Severus se těšil, až Harryho znovu uvidí, ale po dvaceti minutách, během kterých se ho mladík snažil naučit ovládat tenhle pekelný stroj, začínal své rozhodnutí přehodnocovat.

„Který génius tuhle věc vůbec vymyslel?“ zamumlal Severus a zamračil se na tabuli.

„To budu já.“

Severus obrátil pohled k Harrymu, který najednou vypadal nesvůj. „Ty?“

Harry přikývl. „Profesor Brumbál to přece říkal na úvodní poradě před začátkem školního roku. Asi mě těší, že nejsem jediný, komu nevěnujete pozornost. Nebo jste přestal poslouchat až ve chvíli, kdy začal mluvit o mně?“

„Neposlouchal jsem natolik, abych vůbec věděl, že mluví o tebe,“ přiznal Severus a opřel se o nejbližší lavici. „Měl jsem za to, že říkal, že je autor škole daroval.“

„To také udělal.“ Harry se opřel o zeď čelem k Severusovi, ale zdálo se, že se mnohem víc zajímá o Severusovy boty než o jeho tvář. „Promiňte... myslel jsem, že jste během našeho rozhovoru pochopil, že za tu interaktivní tabuli můžu já. Jestli chcete... můžu odejít.“

Harry při tom zněl smutně a Severuse nečekaně zaplavil hřejivý pocit vůči tomu mladému muži, přestože měl najednou mnohem víc otázek. „V žádném případě. Teď, když vím, že za tu zatracenou věc můžeš ty, nikam nepůjdeš, dokud jí nebudu rozumět úplně. Odteď je to tvoje zodpovědnost.“

Jak doufal, jeho slova Harryho okamžitě rozveselila. Zvedl oči, podíval se Severusovi do tváře a široce se usmál. „To mi připadá fér.“

„Za ty nové dveře, doufám, nemůžeš taky ty, že ne?“ zeptal se Severus.

Harry se rozesmál. „Ne, vůbec. Upřímně mě spíš překvapuje, že jsem ještě neztratil svoji kartu. Asi budu muset jednou přijít na způsob, jak ten systém obejít, abych se dostal do kanceláře i v případě, že ji opravdu ztratím.“

„Nebylo by jednodušší prostě tu kartu neztrácet?“ podotkl Severus.

Harry se zasmál znovu. „Pro vás možná. Neviděl jste, kolikrát jsem už ztratil klíče.“

„Kartu máš na krku,“ poznamenal Severus a významně se zadíval na šňůrku visící Harrymu kolem krku.

„To jo, ale v kanceláři si ji většinou sundávám. Strašně mě škrábe na krku. A připnout si ji někam jinam se bojím, protože pořád do něčeho narážím, a poslední, co potřebuju, je aby mi někde upadla a já si toho nevšiml. Takhle aspoň vždycky vím, kde je, když ji zrovna nemám na sobě. A Albus říkal, že během přestávek mezi hodinami mají být dveře automaticky odemčené, takže i kdybych se z kanceláře vymkl venku, nebude to na dlouho.“

„Začínám vážně pochybovat o tom, že jsi schopný nést zodpovědnost za kohokoli,“ poznamenal Severus.

Harry se znovu zasmál. „Nebojte se. O druhé se umím postarat mnohem lépe než sám o sebe.“

Myšlenka Mohl bych se postarat já o tebe Severusovi rozhodně hlavou neprobleskla. Místo toho si odkašlal, obrátil se zpátky k tabuli a pronesl: „Tak mi to dokaž.“

Harry mu pomáhal ještě další půlhodinu, než mu zazvonil mobilní telefon. Severus se zamračil, když Harry hovor přijal, a sám sobě namlouval, že ho rozčiluje ta nezdvořilost, ne skutečnost, že by si přál mít Harryho pozornost jen pro sebe.

„Promiňte,“ řekl Harry, když telefon schoval zpátky do kapsy. „Mám hovory do kanceláře přesměrované na mobil, aby mě lidé zastihli, i když tam zrovna nejsem. Musím jít něco zařídit.“

„Samozřejmě. Nechci tě zdržovat. Už tak jsem ti zabral víc času, než bylo nutné.“ Doufal, že z jeho hlasu není poznat zklamání.

