A taky nenechal.

Ani když se na konci následujícího týdne případ u Gringottových konečně vyřeší. Přeložení z Příčné ulice, kterému se Harry tak impulzivně snažil vyhnout, stejně nakonec přijde. Vrátí se zpátky do kanceláře, a přesto se v Cat's Brew dál objevuje až podezřele často. Je tam i ve chvíli, kdy se Dean na konci října vrátí, aby si konečně odvedl Olive domů. Přijde také Luna, která se při loučení s tou hrdou kočkou neubrání slzám. Harry má dokonce pocit, že i Draco to nese hůř, než dává najevo, protože sotva Dean odejde, na dlouhou dobu zmizí v zadní části kavárny.

„Tak nám zbyl jeden kostým navíc,“ poznamená Bridget, když ukládá Oliveinu jmenovku do krabice plné papírů. „I když si stejně myslím, že by Olive nikdy nesouhlasila s něčím tak nedůstojným, jako je halloweenský obojek.“

„To máš pravdu,“ přikývne Luna a otře si oči. „To ale nevadí. Teď, když máme volné místo, můžeme přijmout další kočičku. Kde je ten seznam?“

„Draco ho má vzadu. Bude potřebovat pomoct, však víš, jak nesnáší vybírání.“

Luna smutně přikývne a začne se přehrabovat v krabici s halloweenskými dekoracemi, kterou si položila na prázdný stůl. Celý měsíc plánovala a připravovala speciální halloweenský večer, který dnes Cat's Brew pořádá. Kočky jsou úplně bez sebe z maličkých umělých netopýrů, kteří každých pár minut prolétnou místností. Každá z nich má navíc svůj vlastní slavnostní obojek. Harry je skoro znechucený sám sebou, jak neuvěřitelně roztomilá mu Pepper připadá v oranžovém šaškovském límci.

„Harry, možná bys mohl pomoct Dracovi?“ navrhne Bridget s širokým úsměvem a opře se o pult.

Harry přimhouří oči. Za posledních několik týdnů zjistil, že Bridget je milá, energická a mimořádně chytrá dívka, která má jeden dost otravný zvyk – neustále se snaží dostat jeho a Draca o samotě. Netuší, o co jí jde, ale zdá se, že ji ta hra náramně baví.

„S čím?“

„Vybrat novou kočku do kavárny. Máme pořadník koček, které připadají v úvahu. Vsadím se, že ho právě teď vzadu studuje. Měl bys mu pomoct!“

„To je skvělý nápad!“ přidá se Luna, zatímco z krabice vytahuje oranžovo-černý kovový řetěz z maličkých lebek. „Harry, trávíš tady spoustu času a na rozdíl od nás ostatních umíš dělat rozhodnutí.“

Harry se na ni skepticky podívá a pohrává si se skoro prázdným hrnkem od kávy. I jemu je trochu smutno, že Olive odchází, a pochybuje, že bude při výběru nějak zvlášť užitečný. Jenže Luna i Bridget se na něj dívají tak naléhavě a s takovou nadějí, že nakonec podlehne.

„No... dobře, hádám,“ povzdechne si, vstane a opatrně zamíří k pultu.

„Jen běž dozadu, nebude mu to vadit,“ ujistí ho Bridget a Harrymu se vůbec nelíbí ten spokojený výraz, který se jí přitom mihne v očích.

„Jsi si jistá?“

Sebevědomě přikývne. Harry ještě na okamžik zaváhá, pak projde do zadní místnosti. Je menší než kočičí pokoj i samotná kavárna, a kvůli hromadám naskládaných kartonových krabic působí ještě stísněněji – skoro jako bludiště. Když se podívá pozorněji, zjistí, že jsou v nich různé spotřebiče, pytle s kávou, roztrhané polštáře a stohy papírů. Přímo před sebou zahlédne dveře vedoucí na zaměstnaneckou toaletu. Opatrně se protáhne kolem krabic a nakoukne za roh. U stěny stojí dlouhý stůl zavalený pergameny, knihami a brky. Draco sedí zády ke dveřím a přesně podle Bridget studuje dlouhý seznam.

„Ahoj.“

Draco se na židli překvapeně otočí. „Co tady děláš?“

„Bridget říkala... vlastně navrhla, že bych ti mohl pomoct vybrat novou kočku do kavárny.“

Draco si odfrkne. „Ten malej spratek.“ Odsune židli, aby vedle sebe udělal místo. „Tak pojď.“

Harry přistoupí blíž a převezme od něj dlouhý pergamen.

