Blaisi,

20:00 dnes večer. Italská restaurace u Příčné ulice. Platíš ty.

Harry

 

Milý Harry,

jsi tak okouzlujícím způsobem strohý! Jako dřevorubec. Úplně mě z tebe mrazí po celém těle.

Tak zatím,

Blaise

 

Blaise měl patnáct minut zpoždění.

„Jdeš pozdě,“ řekl Harry.

„Vážně? Moje vlasy se vzpouzely. Ale zkrotil jsem je. Teď vypadají nádherně, ne?“

Vypadaly.

Blaise objednal oběma italsky, aniž by se Harryho zeptal, co si dá. „Doufám, že máš rád mušle,“ řekl.

Harry nepříjemně polkl.

Blaise pokračoval v sexuálních narážkách a házel po Harrym samolibé úsměvy, dokud jim nepřinesli jídlo. Pak najednou zase zvážněl.

„Zmínil se o mně Draco?“ zeptal se.

„Ehm… trochu?“

„Co říkal?“

„Vlastně nic moc.“

Blaise to chvíli vstřebával. Opřel si bradu do dlaně. „Kdysi jsem Draca Malfoye opravdu hodně miloval,“ řekl.

„Aha,“ řekl Harry nepřítomně. „Byli jste… bylo to vážné?“

Blaise líně zamíchal brčkem ve svém nápoji. „Požádal jsem ho o ruku.“

„Cože??“

„V sedmém ročníku,“ řekl Blaise a zkřivil ústa do napjatého úsměvu. „Řekl ano. Doufám, že nebudu působit domýšlivě, když ti řeknu, že mě miloval taky.“

„Takže… co se stalo?“

Blaise zvedl obočí. „Ty, Harry. Porazil jsi Temného pána a já už nepovažoval za rozumné stýkat se se Smrtijedem.“

„Takže jsi ho prostě odkopl?“ zeptal se Harry a najednou mu Blaise připadal o dost méně přitažlivý.

Blaise rozpačitě pokrčil rameny. „Musel jsem myslet na sebe.“

„Ale miloval jsi ho.“

„Ach ano. Miloval.“

Harry se zamračil. Blaise se na něj díval intenzivním, tvrdým pohledem svých tmavě hnědých očí, jako by Harryho vyzýval, aby se ptal dál. Očividně se přes Draca pořád nepřenesl a upřímně řečeno tohle nebyla plechovka červů, kterou by Harry měl zájem otevírat.

„Takže… kdy si vzal Astorii?“

„Skončil s ní v posteli jako odrazový můstek po našem rozchodu, zbouchnul ji a oženil se s ní, aby zachoval její čest. Ale – vím, na co myslíš. Jenže naše čistokrevné rodiny jsou v těchhle věcech tak háklivé, víš. Pro ni by bylo mnohem větší ostudou mít nemanželské dítě než manžela, který je uvězněný válečný zločinec.“

Ve skutečnosti Harry na nic takového nemyslel. Myslel na to, že Malfoy Astorii nikdy nemiloval, a z nějakého důvodu mu to vyvolalo zvláštní pocit za žebry.

„Draco ti tohle všechno opravdu nikdy neřekl?“

„O válce toho moc nemluvíme,“ řekl Harry.

„Ach,“ řekl Blaise. „No, musím říct, že to je od něj nečekaně velkorysé.“

„Jak to myslíš?“

„No, ví, že jsi tady se mnou?“

„Ano. Říkal, že bychom si nejspíš rozuměli.“

Blaisovým pohledným obličejem přelétl výraz, který byl nepochybně provinilý. „A nezmínil se o ničem… po Azkabanu?“

„Ne?“

Blaisovy oči se zaleskly. „Nezmínil?“

„Co se stalo po Azkabanu?“

„Neměl bych ti to říkat. Nevypadám kvůli tomu zrovna v nejlepším světle.“

„Proč mi to tedy říkáš?“

„Špatné svědomí? A… no, Draco nikdy nebyl dobrý v tom, aby si stěžoval na věci, které ho skutečně bolely. Ve Zmijozelu jsme za jeho zády pořád mluvili o něm. Navzájem jsme si říkali o jeho problémech, aby to nemusel dělat on.“

Napil se vína. „Být Dracovým přítelem znamená, že ti bohužel musí ostatní lidé vykládat, co se mu honí hlavou.“