„Už je docela pozdě. Po tomhle bych se měl asi vrátit do kanceláře a dohnat e-maily.“ Harry se lehce zakousl do rtu. „Vím, že jsme toho ještě nestihli projít všechno... mohl bych přijít zítra ráno? Přinesu snídani. Předpokládám, že kávu pijete černou?“

Severus vůbec nechápal, proč ten mladý muž zjevně toužil trávit s ním víc času. Předpokládal by, že je to kvůli jeho matce, jenže Harry se o ní od té doby ani jednou nezmínil. Opravdu mu tolik záleželo na tom, aby si Severus oblíbil jeho pitomou interaktivní tabuli? Možná byl jen neobyčejně oddaný své práci. Ale nabídl by kvůli tomu někomu, že mu přinese kávu? „Ano. Černou.“

Harry se na něj znovu usmál. „A co nějaké pečivo? Máte něco rád?“

Severus na okamžik zaváhal a pak odpověděl: „Cokoli s čokoládou bude nejspíš přijatelné.“

Harry vypadal na okamžik překvapeně, ale vzápětí se široce usmál. „Rozumím. Tak zítra na viděnou, pane profesore.“

Severus chvíli váhal, než řekl: „Severus.“

Harry se cestou ke dveřím zarazil a překvapeně se otočil. „Prosím?“

Severus věděl, že ho mladík slyšel. Na druhou stranu mu nemohl mít za zlé, že se chtěl ujistit, zda slyšel správně. „Můžeš mi říkat Severus.“

To mu vyneslo snad ten nejširší úsměv, jaký u Harryho dosud viděl. „Děkuju... Severusi. Tak zítra na viděnou.“

Severus sledoval, jak odchází, a potom se znovu otočil k tabuli. Kdyby se ji naučil ovládat úplně sám, hledal by si Harry dál záminky, aby za ním chodil? Nebo by svou pozornost obrátil k někomu jinému, kdo si s ní nevěděl rady? Jedna část Severusa chtěla strávit celý večer studiem, aby to zjistila. Ta druhá si přála udržet Harryho pozornost co nejdéle.

Přešel ke svému počítači a interaktivní tabuli tentokrát ignoroval. Měl by se alespoň pustit do převádění svých poznámek tak, jak ho to Harry učil. Nebylo by přece správné, aby si Harry myslel, že jeho čas přišel nazmar.

 

* * *

 

Toho večera si Severus uvařil večeři a pak se usadil do svého oblíbeného křesla se sklenkou vína, zatímco si znovu prohlížel sešit, který mu Harry přinesl.

Bylo zvláštní číst si tyhle zápisky znovu s vědomím, že dívka, které je tehdy psal, se nakonec obrátí proti němu, provdá se za chlapce, který ho celé roky šikanoval, zemře dřív, než se dožije dvaadvaceti let... a porodí mladého muže s jejíma očima, krásným úsměvem a laskavou duší...

Ne. Tohle nebylo o Harrym. Bylo to o Lily. Prsty přejel po jedné z jejích kreseb. Byla tak talentovaná. Vždycky se ji snažil podporovat. Napadlo ho, jestli to dělal i Potter, i když by na tom stejně nic nezměnilo.

Přesto nad tím přemýšlel. Se svými bývalými spolužáky už dávno nezůstával v kontaktu, alespoň ne záměrně. Od té doby, co se po vysoké škole vrátil a začal tady učit, na některé z nich občas narazil a učil děti mnoha svých bývalých spolužáků, ale Potterovy i jejich přátele se ze své mysli snažil vytěsnit, jak jen to šlo.

Teď ho však cosi přitahovalo k počítači. Tohle, musel uznat, byla jedna z mála výhod moderních technologií – možnost slídit po lidech, aniž by člověk musel opustit vlastní dům. Najít informace, které hledal, mu zabralo jen okamžik.

Autonehoda si vyžádala dva životy, dítě přežilo.

Severus očima přelétl článek. Cestou z charitativní akce... podezření na alkohol... dítě vyvázlo jen s jizvou na čele ve tvaru blesku. Otevřel další články. Vraceli se z benefičního večera, jehož cílem bylo získat peníze na podporu sportovních programů ve školách. James Potter býval kapitánem ragbyového týmu. S Lily si z podobných lidí vždycky utahovali. Tvrdili, že cokoli, co podporuje studenty – zvlášť ty méně bystré kluky – v ještě větší agresivitě, nikdy nepochopí.

A Lily nakonec zemřela při získávání peněz právě na takové programy. Najednou mu Harryho snaha dostat do škol víc technologií nepřipadala zas tak špatná.