„Tohle je vážně utrpení,“ povzdechne si Draco a přitiskne si dlaně k očím. „Jak si z nich mám sakra vybrat?“

„Odkud všechny ty kočky jsou?“ zeptá se Harry, posadí se na stůl a začne pročítat seznam.

„Z místních útulků. Od lidí, kteří pro své mazlíčky hledají nový domov. Odevšad možně.“

„No...,“ zamyslí se Harry, „asi můžeš rovnou vyřadit ty, které jsou moc nemocné nebo mají vážné problémy s chováním.“

Draco se při těch slovech zatváří opravdu nešťastně a zhluboka si povzdechne. Harryho píchne u srdce výčitka a v duchu Bridget prokleje, že na něj tuhle zodpovědnost hodila.

„Ano, ty už jsem vyřadil. Ach jo... vážně to nesnáším.“

„Co kdybych jednu vybral prostě já? Hned teď. Rychle to odbydeme.“

Draco si dlouhou chvíli kouše ret, než nakonec přikývne. Harry rozvine pergamen na stole a přiloží na něj prst. Zavře oči. Pod bříškem prstu cítí silný, hrubý pergamen, po kterém několikrát přejede nahoru a dolů, až se nakonec zastaví. Otevře oči a oba se skloní nad seznamem.

Momo, samice, želvičkovaná, 8 let a 3 měsíce. Přátelská, milá, starší kočka hledající co nejdříve trvalý nebo dočasný domov. Kontaktujte nás letaxem nebo soví poštou na...

„Tak co myslíš?“ zeptá se Harry. Všimne si, že Dracův pohled už klouže po dalších jménech na seznamu, a tak pergamen zvedne, aby je zakryl. Draco si znovu povzdechne.

„Zní dokonale. Ještě dnes večer jim napíšu.“

Draco vstane a protáhne se. Pořád vypadá trochu smutně, ale Harry má pocit, že většina napětí z jeho ramen konečně zmizela. „Děkuju, Harry. Nesnáším taková rozhodnutí. Vždycky mám hrozný pocit, že některá z těch ostatních koček třeba potřebuje místo ještě víc a já o tom prostě nevím.“

Harry přikývne a sroluje pergamen. „To chápu. Ale už je rozhodnuto, tak se tím netrap. Olive našla nový domov, kde zůstane napořád, a to je přece skvělé. Zkus myslet radši na to.“

„To máš pravdu,“ přikývne Draco, když se společně prodírají bludištěm z krabic. „Stejně se mi po ní bude stýskat. Měla zatraceně osobitou povahu.“

„Ze všech koček byla nejvíc jako ty. Arogantní, asociální. Pěkná mrcha.“

Draco ho lehce plácne do ramene právě ve chvíli, kdy vyjdou ze zadní místnosti. Luna už mezitím dokončila výzdobu a kočky naprosto šílí z netopýrů, třpytek a drobných příšerek, které se pomocí kouzel prohánějí po podlaze. Harry se po Dracovi podívá a s potěšením zjistí, že z jeho tváře zmizely všechny stopy úzkosti.

 

* * *

 

Říjen potom uteče neuvěřitelně rychle. Než se Harry naděje, jsou tu Halloweenské oslavy. Do Cat's Brew dorazí s Lunou kolem poledne, aby pomohli s posledními přípravami a navlékáním koček do jejich kostýmů. Kavárna je celý den zavřená, zatímco se Bridget s Dracem ukrývají v kuchyni a s téměř bolestivou pečlivostí pečou a zdobí droboučké dortíky a koláčky. Harry ten sladký výrobní proces stihne sledovat sotva pár okamžiků, než ho Draco nekompromisně vyžene se slovy: „Vypadni odsud, ať se můžu soustředit!“ Do té chvíle Harry vůbec netušil, že všechno pečivo v kavárně připravují tady a sami.

„Kde se Draco naučil takhle péct?“ zeptá se Luny, když sedí na podlaze v kočičím pokoji a snaží se pomocí Calypsiných oblíbených pamlsků přilákat kočku k obojku z okvětních lístků slunečnice.

