„Magie,“ řekla Eve a zírala na skříňku, kterou Harry zapálil a vzápětí zase uhasil. „Do prdele. Magie.“

„Tak proto tvoje učebnice nikdy nejsou těžké, Scorpiusi?“ zeptala se Fran.

Scorpius přikývl. „Říká se tomu neúmyslná magie.“

Harry se zasmál. „Tvoje neúmyslná magie odlehčuje učebnice? Ty jsi vážně pravý Havraspár.“

„Ale proč nám to Draco neřekl už dřív?“ zeptal se Nick.

„Bylo to nezákonné. Poslali by ho zpátky do vězení.“

„Do kouzelnického vězení,“ opravila ho tiše Eve.

„Tak proč nám to říkáte teď? Nezavřou do vězení i vás?“ zeptal se Nick.

„Harry je válečný hrdina,“ řekl Scorpius.

„Ehm,“ zamumlal Harry, zatímco na něj Nick a Flora nevěřícně hleděli. Eve pořád hypnotizovala očima očarovanou skříňku.

„Ale je Draco v pořádku?“ zeptala se Flora. „Říkal jsi, že ho znovu napadli.“

„Samozřejmě že je v pořádku,“ prohlásila Eve. „Má přece magii!“

„No… magie nedokáže vyřešit úplně všechno. A lidé, kteří ho napadli, používali magii taky.“

„Draco vždycky říkal, že ti lidé, co po něm jdou, jsou nepřátelé z vězení,“ řekl Nick.

„Z kouzelnického vězení,“ dodala Eve.

„Ne tak docela. Draco… tak trochu bojoval na špatné straně války.“

„Takže jste byli nepřátelé?“ zeptal se Nick.

„Ne… ne úplně.“

„Byli,“ opravil ho Scorpius. „Zlomil ti nos.“

„No, jiste, my sme si… nebyli zrovna blízcí.“

„Seslal jsi na něj kletbu. Kvůli ní má táta ty jizvy na hrudi.“

Harrymu bylo nesmírně nepříjemně.

„To jsi udělal ty?“ zeptal se Nick a v hlase mu zaznívalo rozhořčení. „Ty jizvy jsou příšerné!“

„Nevěděl jsem, co to kouzlo udělá! A on mě proklel první!“

„Nám říkal, že jsou z rvačky nožem ve vězení!“

„Podívejte, bylo to složité! Bylo nám šestnáct—“

„Počkej,“ přerušila ho Eve. „To se stalo ve škole?“

„Jo.“

„Ve stejné škole, kam teď chodí náš Scorpius?“

„Za to škola nemohla—“

„Co je to sakra za školu pro kouzelnické psychopaty? To nezní vůbec bezpečně!“

„Bradavice jsou nejlepší místo na celém světě,“ prohlásil Scorpius.

„Ale je Draco v pořádku?“ zeptala se Flora znovu.

„Já… nevím,“ přiznal Harry. „Ale chtěl jsem, abyste za ním mohli chodit do nemocnice.“

„Do kouzelnické nemocnice,“ opravila ho Eve.

Pokračovala v tom i poté, co dorazili ke svatému Mungovi. „Kouzelničtí doktoři.“

„Říká se jim léčitelé.“

„Kouzelnické léky.“

„Spíš lektvary… víš co, to je jedno.“

Draco byl ale stále v bezvědomí. Jedna z léčitelek jim vysvětlila, že ho udržují ve stavu stáze, zatímco se snaží přijít na způsob, jak uzavřít jeho rány. Neustále se znovu otevíraly, řekla. Zdálo se, že Fran a Andy přijali náhlou existenci magie bez větších problémů, ale Nick, Eve i Flora byli pohledem na Dracovy zakrvácené obvazy natolik zdrcení, že si kouzel, která ho obklopovala, skoro ani nevšímali.

Uplynul týden a Draco se pořád neprobral. Harry a Scorpius trávili v nemocnici celé dny. Často se k nim připojovali Dracovi přátelé a někdy také Ron nebo Hermiona. Kdykoli byla Hermiona nablízku, Scorpius úplně ztrácel řeč a zrudl, i když se na něj jen podívala.

„Nechtěl bys, aby přišli Anthea a Titus?“ zeptal se ho Harry.

