O rok a pět měsíců později

Harry čekal na znamení od Minervy. Jak byli domluvení, ve chvíli, kdy uviděla Severuse posadit se, s novinami položenými vedle sebe, stiskla minci, kterou jí Harry půjčil. Ta, kterou držel Harry, stojící před dveřmi Velké síně, se zahřála – a v tu chvíli bylo načase začít.

Ve skutečnosti čekal jen několik minut, ale připadaly mu jako celé roky – a ten rok, během kterého neúnavně uháněl Kingsleyho a své přátele na ministerstvu, mu připadal jako celé desetiletí, zvlášť když to všechno musel dělat tak, aby o tom Severus neměl ani tušení.

Pomáhalo, že jeho milence bylo snadné odvést pozornost jinam a že neměl ve zvyku vyptávat se, co Harry dělá, když se schází s přáteli, ale... už to před ním nemuset tajit a konečně to udělat bylo jako odhodit obrovské břemeno.

Zhluboka se nadechl a vykročil ke dveřím Velké síně. S hlasitou ranou je rozrazil, když procházel dovnitř. Technicky to nebylo vůbec potřeba – byly už otevřené – ale snažil se být dramatický. Měl co říct. Vlastně hned několik věcí.

Jeho nejkrásnější černý slavnostní hábit se kolem něj zavlnil a Harry si krátce vyměnil pohled s Minervou, která se na něj zářivě usmívala. Koutkem oka zahlédl, jak si Pomona s Poppy živě povídají, ale zajímal ho jen jediný muž – a jeho pozornost už měl.

Severus ho opatrně sledoval přes okraj šálku čaje. Ruka se mu vznášela nad Denním věštcem – jako každý den.

Jeho milenec byl předvídatelný snad ve všem. Harry se na něj usmál a s pomocí kouzel vyskočil na vyvýšené pódium s profesorským stolem. Srdce mu bušilo tak silně, až měl pocit, že mu vyskočí z hrudi, ale záblesk červeného a zlatého prstenu na partnerově ruce mu dodal odvahu.

Zastavil se přímo před svým milencem a usmíval se od ucha k uchu.

„Harry, co...“

Ustoupil o půl kroku, klesl na jedno koleno a sledoval, jak se druhému muži překvapením rozšířily oči. Bezhůlkově seslal Sonorus, zhluboka se nadechl právě ve chvíli, kdy Severus prudce vstal a zadíval se na něj.

„Severusi Snape... prokážeš mi tu čest a staneš se mým zákonným manželem?“ zeptal se. Jeho hlas přehlušil zmatený šum Velké síně – který stejně utichl ve chvíli, kdy promluvil.

„Ty – já – cože?“ zasyčel Severus. „Víš přece, že to není zákonně...“ Starší muž nedokončil větu a podíval se dolů – na ruku položenou na titulní stránce Denního věštce.

Harry samozřejmě věděl, co tam stojí. Ministerstvo právě schválilo zákon, který umožňoval uzavírat manželství mezi dvěma plnoletými kouzelníky nebo čarodějkami. Sledoval, jak Severus jednou přečetl titulek a pak se k němu vrátil podruhé.

Samozřejmě se snažil uklidnit, i když to vůbec nebylo snadné. Asi z devadesáti osmi procent si byl jistý, co Severus odpoví, ale...

...byl to Severus Snape. A vždycky existovala možnost, že místo odpovědi vytáhne hůlku.

„Ty... si mě chceš vzít?“ zasyčel Severus a tvářil se přímo vražedně.

Harry rozpřáhl ruce, stále klečel na jednom koleni. „Nic by mě neudělalo šťastnějším... a Kingsley říkal, že nám dovolí být první... jestli budeme chtít. Jen my dva. Na ministerstvu.“ řekl s nadějným úsměvem a pak tiše dodal: „V bílé.“

Starší muž se rozesmál. „Ty... ty jsi blázen, Pottere. Úplný šílenec.“ prohlásil. Po Severusově levici Harry zahlédl, jak se Minerva napřímila a otočila se, ale nevěnoval jí pozornost. Věděl, co vidí. Tohle nebylo odmítnutí.

„To rozhodně.“ souhlasil Harry. „Chtěl bys být prvním ženatým gay párem v dějinách kouzelnické Británie, Severusi?“ zeptal se. „Byli bychom v učebnicích dějepisu. Zase. Oba. Navždy.“ dodal významně – protože právě proto to dělal veřejně, právě proto se ptal tímhle způsobem, když existovalo tisíc jiných možností.

Postará se o to, aby už Severus nikdy neměl strach, že Harryho ztratí kvůli čemukoliv jinému než stáří – a na to měli ještě nejméně jedno nebo dvě století.

Na tenkých rtech se objevil poloviční úsměv. „Myslím, že bychom si měli pospíšit, jestli chceme být opravdu... první. Ať už budeme mít na sobě jakoukoliv barvu.“

Harry se tiše zasmál. „Ano, to asi měli. Leda že bys chtěl ještě zůstat na snídani?“

Severus vykročil vpřed přímo skrz stůl, u kterého ještě před okamžikem seděl. Jeho hábit se na okamžik rozplynul v tmavý kouř a zase nabyl pevné podoby. Prsty se mu zaryly do Harryho límce, prudce ho vytáhly na nohy a rovnou do polibku.

Přímo uprostřed Velké síně. Před celou školou. Někdo – kupodivu z Harryho pravé strany, od profesorského stolu – hlasitě hvízdl obdivem právě ve chvíli, kdy ho Severus znovu pustil.

„Ty jsi vážně blázen.“ zašeptal Severus a tentokrát se usmíval naplno.

„Chci si tě vzít.“ odpověděl Harry. „A ty?“

“Always.” Vždycky...