„Ale tu i tam," říká Luna nenuceně, ruku napřaženou ke Calypso. „Když jsme spolu bydleli, hodně vařil. Pak se dal na pečení a fakt si to oblíbil. Baví ho, jak je to přesné. Zarovnávat mouku, dodržovat přesné míry, míchat tím správným způsobem. Trochu jako lektvary."

Nakonec se Calypso nakloní a strčí čumáček do kruhu obojku, kde jsou umístěné pamlsky. Sotva si všimne, když jí ho rychle přetáhnou přes hlavu a volně jí ho usadí kolem krku. Vypadá jako roztomilá slunečnice.

„Já nevěděl, že jste spolu bydleli," říká Harry a hrabe se a hledá další obojěk. Vytáhne princeznovsky růžový tylový obojek s flitry. Očividně pro Cracker.

„Ach ano, pár let," říká Luna, vstává a stahuje Cracker dolů z jedné z vysokých polic pod oknem. „Poté, co to Draco s Astorií ukončili."

Řekne to celé tak nenuceně, že to Harry i přes hořící zvědavost nechá být. Vytáhne další obojek a zavolá k sobě Momo.

Ten večer je v Cat's Brew nejrušnější, jaký kdy zažili. Harry je nadšený, když vidí většinu svých přátel; byl si jistý, že je posledních pár týdnů o akci umluvil k smrti. Dean a Seamus přivedou Olive na návštěvu v opravdu honosném zlatém obojku. Hermiona a Ginny dokonce dotáhnou i Rona, s Křivonožkou v závěsu. Rodiče přivádějí děti, jejichž tašky na koledu jsou nacpané k prasknutí sladkostmi a drobným pečivem zabaleným v jemném oranžovém puntíkovaném papíru, převázaném černou stuhou.

Draco a Bridget obsluhují dav jako profesionálové ve svých sladěných kostýmech mrtvých baristů, protahují se davem a nalévají horkou čokoládu a mošt s naprostou lehkostí. Harry a Luna jim párkrát pomůžou. Draco na něj při jednom míjení mrkne a Harry vidí, jak mu pot prosakuje bílo-černým make-upem ve tvaru lebky. Ale hvězdami večera jsou kočky, všechny ve svých směšně roztomilých obojcích. I přes rozrušení ze všech těch lidí a všech kouzelně se pohybujících dekorací baví dav celý večer.

Kolem desáté se to začne ztenčovat, kdy mnoho už i větších dětí začíná zívat a plakat únavou. Harry vyprovodí Rona, Ginny a Hermionu ven a chladný podzimní vzduch mu dělá dobře na tváři.

„Měl jsi teda pravdu ohledně jídla a pití tady, kámo," říká Ron a plácne ho po rameni. „Prvotřídní věci."

Harry se usměje a nechá se obejmout Ginny a Hermionou, než odejdou. Zpátky uvnitř se rozhlíží po Dracovi nebo Bridget.

„Pottere."

Nadskočí při tom hlase, který neslyšel mnoho let. Ale ona tam stojí, Pansy Parkinsonová v celé své tvrdé nádheře. Musel ji přehlédnout, když byl dav dřív tak hustý. Je vyšší, než si pamatuje, nebo je to možná těmi špičatými botami na nohou. Není si jistý, za co je převlečená, nějaký druh luxusní zombie snad? Ale vypadá, jako by ji do těch šatů nalili, a on rozhodně oceňuje její oddanost módě na úkor pohyblivosti.

„Pansy Parkinsonová?" zeptá se zbytečně, aby získal čas, protože je pořád trochu ohromený, že ji vidí. „Páni, vypadáš skvěle!"

Ušklíbne se na to a je v ní jen kousek jemnosti, která tam dřív, když byli mladší, nebyla.

„No, musela jsem to vidět, abych tomu uvěřila. Draco mi řekl, že sem chodíš často. Že jste teď přátelé."

„Ehm, jo." Harry od ní trochu ucouvne a zahlédne prázdný stůl. „Fakt mi tu chutná káva."

Přimhouří své tmavě zelené oči. „To je všechno?"

„No, ehm," vytáhne židli a posadí se, gestem ji vyzve, aby udělala totéž. Udělá to, s napřímeným držením těla, nohy pevně zkřížené. „Mám rád i ty kočky."

„Hm. Víš, ty se vůbec nezměnil, Pottere."

Harry se na ni tázavě podívá. Ona obrátí oči v sloup.