„Anthea by je podle mě nenechala zameškat školu.“

„Možná budou moct přijít o vánočních prázdninách,“ navrhl Harry.

Scorpius smutně přikývl. Harry věděl, že oba myslí na totéž – že pokud se Draco do té doby nezlepší, bude to znamenat, že je mrtvý.

Nakonec ale léčitelé oznámili, že Draca začnou probouzet ze staze.

„To znamená, že už není v ohrožení?“

„Myslíme si, že ano,“ odpověděla léčitelka. „Pořád ale bude velmi slabý.“

Druhý den ráno stáli Harry, Scorpius, Nick, Flora a Eve kolem Dracovy postele. Léčitelka zrušila kouzla, která ho udržovala v bezvědomí, a Draco se začal probouzet.

„Tati,“ vydechl Scorpius.

Draco otočil hlavu a otevřel oči. „Scorpiusi,“ zašeptal.

„Tati… tati… jsi v pořádku,“ řekl Scorpius.

Draco se usmál a znovu usnul.

O několik hodin později se probudil znovu. „Scorpiusi.“

„Ahoj, tati.“

„Kolik školy jsi zameškal?“

„Trochu přes týden.“

„Týden??“ vyhrkl Draco a pokusil se posadit, ale bolestivě sebou trhl a zhroutil se zpátky do polštářů.

„Ale no tak, Draco, nebuď takový morous,“ řekla Eve.

Draco se na ni zamračil. „To se mi zdá,“ zamumlal.

A znovu usnul.

O půl hodiny později otevřel oči potřetí. „Kde jsem?“

„U svatého Munga,“ odpověděla Flora.

„Proč se nemůžu probudit?“ zamumlal spíš pro sebe než pro ostatní.

„Není to sen,“ řekl Harry. „Řekl jsem jim o magii.“

„Harry?“

„Ahoj. Jsem rád, že jsi vzhůru.“

Draco se na něj díval, jako by pořád snil. „Řekl jsi jim to.“

„Jo.“

„Nemůžu uvěřit, že jsi nám nikdy neřekl, že jsi zatracený kouzelník, Draco. To už je tajemství nejvyššího kalibru,“ řekla Eve. „Pamatuješ, jak ses naštval, když jsem ti neřekla, že jsem se vyspala s tím sexy Jeremym ze Starbucksu?“

„Harry,“ řekl Draco naléhavě. „Řekl jsi jim… řekl jsi jim o… ví… vědí…“

Jeho výraz náhle pohasl.

„Tati,“ ozval se Scorpius. „To jsem já. Scorpius. Jsi u svatého Munga. Tati.“

Draco zamrkal a zvedl ruku, aby Scorpiuse pohladil po bradě. „Neměl bys zameškávat školu, zlato,“ řekl.

„Málem jsi umřel!“ vyhrkl Harry.

„Nedělej z toho takové drama,“ zamumlal Draco. „Scorpiusi, zlato… strašně moc tě miluju.“

„Já tebe taky. Bál jsem se.“

„Měli jsme o tebe všichni hrozný strach,“ řekl Nick.

Draco se na něj otočil a jeho pohled se okamžitě znovu vyprázdnil.

„Nechme je chvíli o samotě,“ navrhl Harry, když Scorpius začal tátu znovu přivolávat zpátky. „Pojďte.“

 

Eve, Nick i Flora ho následovali na chodbu.

Harry byl docela přesvědčený, že ví, co Draca tak rozrušilo.

„Pamatujete, jak vám Draco říkal, že býval členem bělošské extremistické skupiny?“ Přikývli. „Ve skutečnosti nešlo o nadřazenost bílé rasy. Šlo o nadřazenost kouzelníků. Měl předsudky vůči lidem bez magie. Skupina, ke které patřil – a mimochodem, myslím, že na výběr moc neměl, bylo to spíš zabij, nebo budeš zabit – útočila na mudly. Na lidi bez magie. Na lidi, jako jste vy.“

Flora se tiše zasmála. „My jsme to tak nějak tušili,“ řekla.

„Co?“

„Že ať už to bylo cokoli, dřív lidi jako my nenáviděl. Poznali jsme to z některých věcí, které říkal. Hlavně ze začátku.“

„Pořád se nám omlouval,“ řekl Nick. „Takovým zvláštním, přehnaným způsobem.“

„Mysleli jsme si, že je to kvůli společenským třídám,“ dodala Eve.

