná věc, kterou držela v ruce tisíckrát, a která dokázala vyvolat spoustu bolesti v nejrůznějších ohledech. „Krev? Zrovna ty mě kvůli ní teď...

31. Proces

Hermiona Grangerová si vždycky myslela, že se člověk stává bláznem ve zlomku sekundy. Něco v hlavě špatně přeskočí, něco naruší obvyklé vedení a způsobí zkrat. Není možnost se tomu ubránit nebo se na to připravit. V jedné chvíli je člověk normální a ve druhé je z něj šílenec. Jako lusknutí prstem, tak si to představovala. Nebyla to pravda. Bláznovství...

30. Čistota krve

Probuzení následujícího dne nebylo vůbec podle jejích představ. Oknem nepronikal jediný sluneční paprsek, což značilo další ze zatažených chladných dní, v pokoji byla zima a bolela ji hlava. Chvíli matně přemítala, jestli bylo do předchozího večera zapojené víno, že se cítila tak mizerně, ale nakonec jí vzpomínka na ten večer přece jenom vykouzlila malý úsměv na...

29. Poslední detail

Největším paradoxem následujících osmi dní byl fakt, že zhruba polovinu z nich prospala. Důvody byly dva, a ačkoli se na první pohled mohlo zdát, že se vylučovaly, v Dracově společnosti tomu tak nebylo. V první řadě se Hermiona nachladila. Nevěděla kdy, projevilo se to ovšem na začátku týdne a k jejímu nepohodlí pokračovalo celých osm...

28. V slzách deště

Už od rána slabě mrholilo. Obvykle by to na Hermionu nijak nepůsobilo, prostě by seděla doma u krbu a četla si nebo našla jiný způsob, jak využít čas. Ráno šestnáctého ledna ale nebylo úplně obvyklé, jelikož její nálada klesla hluboko pod teplotou, která panovala venku, a tak ji drobné kapičky deště zcela nelogicky doháněly k...

27. Chladnokrevné a milosrdné lži

*** „Proč ještě není konec? Říkal jsi, že ti bude stačit už jen pár dní.“ „Promiňte, můj pane. Nastaly menší komplikace.“ „Jaké?“ „Je moc opatrná, můj pane.“ „Tak zajisti, aby nebyla. Máš štěstí, že už ji nepotřebuji ke svým původním plánům, to bych neměl trpělivost. A víš, jak to potom vypadá,“ hůlka se přitiskla ke...

26. Před ohněm a před vodou

Ani centimetr. Dokonce ani milimetr. Zoufale si povzdechla. Vážně si myslela, že to nebude tak těžké. Přemisťovat se přece uměl každý, kdy a kam se mu zachtělo, dokonce i ti nejhloupější čarodějové se to dokázali naučit. A ona ani po dvou týdnech nic. Bylo to frustrující. Znovu zavřela oči. Viděla tu část zahrady, jako by...

25. Posouvání pravidel

*** Ve starém krámku plném suchých bylin, prachu a lahviček s pro cizince neznámými obsahy bylo ten den extrémně prázdno. Do jisté míry bylo přirozené, že těsně po Vánocích nikdo nenakupoval, ale ani tak si starý prodavač s velice bystrýma očima nepamatoval den jako tenhle. Nakonec se ale návštěvy dočkal, a ačkoli pro něj z...

24. Jeden nebo dva?

Bílá zeď. Fascinující, svým způsobem. Nehýbala se, nemluvila, nedívala se na ni, nevyčítala, v podstatě to byl kus ničeho. Možná proto jí pohled na ni uklidňoval. Nic. A zároveň všechno. Přesně to, co právě cítila. Podívala se na hodiny na stolku. Půl jedenácté dopoledne. Ne, že by to snad něco měnilo, byla už rozhodnutá, na...

23. Šťastné a veselé

Připravit všechno na Štědrý večer bylo mnohem komplikovanější a pomalejší, než by si byla kdy ochotná přiznat. Vzhledem k tomu, že shánění stromku měl na starosti Draco (a byla si jistá, že místo aby se pokoušel nějaký vhodný najít a pokácet na ostrově, přemístil se do nejbližšího města a prostě ho kupil), zůstalo jí na...

22. Prostě jen… chtít

Věnovala mu pohled, o němž doufala, že v něm způsobí ještě větší zmatek, a beze slova zamířila zpátky k domu. Neohlížela se, přesto ale jasně slyšela, že Draco na moment stál bez hnutí na místě, než se rozhodl ji následovat. Šel rychleji než ona, snažil se ji dohnat, Hermiona ale přidala do kroku tak, aby...

