Severus měl o Harryho starost. Vždycky měl o Harryho starost, když se blížilo toto období roku, ale pět let po válce to bylo zatím nejhorší.

Noční můry byly dlouhé a neúprosné. Každou noc po dobu posledních tří týdnů se Harry probouzel, někdy s křikem, někdy v slzách, někdy zápasil s neviditelným nepřítelem.

Severus ho konejšil, jak nejlépe dokázal, ale nemohl popřít, že doufal, že jakmile bude výročí za nimi, Harry si konečně zase bude moci trochu odpočinout.

Když se Severus toho rána probudil, Harry už byl z postele pryč a Severus ho našel v kuchyni, jak popíjí kávu a prochází si ranního Proroka. Bylo to vzpomínkové vydání a Severus si v duchu nadával, že nevstal dřív, aby se ho zbavil.

Z dveří sledoval, jak Harryho pohled spočinul na mladé tváři Colina Creeveyho.

„Dobré ráno,“ zamumlal a vešel do kuchyně. Cestou kolem Harryho mu položil ruku na rameno a stiskl ho, než si šel připravit vlastní kávu.

„Dobré ráno,“ zachraptěl Harry a Severusovi to okamžitě napovědělo, že dnešek bude těžký, ještě víc než obvykle.

Se šálkem kávy v jedné ruce se Severus přesunul za Harryho, ovinul mu volnou paži kolem pasu a přitáhl si ho k hrudi. „Budeš v pořádku.“

Harry mlčky přikývl.

Severuse naplnila potřeba Harryho před dnešním dnem ochránit, a tak ho políbil na spánek. „Nechceš vynechat obřad? Lidé by to pochopili, Harry.“

„Ne. Ne, měl bych tam být. Ron a Hermiona se s námi setkají v jedenáct.“

„Jestli jsi si jistý.“

Harry si opřel hlavu o Severusovo rameno a Severus ucítil, jak se jeho menší postavou zachvěl třes. „Jen chci, aby už byl dnešek za námi.“

„Já vím.“

 

* * *

 

Harry nebyl na mapě. Severus ji prohledával centimetr po centimetru, ale nikde ho nemohl najít. Panika v něm vyvolávala pocit, jako by mu v žilách hořela krev. Po jejich dni – vzpomínkovém obřadu, projevech a vzpomínání na všechny, kteří během války zemřeli – doufal, že bude mít Harryho po zbytek večera na očích.

Harry se celý den snažil předstírat, že je v pořádku, ale Severus ho znal dost dobře na to, aby věděl, že to byla jenom přetvářka.

Odešel si jen dát rychlou sprchu, rozhodně nečekal, že Harry opustí jejich pokoje.

Severus se pokusil uklidnit natolik, aby dokázal jasně přemýšlet, a snažil se přijít na to, kde by Harry mohl být. Vtom mu hlavou probleskla myšlenka a pevně se jí chytil. Popadl plášť, opustil sklepení a svižným krokem vyrazil pryč.

Přešel přes pozemky, stiskl malý uzel, který zabránil Vrbě Mlátičce, aby na něj zaútočila, a pak proklouzl tunelem směrem k Chroptící Chýši.

Navzdory tomu, že Severus spěchal, se zdálo, že tunelem jde celou věčnost, ale když se tam konečně dostal, blikotavé světlo v hlavní místnosti mu napovědělo, že se ve své domněnce nejspíš nemýlil.

Otevřel dveře a našel Harryho sedět na zemi a zírat na místo, kde Severus po Naginině útoku málem vykrvácel. Blikající světlo vycházelo z několika vyčarovaných svícnů a díky němu místnost působila ještě ponuřeji než obvykle.

„Tady jsi málem zemřel,“ zašeptal Harry.

Plakal.

Severus klesl na podlahu vedle něj a jemným dotykem na tváři odvrátil jeho pohled od toho místa. „Hej. Zůstaň se mnou, dobře? Harry, jsem tady.“

„Ale ty…“

„Přežil jsem,“ přerušil ho Severus jemně, ale pevně. Setřel Harrymu slzy z tváře. „Jsem přímo tady, s tebou. Nikam nejdu.“

„O tom byly ty noční můry,“ přiznal Harry a trochu vzlykl. „Pořád tě vidím mrtvého, Severusi. Nikdy nedokážu zabránit tomu, aby se to stalo.“

„Zachránil jsi mě,“ zašeptal Severus a přitáhl si Harryho do náruče. Pevně ho objal. „Zachránil jsi mě a já jsem tady.“

Držel Harryho, dokud se neuklidnil, a potom se trochu odtáhl, aby se na něj mohl podívat. „Jsi připravený jít domů?“

Harry mlčky přikývl a nechal Severuse, aby mu pomohl na nohy. Ačkoli to bylo trochu neohrabané, Severus držel Harryho za ruku celou cestu zpátky tunelem a ven na pozemky Bradavic. Bok po boku pak kráčeli zpět k hradu.

„Promiň,“ zamumlal Harry, když vstoupili do tepla vstupní haly. „Vím, že se mnou v poslední době není snadné žít.“

„Jediný důvod, proč to není snadné, je ten, že trpíš a já jsem to nedokázal napravit,“ odpověděl Severus. „Jen chci, abys byl šťastný, Harry. Šťastný, zdravý a pokud možno aspoň trochu odpočatý.“

Harry se tomu trochu jemně zasmál a pak unaveně přikývl. „Potřebuju se vyspat, máš pravdu. Posledních pár týdnů bylo… zlých.“

„Já vím.“

Místo aby ho Severus odvedl rovnou do postele, zavedl Harryho na inkoustově modrou pohovku v jejich obývacím pokoji a zapálil oheň. „Přinesu ti něco lehkého k jídlu,“ zamumlal, když se Harry tázavě ozval. „Dneska jsi nic nejedl, a i když nemáš zrovna hlad, měl by ses najíst.“

Harry přikývl. „Já… jo, dobře. Pokusím se.“

 

* * *

 

Když se oba připravili do postele, Severus ovinul paže kolem Harryho a přitáhl si ho blíž. Obvykle neusínali takhle propletení – oba měli při spaní rádi trochu prostoru – ale Severus si myslel, že pro jednu noc to bude stát za to – jestli by to mohlo zahnat noční můry a umožnit Harrymu spát, rozhodně ano.

„Miluju tě,“ zamumlal Harry a vtiskl Severusovi polibek na hruď.

„Já tebe taky,“ odpověděl Severus. „A Harry?“

„Hmm?“

„Jsem tady. Nezemřel jsem. Jsem tady.“

Harry se přitiskl ještě o trochu blíž. „Já vím. Jsi tady. Já vím.“