„Teda, teď jsi celkem fit, to je jasné. Dlouhé vlasy ti sluší, vypadáš díky nim divoce." Mrkne a Harry okamžitě zrudne. „Ale pořád jsi ten nechápavý blázen. Plný emocí, ale nemáš ponětí, co to je nebo co to znamená."

Harry se odtáhne, zmatený. Chystá se zeptat, o čem to sakra mluví, když se davem rozezní tenký hlásek.

„Maminko, maminko!" Malá holčička, ne starší než čtyři roky, přiběhne ke stolu. Je oblečená v éterickém motýlím kostýmu a je vyplivnutým obrazem Pansy, jen menší a buclatější. Vrazí do Pansyiny nohy a rozzáří se na ni.

„Co je, drahoušku?" řekne Pansy a uhladí jí vlasy z obličeje. Harry stěží může uvěřit, že ten vřelý hlas vychází z Pansy.

„Draco řekl, že mám ze všech nejlepší kostým!"

„No jistě, vypadáš krásně." Pansy vzhlédne a vzdorovitě se setká s Harryho pohledem. „Pottere, tohle je moje dcera, Violet."

Harry se na holčičku usměje. S plachostí, kterou rozhodně nezdědila po matce, se přisune blíž k Pansy a jen se nesměle usměje a zamává.

„Ahoj, Violet. Těší mě."

„Ty jsi Harry Potter?" zeptá se tiše a Harry se k ní nakloní blíž a spiklenecky zašeptá.

„Ano, jsem."

Její oči, zelené jako matčiny, se rozšíří. „Máš tak krásné vlasy. Nevěděla jsem, že hrdinové mohou mít krásné vlasy."

Harry se zasměje a Pansy se usměje také.

„Běž najít svého kmotra a řekni mu, že za chvíli odcházíme," řekne a Violet odspěchá pryč. Na chvíli se odmlčí.

„Je krásná," řekne Harry a myslí to vážně.

„To je," řekne Pansy tiše.

„Nevěděl jsem..."

„No, není to tak, že bychom byli staří kamarádi, že ne?" Rozkříží nohy a znovu je zkříží na opačnou stranu.

„Proč sem nikdy nechodíš?" zeptá se Harry.

„Nemám moc ráda Příčnou ulici." Pansy odsekne. „Draco si možná získal přízeň, protože ses rozhodl být jeho nejlepší kamarád, ale lidé mají dlouhou paměť, Pottere. Jsem ta dívka, co se pokusila prodat Vyvoleného Voldemortovi. To si pamatují."

Harry se podívá na stůl. Na tohle nemyslel léta.

„Ať si mě klidně celý den říkají zrádná děvka, jestli chtějí, ale nechci, aby tomu byla vystavená moje dcera."

„Já... omlouvám se--"

„Nech toho," řekne, vstane a stáhne si šaty přes stehna. „Ráda jsem tě viděla."

Harry sleduje, jak přechází místnost, kde drží Draco Violet za ruku. Ti dva se obejmou a Pansy Dracovi něco zašeptá do ucha. Harry rychle odvrátí zrak, když se na něj podívají. Je si jistý, že mluví o něm, a po krku mu přeběhne mrazivý neklid. Vstane a spěchá ven do chladného, osvěžujícího vzduchu.

Zůstane tam nějakou dobu, loučí se s odcházejícími lidmi. Mraky se rozestoupí a odhalí bílý měsíc, který ozáří celou ulici. Začíná mu být zima, když Draco vyjde ven s Pansy a její dcerou.

„Ach, Harry," řekne Draco vřele; je rozpálený úspěchem toho večera, široce se usmívá. Harry se usměje zpátky, jeho neklid z Pansyina chladu ustupuje. „Jsem rád, že ses seznámil s mou kmotřenkou. Není to krásný motýlek?"

„Ano," řekne Harry a dřepne si, aby byl v očních výškách s Violet. Tentokrát je o něco méně plachá, i když se pořád nepouští matčiny dlouhonehté ruky. „Doufám, že jsi se dnes večer bavila. Líbily se ti kočky?"

„Ach ano!" Nadšeně přikývne a zatahá Pansy za paži. „Chci, aby mi maminka dovolila vzít si domů tu velkou huňatou princeznu!"

„Jmenuje se Cracker," řekne Harry; podívá se na Pansy, ale ignoruje její varovný pohled. „A jsem si jistý, že by ráda žila u tebe."