Našel jejich nekrology. James Potter, který zdědil rodinné jmění, několik let hrál profesionálně ragby, ale podle všeho s kariérou skončil, když se mu narodil syn. Lily... učila výtvarnou výchovu. To Severuse bodlo přímo u srdce. Vzpomněl si na Lily, kterou znal ze školy, jak se ho pokoušela naučit kreslit, ale nakonec to vzdala, když jí oznámil, že nepotřebuje umět kreslit nic jiného než chemické vzorce. Zadíval se na obrázky v sešitě. Ano... dokázal si živě představit, že z ní byla skvělá učitelka výtvarné výchovy.

Přemýšlel o Harrym, který neměl možnost poznat ani jednoho z rodičů. Musel si přiznat, že podle jeho názoru měl vlastně štěstí, že vyrůstal bez otce, ale zároveň mu bylo nesmírně líto, že nikdy nepoznal Lily.

Pak si vyhledal Siriuse Blacka. Nedokázal pochopit, proč se chlapce neujal hned po smrti jeho rodičů, ale až o několik let později. Odpověď našel téměř okamžitě. Black byl několikrát odsouzen za řízení pod vlivem alkoholu a při poslední nehodě zahynul jiný řidič. Za to dostal dvanáct let vězení. Severus si odfrkl. Jen Black dokázal nejdřív přijít o nejlepšího přítele kvůli opilému řidiči a pak sám někoho zabít tím, že sedl opilý za volant. Na okamžik ho napadlo, jestli se snad nepokoušel skončit stejným způsobem jako jeho přítel, ale byl si jistý, že odpověď už se nikdy nedozví, takže nemělo smysl nad tím dál spekulovat.

Přes Blackův žalostný úsudek se z Harryho očividně stal slušný člověk. Severus předpokládal, že za to nejspíš mohli lidé, kteří ho skutečně vychovali, protože Black se v jeho životě objevil až poměrně pozdě. Ať už to byl kdokoli, alespoň se našel někdo zodpovědný, kdo Harryho vychoval.

Harry.

Neměl by nechat své myšlenky příliš dlouho setrvávat právě u něj. Byl o dvacet let mladší. Syn jeho někdejší nejlepší přítelkyně a jeho dětského tyrana. Muž, který byl téměř jistě bohatý, protože zdědil veškerý majetek svého otce a navíc musel vydělávat obrovské peníze na těch interaktivních tabulích, které teď používaly školy.

Měl také nádherný úsměv, takový, který rozzářil celý jeho obličej. Severus na té tváři zatím nikdy nezahlédl ten pohrdavý nebo posměšný výraz, jakým se na něj James Potter díval celé roky. Vlastně si ani nedokázal představit, že by se Harry na kohokoli díval s podobným opovržením. Dokonce i v té jediné chvíli, kdy na něj zvýšil hlas, vypadal rozzlobeně, ale nikdy se na Severuse nedíval, jako by byl špína pod jeho botami.

Harry byl navíc laskavý. Ani jednou nedal Severusovi pocítit, že je hlupák jen proto, že nerozuměl jeho pitomé interaktivní tabuli. Vrátil mu ten sešit, přestože měl plné právo si ho nechat. A byl očividně velmi inteligentní, když dokázal navrhnout něco, co Severus považoval za tak nepochopitelné. Navíc byl natolik velkorysý, že všechny ty tabule škole daroval.

A připadal mu vtipný. Dokázal mu pohotově odpovídat na jeho poznámky. To by nejspíš nemělo znamenat tolik, kolik to znamenalo, ale Severus za celý život potkal jen velmi málo lidí, se kterými si takhle rozuměl. Přistihl se, že by toho mladého muže rád poznal lépe, jenže netušil, jak to udělat, aniž by to vypadalo nepatřičně. Ne že by po ničem takovém netoužil, samozřejmě, ale dobře věděl, že nemá smysl ubírat své myšlenky tímto směrem.

Harry byl asi tak blízko dokonalosti, jak jen člověk mohl být.

Nikdy by o Severuse neměl romantický zájem.

Přesto si znovu vybavil Harryho nabídku přátelství a napadlo ho, že právě v to by možná mohl doufat. Bylo by příjemné mít někoho, s kým by si mohl povídat a kdo by mu skutečně rozuměl.

Znovu listoval dopisy mezi sebou a Lily a přemýšlel, co v nich asi napsal takového, že se v tom Harry našel. Věděl, že by se ho mohl jednoduše zeptat, ale nejdřív se na to chtěl pokusit přijít sám.