„Chudák Draco,“ povzdechla si Flora. „Určitě si myslí, že už ho nebudeme mít rádi.“

„Je to zatracený idiot,“ prohlásila Eve. „Vždycky byl zatracený idiot. Tak pojďme dovnitř a řekněme mu, že je nám úplně jedno, jaký byl před deseti lety pitomec.“

Harry s nimi dovnitř nešel. Posadil se na chodbě a čekal.

 

Nakonec Flora vykoukla ze dveří. „Už je to dobré,“ řekla s úsměvem. „Můžeš dovnitř.“

Draco byl opřený o polštáře. Scorpius si k němu vlezl do postele a Draco měl bradu položenou na jeho hlavě. Oba vypadali trochu omámeně a co chvíli se rozesmáli, i když Dracův smích se rychle měnil v bolestivé syknutí.

„…a co Santa Clause?“ ptala se Eve.

„Není skutečný,“ odpověděl Draco.

„Upíři?“

„Skuteční. Ale nejsou jako v Twilight. Bohužel.“

„Zoubková víla?“

„Není skutečná.“

„Jednorožci?“

„Skuteční.“

Hra pokračovala, dokud nepřišla léčitelka a neoznámila jim, že návštěvní hodiny skončily. „Zítra přijdeme zase,“ řekl Harry.

Draco přikývl. Zdálo se, že má potíže podívat se Harrymu do očí.

„Jsem strašně rád, že jsi v pořádku,“ řekl Harry tak tiše, aby ho nikdo jiný neslyšel. „Ani netušíš jak.“

Draco vydal ten tichý zvuk, kterým se snažil zasmát, aniž by si způsobil bolest. „Vy všichni jste tak strašně dramatičtí. Nic mi není.“

Harry obrátil oči v sloup. „Je vážně těžké zvyknout si na představu, že jsi ten stoický typ, co všechno trpí mlčky. Celý život jsem si myslel, že jsi hypochondr.“

„Ten hypogryf mi málem utrhl ruku!“

„Ale tohle?“ Harry ukázal na obvazy, které zakrývaly téměř celé Dracovo tělo.

„Tohle?“ Draco pokrčil rameny. „To není nic. Proti Klofanovi úplná hračka.“

 

Harry ten večer znovu připravil Půlnoční snídani.

„Někdy ji dělám prostě proto, že jsem šťastný,“ vysvětlil.

Scorpius se na něj usmál, i když až poté, co pečlivě rozžvýkal a spolkl sousto. Byl to přece Malfoy.

 

* * *

 

Harry a Scorpius chodili Draca navštěvovat každý den. Nebylo moc příležitostí si s ním opravdu promluvit, ale Harrymu to nevadilo. Bylo krásné jen sedět ve stejné místnosti a sledovat, jak Draco schválně prohrává šachové partie se svým synem. Scorpius vítězil s nesnesitelně samolibým výrazem. Byla to jedna z mála chvil, kdy Harrymu připomínal Malfoye ze školních let.

Kupodivu ho to hřálo u srdce.

Asi po třech dnech ale Scorpius během návštěvy usnul. Hlavu měl položenou Harrymu v klíně, nohy skrčené na tvrdé plastové židli, a Harry mu nechal dlaň spočívat na světlých vlasech.

Rozhostilo se dlouhé ticho. Přerušil ho Draco. „Věděl jsem, že se ho necháš.“ Jeho hlas byl tichý a melancholický.

„Jsi jeho táta,“ řekl Harry. „Nikoho jiného nechce.“

„Hm,“ zamumlal Draco.

„Ale přemýšlel jsem,“ pokračoval Harry a dodával si odvahu. „Myslím, že by ses měl se Scorpiusem přestěhovat ke mně na Grimmauldovo náměstí.“

Draco zvedl obočí. „Prosím?“

„Minulý týden jsem dům schoval pod Fideliovo zaklínadlo. Strážcem tajemství je Ron. Tam byste byli v bezpečí.“

„Nepotřebuju tvoji ochranu, Pottere. Teď, když moji přátelé vědí o kouzelnickém světě, můžu si najít nový byt a dát ho pod Fideliovo zaklínadlo sám.“

„Já vím. Nebo by ti ministerstvo poskytlo chráněný dům, dokud nenajdou ty, co ti to udělali.“

„Takže opravdu není důvod, abys nás přijímal jako dvě malé žebrácké děti.“

Harry se na něj zamyšleně zahleděl. „Předtím, než jsem narazil na tebe a Scorpiuse jsem byl strašně osamělý, Draco.“

Draco zamrkal a polkl. „Já vím,“ řekl.