„Vidíš, maminko, říkala jsem to!"

Harry vstane a setká se s Pansyiným chladným pohledem. Není si jistý, ale myslí, že v jejích očích zahlédne kousek uznání.

„Uvidíme, drahoušku. Pojď, maminka mrzne."

Draco políbí Pansy na tvář a zvedne Violet do objetí a políbí, než ji předá matce. Prásknutí jejich přemístění zní v prázdné ulici nepřirozeně hlasitě.

„Všichni pryč?" zeptá se Harry a otočí se zpět k Dracovi.

„Uvnitř jsou jen Bridget a Luna. Byl to skvělý večer, viď?" řekne Draco, když se vracejí dovnitř.

Harry přikývne a sedne si na kraj gauče, kde se povaluje Luna. Vypadá vyčerpaně a nadšeně zároveň, ospale se usmívá. Solitaire, celá oblečená ve velkém černém obojku s motivem pavučiny, sedí decentně na jejím břiše. Harry ji pohladí po malé hlavičce. Bridget má nohy nahoře na stole, jí zbylé cukroví, pořád v kostýmu. Místo je pořádně zaneřáděné, kočky jsou úplně vyřízené a Draco vypadá velmi spokojeně. Harry ho tiše sleduje, jak namočí ručník a začne si stírat barvu z obličeje.

Když Harry sleduje Dracovy dlouhé prsty, jak se pohybují, vzpomene si, co řekla Pansy. To je všechno? Co tím myslela? Harry pocítí ten samý mrazivý neklid a vytěsní ho z mysli.

„Myslím, že je čas uložit všechna tahle koťata do postýlky," řekne Draco, když se mu úspěšně podaří odstranit většinu barvy.

Všichni se vyhrabou na nohy a společně sundávají obojky a ženou kočky do zadní místnosti, dávají jim plné misky s jídlem a spoustu pohlazení, než Draco zavře dveře. Pár mávnutí hůlkou a podlaha kavárny je zase v pořádku. Bridget poplácá Draca po rameni a odchází, hlasitě zívajíc. Luna Draca objme unaveným objetím, které trvá docela dlouho.

„Bylo to tak hezké, Draco. Všechno tady jde tak dobře a já jsem tak šťastná."

Draco se unaveně, pokřiveně usměje. Harry se rozhodne odejít taky; nechce zůstat s Dracem sám poté, co Luna odejde. Cítí kvůli tomu trochu vinu, protože se Draco cítí tak dobře a naplněně. Jsem jenom unavený, pomyslí si a zamává na rozloučenou Dracovi, když jde za Lunou ke dveřím. Potřebuju se pořádně vyspat.

 

* * *

 

Harry spí docela dobře, ale ani po pár dnech se nedokáže zbavit toho zvláštního neklidu, který ho přepadl na halloweenské party. Listopad přináší prudší, chladnější vzduch a všechno, co Harry chce, je schoulit se na gauči v Cat's Brew s Pepper a horkým šálkem kávy. Což taky často dělá. Jedno pomalé, ošklivé odpoledne, kdy jsou v obchodě jenom Harry a Draco, si Harry konečně myslí, že přišel na to, co je zdrojem toho jeho zvláštního neklidu, který ho už nějakou dobu sžírá jako otravná vyrážka.

„Draco, ty..." zaváhá; o takových věcech spolu vlastně nemluví. Považuje Draca teď za přítele a nechce to ohrozit tím, že bude mluvit o minulosti. Ale Harry si je jistý, že ten pocit úzkosti ho neopustí, dokud to neudělá.

„Dokonči tu větu, prosím," řekne Draco úsečně zpoza výtisku Witch Weekly. Podle Bridget odsud čerpá nápady na recepty pro obchod.

„Vyčítáš mi... věci, které se... staly? Tehdy? V koupelně?"

Draco spustí časopis mírně dolů a podezřívavě na něj zamžourá. „Kdybych ti to vyčítal, myslíš, že bych tě nechal chodit sem tak často?"

„Neodpovídej na moji otázku další otázkou," řekne Harry podrážděně.

Draco odloží časopis, obočí svraštělé. „Ne, nevyčítám ti to," řekne a vyjde zpoza pultu. Vytáhne židli od stolu nejblíž gauči a posadí se naproti Harrymu, jak to často dělá. Zkříží nohy, jako vždy. Dál se na Harryho mračí. „Proč se na tohle ptáš?"