 

Zdálo se, že si hlavně stěžoval. Stěžoval si na Pottera a jeho kamarády a jejich pitomé vtípky, které nikdy nebyly vtipné a často končily návštěvou ošetřovny. Stěžoval si na učitele, kteří přivírali oči nad průšvihy studentů jen proto, že je měli rádi. Stěžoval si na školu, která se víc starala o sportovní tým než o skutečné vzdělávání. Stěžoval si na své rodiče, na jejich neustálé hádky a na svůj strach, že se jednoho dne vrátí domů a zjistí, že jeho otec matku opravdu zabil.

Severus sešit odložil. Ve skutečnosti to nebylo daleko od pravdy. Když mu zavolali, že jeho matka zemřela, byl zrovna na vysoké škole. Oficiální verze zněla, že spadla ze schodů a udeřila se do hlavy, ale Severus znal pravdu.

Jeho otec ani nepočkal, až se vrátí domů, aby uspořádal pohřeb.

Zhluboka se nadechl a znovu otevřel sešit. Byl tehdy tak strašně plný vzteku a sebelítosti. Když teď četl mezi řádky, viděl mladého muže, který zoufale toužil někam zapadnout a nenáviděl všechny, kterým to šlo úplně samo. Lidé jako Potter nebo Black chodili po škole jako bohové, a přitom si to vůbec nezasloužili.

Celou dobu od svých šestnácti let si myslel, že mu James Potter Lily přebral. Teprve teď si začínal klást otázku, jestli ji od sebe nakonec neodehnal vlastní neustálou negativitou.

A přesto právě ty zápisky přiměly Harryho, aby ho chtěl poznat, aby si myslel, že by z nich mohli být přátelé. Jak to bylo možné? Harry byl, jak se zdálo, ztělesněním dobra. Proč by vůbec měl mít zájem poznat právě Severuse?

Severus zaváhal jen na okamžik, než do vyhledávače zadal jméno Harry Potter. Asi ho nemělo překvapit, kolik výsledků se objevilo. Zdálo se, že ten mladý muž je slavný. Byl snad Severus jediný, kdo o tom neměl ani tušení?

Technologický génius Harry Potter...

Podnikatel a filantrop...

...vyrovná se štědrostí svým zesnulým rodičům...

Podle všeho byl Harry v technologickém světě velmi známou osobností, a pokud se dalo věřit článkům, které Severus četl, jeho jméno proniklo i daleko za jeho hranice. Když mu bylo osmnáct, zdědil majetek svých rodičů a značnou část peněz použil na založení společnosti Spark, jejímž cílem bylo dodávat nejmodernější technologie školám, které je potřebovaly nejvíc. Jeho kampaň Ignite the Spark, zaměřená na to, aby v dětech probudila zájem o technické obory, překonala rekordy v množství vybraných finančních prostředků za tak krátkou dobu.

Na otázku, proč svou společnost pojmenoval právě takto, Potter odpověděl: „Je pojmenovaná podle okamžiku, kdy se všechno změní. Jednu chvíli sedíte ve třídě a nenávidíte celý svět, a pak ve vás najednou něco zažehne jiskru zájmu a celý váš život se může změnit. Přesně to chci v lidech probouzet – a nejen prostřednictvím technologií. Do budoucna bychom rádi pomáhali studentům objevovat jejich talent ve všech možných oblastech. Začal jsem jen tím, co bylo nejbližší mně samotnému. Navíc čím více budou mít děti přístup k technologiím, tím snáz budou moci samy objevovat různé obory a najít to, co je skutečně baví.“

Článek za článkem v podstatě opakovaly totéž. Harry Potter byl mimořádně nadaný a s obrovským nadšením pomáhal studentům najít budoucnost, na kterou by se mohli těšit. A podle všeho se rozhodl věnovat celý rok svého života práci na Bradavicích, kde mohl osobně dohlížet na zavádění svého nejnovějšího vynálezu – interaktivní tabule.

Podle dostupných informací za svou práci odmítl přijmout jakoukoli odměnu, stejně jako si odmítal vyplácet plat ze své nadace. „Moji rodiče mi zanechali dost peněz na to, abych měl vystaráno na celý život, pokud neudělám nějakou hloupost,“ řekl Potter v jednom z rozhovorů. „Další peníze nepotřebuji. Mnohem raději uvidím, když poslouží něčemu užitečnému.“

Severus vůbec netušil, že pracuje zadarmo. Stejně tak netušil, že je Harry tak známý nebo že má k dispozici tolik peněz. Přemýšlel, co by s takovým majetkem dělal on sám v Harryho věku, a musel si přiznat, že pomáhat ostatním by ho tehdy ani nenapadlo.

Harry byl mnohem lepší člověk než on.

Jak dlouho potrvá, než ho omrzí Severusova temnota stejně jako kdysi jeho matku?