„Zní to zdravě.“

„Kdo mluvil o čemkoliv zdravém? Je to Draco.“

„Dobře. Pokračuj.“

Blaise si povzdechl. „Pustili ho z Azkabanu o čtyři měsíce dřív. Za dobré chování. Jenže Astoria nikdy nebyla zrovna organizovaná; přehlédla dopis s datem jeho propuštění, takže se dostal ven – bez hůlky; to byla jedna z podmínek, rok bez magie – a ona se Scorpiusem byli pořád ve Francii. Jeho rodiče byli samozřejmě mrtví. Směl poslat jedinú sovu na krátkou vzdálenost. Zeptal se mě, jestli by mohl přespat u mě na gauči. Řekl jsem ne.“

Harry ze sebe vydal tiché, rozhořčené zvuky.

„Já vím,“ řekl Blaise. „Nenapadlo mě, že by nikoho jiného neměl – a ty vůbec netušíš, jaké to bylo pro Zmijozely; to množství předsudků – možná bych přišel o práci…“

Hlas mu postupně utichl, napil se dalšího vína a potom pokračoval. „Pak vyšel ten článek ve Věštci.“

„Jaký článek ve Věštci?“

„‚Smrtijed hladoví v ulicích Londýna.‘“

„On byl bezdomovec?“

„Po tom jsem ho začal hledat. Astoria ho našla jako první. Odvezla ho zpátky do Francie. O pár měsíců později se zabila. Představuju si, že návrat domů pro něj musel být dost drsný.“

„Dáte si dezert?“ zeptal se rozjařený číšník.

„Óóó, máte banoffee pie?“ zeptal se Blaise. „Banoffee pie zbožňuju.“

„Máme!“

„Jak nádherné. Dvakrát banoffee pie, prosím.“

Harry měl pocit, jako by se jeho myšlenky prodíraly hustým bahnem. Když se snažil najít slova, držela se ho hrůza a pocit viny.

„Ty… ty jsi byl zbabělec,“ řekl.

Blaise vypadal zaskočeně. „Ano. Myslím, že jsem byl.“

„Tak moc ses bál toho, co by řekli ostatní, kdybys byl s ním, že ses ani nezastavil, abys přemýšlel o tom, jak se cítí on.“ Blaise na něj hleděl zraněně. „Ublížil jsi mu,“ řekl Harry.

„Ano, Harry, tohle všechno mě už napadlo – ach.“

Harry si najednou položil hlavu do dlaní. „Posral jsem to.“

„Ach,“ řekl znovu Blaise.

„Co mám dělat?“ zeptal se Harry.

„Nejsem si jistý, že zrovna já jsem ten nejlepší člověk, který by ti měl radit.“

„Jsem tak strašně k ničemu.“

„Vzchop se,“ řekl Blaise a nervózně se rozhlédl kolem. „Neslož se mi tady, Vyvolený, úpěnlivě tě prosím.“

„Musím jít,“ řekl z nenadání Harry a postavil se.

„Ano, myslím, že to bude asi nejlepší.“

„Jsem takový idiot.“ Zakňoural Harry skroušeně.

„Jsem rád, že jsem ti pomohl dojít k tomuto závěru.“

Harry k němu vzhlédl. „Ty jsi to věděl?“

„Ne. Ale myslel jsem, že by to byla možnost. Ve škole jste byli jeden druhým úplně posedlí.“ Odmlčel se. „Byli byste spolu skvělí, víš.“

„To samé říkal o tobě a o mně,“ namítl Harry.

Blaise zavrtěl hlavou. „Už jsem chodil s lidmi, kteří bojovali ve válce. Nikdy to nefunguje. Nedokážu se s tím ztotožnit. My se prostě… k sobě nehodíme.“

„Banoffee pie!“ oznámil vesele číšník. „Nádhera! Všechno pro mě! Harry, jen jdi.“

„Měj se, Blaisi.“

„Pozdravuj ode mě Draca.“

Harry vyběhl z restaurace a přemístil se rovnou do Dracova obývacího pokoje. Byl prázdný. „Draco? Musím s tebou pro—“

Na podlaze byla krev. Spousta krve. Se srdcem bušícím až v uších následoval rudou stopu k děsivě známému výjevu: Draco Malfoy, pomalu krvácející v koupelně, umírající, jestli jěšte vůbec byl naživu.