21. Umění provokace

******* „Vítej.“ „Pane.“ „Přemýšlel jsem.“ „Pane?“ „Uvažoval jsem nad trestem za tvou neloajalitu. Bylo od tebe velmi hloupé udělat tu věc bez mého souhlasu, ať už byly tvé záměry jakékoli. Zasloužil by sis zemřít.“ „Omlouvám se, můj pane, -“ „Mlč. Rozmyslel jsem si to. Našel jsi vhodnou alternativu a získal pro mě v posledních...

20. Trefa do černého

Hleděla na něj udiveně, s pusou dokořán, a nevěděla, co si má myslet, natož pak říct. Narcissa Malfoyová a Severus Snape? Elegantní urozená dáma s povýšeneckým chováním a jejich nesnesitelně nespravedlivý zatrpklý profesor lektvarů? Manželka Luciuse a rodinný přítel…? Draco se podivně usmál. „Překvapená, že se něco tak obyčejného jako nevěra děje i v čistokrevných...

19. V pozdních hodinách

Novinky, které jim Snape sdělil, se Hermioně usídlily v hlavě tak dokonale, že ani v jednu hodinu v noci nemohla usnout. Seděla na posteli, pročesávala si vlasy, vlhké po pozdní sprše, a tupě zírala do knížky před sebou, aniž by vnímala jediné napsané slůvko. Zůstali v Chroptící chýši ještě necelou hodinu, než se přemístili zpátky...

18. Na jedné lodi

Nebyla schopná se hnout. Černé oči na ni hleděly s neproniknutelným výrazem a škodolibý úsměv se jen rozšiřoval, když Snape viděl, jak vyděšeně se Hermiona tváří. Hlavou jí proletělo snad tisíc věcí, než se konečně dopracovala k tomu hlavnímu – stál před ní smrtijed nebo Brumbálův špeh, anebo možná obojí dohromady, měl v ruce hůlku...

17. kapitola

Neuběhly ani dva týdny a Hermiona musela chtě nechtě přiznat, že Dracovi pomalu propadá. Nejenže dodržoval slib, který jí dal, a kromě nevinných něžností se o nic nepokoušel, ale zdál se také mnohem bezstarostnější a otevřenější než dřív. Mluvil s ní o svém dětství, lásce k matce i otci, který ji však nikdy příliš neopětoval,...

16. Vzdušné zámky

Byla to rozhodně nejhorší noc na ostrově. K silnému větru se přidal hustý déšť a kolem jedenácté i blesky; těžké kapky dopadaly hlučně na střechu nebo bušily do okenních tabulek a hukot rozbouřeného moře se nesl napříč celým ostrovem. Hermiona takové počasí obvykle zaspávala – neměla bouřky zrovna v lásce, ale v bezpečí svého pokoje,...

15. Zpět na Příčné

„Říkám ti, byla tady!“ bouchl Harry pěstí do dřevěného stolu v kuchyni. „Copak si všichni myslíte, že jsem blázen?!“ „To ne -“ „Tak proč-mi-nevěříte?“ Nechápal to, naprosto nechápal, co se tady dělo. Už půl hodiny nečinně seděli na zadku a snažili se ho přesvědčit, že byla Hermiona jen výplodem jeho nevyrovnané mysli! Přál si, aby...

14. Jen kousek kovu

Před začátkem listopadu se na ostrově konečně začalo ochlazovat. Změna sice nebyla nijak markantní, díky čemuž bylo oběma jeho novým obyvatelům definitivně jasné, že si o sněhu na Vánoce a rampouších na střeše můžou nechat leda tak zdát, ale i přesto byl každý stupeň směrem dolů vítán s radostí. Byla to příjemná změna oproti předchozímu...

13. Očista Čestné Společnosti

Probuzení do dalšího rána bylo jedno z nejhorších za poslední týdny. Cítila se, jako by ji přejel parní válec, i pohnout prstem se zdálo jako ta nejnamáhavější činnost na světě. Navíc ji hlava třeštila tak moc, že nebyla schopná myslet na nic jiného. Jediným řešením byl zřejmě spánek, protože oknem prosvítaly teprve první slabé paprsky...

12. Les îles de Lérins

„Crucio!“zasyčel rozzuřeně chladný hlas. Postava v černém plášti vykřikla a znovu se začala svíjet v křečích. V dlouhých blonďatých vlasech utkvěly kapičky krve. „Dal jsem ti primitivní úkol. Tak primitivní, že by ho zvládl každý začátečník. A ty jsi nebyl schopný ho splnit. Zjevně jsem se v tvých schopnostech zmýlil, Luciusi… Crucio!“ Mučení pozoroval na příkaz Pána...

11. Ne všichni přežijí

Nakonec se ukázalo, že její předsevzetí jít bez Dracovy pomoci nebude tak lehké splnit. Když se Draco vydal někam do středu ostrova (a že to opravdu nevypadalo jako nějaký maličký tropický ostrůvek s palmou uprostřed), nevnímaje její tázavý pohled ohledně slova domov, ještě si myslela, že cestu zvládne levou zadní. Vždyť, jak daleko by to...