Harry odvrátí zrak a žvýká si vnitřní stranu tváře. „Nevím. Asi... no, na tý párty Pansy něco řekla—"

Draco si odfrkne a obrátí oči v sloup. „Uf, tušil jsem, že v tom bude mít prsty ona. Poslouchej." Draco se mírně nakloní dopředu ve své židli, dlouhé prsty propletené na koleni. „Pansy je jedna z mých nejbližších a nejdražších přátel. Je taky jedna z nejzlomyslnějších a nejpodlejších lidí na planetě. Za ty roky se k ní lidi chovali hodně nelaskavě a ona ti to asi má za zlé. Neznamená to, že já taky."

„Jsou věci, které bys mi mohl vyčítat."

„Stejně tak ty mně. Skoro jsem zabil Weasleyho."

„To byla nehoda," zamumlá Harry.

„A tohle taky," řekne Draco a položí si ruku na hruď. Harry zírá na ty dlouhé, bledé prsty rozevřené na šedém svetru. Ví, že pod ním, přes Dracův trup, se táhne tenká jizva. Jizva, kterou tam Harry způsobil. „Je to za náma, Harry."

Harry sklopí oči.

„Pokud pro tebe ne," řekne Draco a opře se zpátky do židle. Jeho chování znatelně ztuhne. „Vyčítáš mi to ty?"

„Ne!" řekne Harry rychle a setká se s Dracovým tvrdým pohledem. Po dlouhé chvíli se jeho šedé oči trochu zahřejí. „Ne, nevyčítám. Jenom... Je toho tolik mezi náma, víš? V naší minulosti."

„To vím, nejsem idiot," odsekne Draco. „Byli jsme děti. Byli jsme hloupí. Ty méně než já, to je pravda. Ale byli jsme hloupé děti. Já osobně už nemám zájem být dál hloupé dítě."

Zazvoní zvonek, jak vejde zákazník, a Draco vstane a vrátí se k pultu. Harry poškrábe Pepper na krku, občas vzhlédne, aby sledoval, jak Draco obsluhuje zákazníky. Znovu si v hlavě přehrává Dracova slova. A velmi pomalu se ten pevný uzel neklidu v jeho žaludku začne uvolňovat.

Soustředí se na pocit Peppeřiny měkké srsti pod prsty, jak se snaží vyčistit úzkost z mysli i těla. Je to dobrý. Je to v pořádku. A Harry si uvědomí, že se někde po cestě začal spoléhat na Dracovo slovo. Věří mu, když říká, že už mu to nevyčítá.

Cítí se lépe než celé dny, odloží nespokojenou Pepper stranou a vstane, aby odešel. Několik málo zákazníků, kteří byli v obchodě během malého poledního náporu, se vytratilo a jsou tam zase jenom oni dva. Draco na něj unaveně pokukuje zpoza sklopeného časopisu.

„Tak už jdeš?" zeptá se ledabyle.

„Jo," řekne Harry a natáhne se, aby pohladil tvrdě spící Solitaire. Od halloweenské party je úplně vyřízená. „Promiň, že jsem byl dřív divnej."

„To je dobrý," řekne Draco a odmítá odložit časopis. „Jsi divnej člověk a už jsem si na to zvyknul."

Harry ví, že to má být urážka, ale samotná myšlenka, že si na jeho divnost někdo zvykl a implicitně ji akceptuje, v něm vyvolá vlnu tepla. Draco konečně sklopí Witch Weekly a podívá se na Harryho zkoumavým pohledem.

„Jak to, že vypadáš tak unaveně, když jsi tu byl celý den jenom tu?" Dracův tón je posměšný, ale obočí má svraštělé starostí.

„Nevím. Práce asi. Tohle nový zadání je vyčerpávající."

„Tumáš." Draco sáhne pod pult a vytáhne pytlík čokoládou obalených kávových zrnek, které Harry, jak ví, má rád. „Ať tam venku zůstaneš vzhůru."

„Kolik ti dlužím?" řekne Harry slabě, když mu Draco vtiskne pytlík do rukou. Draco na něj vrhne významný pohled.

„Sklapni a vypadni z mýho obchodu, ty spratku."

Harry se zasměje. Fakt je to v pořádku.