„Já… prostě o tom popřemýšlej. Mám Scorpiuse strašně moc rád. Bylo úžasné mít ho u sebe. Ty… vlastně bys tím udělal laskavost mně.“

Draco mlčel tak dlouho, že Harry už chtěl svou nabídku vzít zpátky.

„Budeme platit nájem,“ řekl nakonec.

Harry se ušklíbl. „Musíte? Já mám vážně peněz na rozdávání.“

„Ano. Nájem, nebo nic.“

„Dobře. Ale jeho výši určím já. A rozhodně se nebude řídit současnými cenami londýnských bytů.“

„Dobře. Ale nesmíš Scorpiuse rozmazlovat.“

Harry se zasmál. „To ti slíbit nemůžu. Možná bych mohl mít nějaký měsíční limit na dárky nebo tak něco.“

„Tohle je strašně špatný nápad,“ řekl Draco smutně.

Harry se mu podíval do očí. „Já si to opravdu nemyslím.“

Draco pohled odvrátil. „Jak dopadlo tvoje rande s Blaisem?“ zeptal se lehce.

„No... Bylo poučné. Víš, že je do tebe pořád zamilovaný?“

„Cože?“

„Jo. Celé rande se ze mě snažil nenápadně vytáhnout informace o tobě.“

Draco pokrčil rameny. „To nic neznamená. Vždycky to byl zvědavý parchant.“

„Věř mi. Bylo to víc než jen zvědavost.“ Harry se odmlčel a snažil se nevnímat bolestivé sevření v žaludku. „Chtěl bys s ním být, kdyby o to stál?“

Draco zavrtěl hlavou. „Ne. Ve skutečnosti pro mě nikdy nebyl ten pravý.“

Harrymu vyschlo v ústech. „Kdo… kdo tedy byl?“

Draco si pohrával s nemocniční dekou. „Vlastně si nejsem jistý, jestli pro mě nějaký ten pravý vůbec existuje.“

„Pro mě ano,“ řekl Harry.

Draco se na něj prudce podíval a Harry otevřel ústa, aby pokračoval—

Scorpius se posadil a promnul si oči. „Kolik je hodin?“ zeptal se.

„Čas jít spát, zlato“ odpověděl Draco nežně. „A zítra se vracíš do Bradavic,“ dodal ještě pevně.

„To není fér!“ naježil se Scorpius okamžite. „Chci být tady s tebou!“

„Nic mi není,“ usmál se na něj Draco. „Dokonce to říkají i léčitelé.“

„Nechci, abys tu byl sám,“ řekl Scorpius.

„Nebude sám,“ odpověděl Harry.

 

Scorpius neprotestoval tolik, jak Harry čekal. Bylo jasné, že když se Draco pro něco rozhodne, nemá smysl snažit se ho přesvědčit o opaku, a Scorpius tu marnost dobře chápal. Na další den zařídili přenášedlo, Harry nechal Draca a Scorpiuse, aby se spolu rozloučili o samotě, a než se nadál, loučil se se Scorpiusem i on.

„Táta říkal, že se k tobě nastěhujeme,“ řekl Scorpius.

„Jestli s tím budeš souhlasit,“ usmál se Harry.

„Samozřejmě že budu!“ Scorpius se odmlčel a náhle zvážněl. „Postaráš se o něj, viď?“

„Ano,“ odpověděl Harry se stejnou vážností. „Postarám se o něj úplně nejlíp, jak umím.“

Scorpius slavnostně přikývl. „To je dobře,“ řekl. „Uvidíme se o Vánocích, Harry. Můžu pozvat Antheu a Tita?“

„Samozřejmě.“

Scorpius se ješte naposledy na Harryho usmál a pak položil ruku na přenášedlo – starou plechovku od Coca-Coly – a zmizel.