10. S upřímností nejdál dojdeš

V prvním okamžiku nechápala, co se děje. Pořád před sebou matně viděla Luciusův pohasínající škodolibý úsměv, když se Draco v ložnici otočil k ní, horké sluneční paprsky ji neúprosně pálily a vzdálený hukot příboje se odrážel uvnitř její hlavy, až měla chuť se něčím pořádně praštit. Potom ji ale znova zalil ten známý děs vzpomínek,...

9. V živoucí paměti

Už téměř usínala, když se ozvalo tiché zaklepání na dveře. „Můžu?“ zeptal se Draco a strčil svou blonďatou hlavu do dveří. Kývla na znamení souhlasu a poposunula se výš, aby s ním mohla normálně mluvit. „Nechce se ti spát? Jestli ano, můžu zase odejít -“ vyhrkl, když spatřil, jak na něj mžourá unavenýma očima. „Ne,...

8. kapitola Nejisté jistoty

Drahý otče! Tvůj dopis mě samozřejmě potěšil, nicméně jeho obsah a tón, kterým byl napsán, se mi nezamlouval. Což jsi musel vědět už při jeho psaní. Svoje rady a připomínky sis mohl nechat pro sebe, stejně neobsahovaly nic, o čem bych nevěděl. Ne, tohle nepovažuj za projev odporu nebo neposlušnosti, nejsem už malé dítě a...

7.kapitola Uvnitř a venku

Ode dne, kdy jí Draco ukázal celý dům, Hermiona zásadně protestovala proti polehávání ve svém pokoji a nicnedělání s pracovním názvem odpočinek. Každá nemocná osoba zná tu příšernou nudu, která se člověka zmocní a pronásleduj ho i ve snech. Zavřená mezi těmi čtyřmi stěnami si – ač věděla, že to tak není – připadala jako...

6. Pochodem vpřed

prosince 2007 v 18:58 | Caph | Za zradu se pyká Nejdřív asi na vysvětlenou, proč ne až 22.12…. Původně to měla být jedna maličká část vánočního dárku pro Šanu, chtěla jsem jí to vytisknout a dát ve škole. Ale zradila mě technika – tiskárna nefakčí, a navíc si nejsem úplně jistá, jestli by se to ve...

5. Důvěra? Hezké slovo

Důvěra? Hezké slovo Hleděla z okna na zataženou šedivou oblohu a nadávala si. Byla pěkně hloupá. Stačilo počkat pár dní, nechat Malfoye, aby jí trochu pomohl, když po tom tak toužil, a mohla se dostat pryč. Jak ji vůbec napadla tak idiotská myšlenka?! Kdyby někdy zapojila taky logiku! Jenže ne, ona, citlivý debílek kterému tak...

4. kapitola Pokus číslo jedna

Probudily ji ostré sluneční paprsky, procházející velkým oknem naproti ní. Víčka byla ale tak těžká, že je musela okamžitě sklopit. V ústech cítila pachuť něčeho hořkého, možná bylin, nebyla si jistá. Vlastně ani nevěděla, kde je, proč je tam a jestli je poblíž někdo další. Únava jí zatím nedovolovala o něčem takovém přemýšlet, vnímala jen...

3. Přátelé a nepřátelé

Smrtijedi svůj úkol dodrželi a při večeři její celu s pohrdlivým úšklebkem přešli. Vzhledem k tomu, že z pro ni neznámých důvodů vodu nedostala ani ráno, cítila se snad ještě hůř než kdykoli předtím. Hlava už se jí nemotala, ona přímo třeštila pod náporem dehydratace a bolesti končetin i žeber, prsty na nohou ani nemohla...

2. kapitola – Šance? Jak pro koho…

Probudilo ji bouchnutí těžkých dřevěných dveří. Snídaně. Nebýt příchodu smrtijeda každé ráno by neměla ani trochu přehled o čase, protože v žádné cele, ani na chodbě, nebylo okýnko. Samozřejmě, vězení bylo pravděpodobně pod zemí. Tentokrát přinášel jídlo Crabbe. Hermiona několikrát přemýšlela, jestli mají on a Goyle službu častěji než ostatní, protože se k ničemu jinému,...

1.kapitola – Není sama

Ležela na chladné vlhké zemi a snažila se nevnímat bolest, která prostupovala každičkou buňkou jejího těla. Hnědé vlnité vlasy měla slepené krví, jednu ruku zkroucenou v nepřirozené pozici a nohy skrčené co nejblíž k tělu, aby neplýtvala teplem. Ne, že by se tady dalo mluvit o teplu. Všichni v těchto zatuchlých kobkách byli podchlazení, ale...

Harry Potter Fanfiction

Kapitoly: