Kapitola 6.

Bradavický expres se leskl ve slunečním svitu, zatímco se lidé shromažďovali na nástupišti devět a tři čtvrtě. Ředitelka McGonagallová přehodnotila své rozhodnutí zrušit druhé pololetí, a tak se škola znovu otevřela prvního února. Různé magické stavební firmy pracovaly velmi efektivně a díky štědrému daru, který škola obdržela od několika čarodějek a kouzelníků z celé Kouzelnické Británie, byl hrad nakonec opraven za pouhý měsíc. Lidé při nastupování do vlaku vzrušeně hovořili a pochmurná nálada, která panovala v posledních dvou letech, zmizela. Nejvýraznějším jménem, které zaznívalo téměř v každém rozhovoru, byl Harry Potter-Black.

Harry James Potter-Black, Chlapec-který-přežil, Vyvolený, Muž-který-vyhrál, ten, kdo porazil Vy-Víte-koho, držitel Merlinova řádu První třídy, Lord nejstaršího a nejvznešenějšího rodu Potter-Blacků byl hrdinou pro všechny kolem. Poskytl osobní rozhovor, který se objevil v Jinotaji ve druhém lednovém týdnu. Mladý čaroděj vysvětlil, že se během těch několika měsíců z nějakého důvodu skrýval kvůli tajné misi a že byl schopen porazit Lorda Voldemorta pouze díky tomu, že jeho mise byla úspěšná. Pochválil také několik lidí jako Nevilla Longbottoma, ministra Pastorka, Lee Jordana a Láskorádovi, kteří se postavili proti Smrtijedům a chránili nevinné.

Kromě toho mladý lord věnoval značnou částku peněz Bradavicím a Kouzelnickému sirotčinci, do kterého bohužel přicházel velký počet nových sirotků. Ostatní nevěděli, že Harry na radu Ragnoka také investoval do mnoha podniků, kterým se kvůli válce nedařilo. Časem se z nich staly zlaté doly a Harry rychle jednal, takže v budoucnosti bude z nich mít velký zisk.

Šokující však bylo, že Harry Potter-Black také adoptoval sirotka. Dítěti byly pouhé čtyři měsíce a říkalo se, že Harry už krvavě adoptoval dítě, které se pojmenoval Edmund Potter-Black. Pro lidi také bylo překvapením, když Harry oznámil, že je krví adoptovaný syn nechvalně známého Siriuse Blacka. Nikdo až donedávna nevěděl, že Sirius byl nevinný; Popletal informace utajil poté, co se Voldemort odhalil světu, protože nechtěl přitahovat další problémy pro sebe a ministerstvo. Bylo docela uspokojivé, když byl Kornélius Popletal poslán do Azkabanu kvůli korupci. Právě neschopnost toho pošetilého muže pomohla Voldemortovi tak rychle se chopit moci.

Harry vystoupil z letaxového krbu spolu s Nevillem Longbottomem. Harrymu se na hrudi leskl stříbrný odznak Primuse. Tuto pozici přijal, když mu ji McGonagallová nabídla, jen proto, že díky tomu mohl získat samostatné apartmá. Koneckonců nemohl Edmunda vychovávat v ložnici v nebelvírské koleji.

„Ach, je tak příjemné se jich konečně zbavit,“ řekl Neville s potěšením.

Harry se usmál a přikývl. Všichni zbývající Smrtijedi po výslechu dostali příslušné tresty. Vnitřní kruh Smrtijedů spolu s dalšími, kteří se dopustili strašlivých zločinů, byli všichni popraveni prostřednictvím Oblouku smrti. Ostatním byl podle závažnosti jejich zločinů uložen trest v Azkabanu. Mnozí byli nuceni vykonat veřejně prospěšné práce, aby napravili způsobené škody. Harry byl velmi šťastný, když byla Dolores Umbridgeová popravena, zatímco kopala a křičela. Draco Malfoy byl také poslán do Azkabanu za pokus o vraždu několika lidí během jeho šestého ročníku; ten arogantní kluk málem zabil Katie Bellovou, Ronalda Weasleyho a profesora Křiklana, nemluvě o tom, že propašoval do Bradavic tucet Smrtijedů, což vedlo ke zranění několika lidí a zabití Albuse Brumbála. Všechny ty rodiny musely zaplatit ministerstvu jako odškodné spoustu peněz, takže žádná z nich neměla dost zlata na uplácení lidí.

Harry nastoupil do vlaku a zamířil k prefektskému kupé. Ronův odznak dostal Neville na začátku roku k velkému hněvu zrzka, takže Neville byl nyní prefektem. Hermiona si však svůj odznak stále ponechala. Když vešel, Harry byl překvapený, když uviděl, kdo je Primuska.

„Greengrassová?“ zeptal se překvapeně.

Dafné vzhlédla od knihy a zdvořile ho pozdravila. „Ahoj, Pottere. Nebo dáváš přednost jménu Black?“

„Potter stačí,“ odvětil Harry lhostejně.

„Kde je tvůj syn?“

Harry se rozzářil štěstím. „Je s mými domácími skřítky. Nechtěl jsem ho vyděsit tím, že bych ho vzal na nástupiště, kde by ho mohli obtěžovat cizí lidé. Koneckonců jsou mu jen čtyři měsíce. Přivedou ho sem, až skončí schůzka prefektů.“

Dafné se mírně usmála a přikývla. Byla docela překvapená, když jí nabídli pozici Primusky. Koneckonců bylo vzácné, aby byli na tuto pozici vybráni studenti, kteří nebyli prefekty, ale profesorka McGonagallová jí vysvětlila, že je nejvýše postavenou studentkou v jejím ročníku a že jediným důvodem, proč nebyla před dvěma lety vybrána za prefektku, bylo kvůli upřednostňování Draca Malfoye a Pansy Parkinsonové ze strany Severuse Snapea. Kromě toho ředitelka poznamenala, že nelze zapomenout na Dafnéinu příkladnou práci během prvního pololetí, kdy pomohla zachránit mnoho studentů prvního a druhého ročníku před hněvem Carrowových tím, že se vystavila nebezpečí. Dafné byla zpočátku ohromena, ale po několika povzbudivých poznámkách nakonec tuto pozici přijala.

Hermiona Grangerová vstoupila do kupé o minutu později a zlostně se podívala na odznak Primusky připnutý na Dafnéině uniformě. Jak je možné, že z ní neudělali Primusku? Byla přece nejlepší studentka v jejich ročníku, ne? Navíc bojovala proti Voldemortovi. Co udělala Greengrassová, že si to zasloužila? Nic! Ta holka byla nikdo! Nepřispěla k válečnému úsilí, zatímco Hermiona Harrymu s jeho bojem pomáhala už roky! Je pravda, že to nakonec nevyšlo, ale byla si jistá, že její přínos má větší váhu, než od někoho jako je Greengrassová!

Hermiona si také všimla, že z Harryho udělali Primuse, a nemohla se ubránit pocitu určitého rozhořčení a žárlivosti. Jak mohl být Harry Primus, když nebyla vybrána jako Primuska?!

To ale nebylo jediné, co ji trápilo. Byla také naštvaná na svého přítele kvůli jeho nedávnému chování. Harry přišel do Doupěte utěšit paní Weasleyovou týden po Arthurově pohřbu, ale když žena požadovala, aby Harry zůstal v Doupěti, rozhodně to odmítl s tím, že se musí postarat o svého syna. Skutečnost, že krvavě adoptoval dítě Remuse a Tonksové, pro ni byl docela šok. Byla zklamaná, že to udělal a také že změnil chlapci jméno. Jasně, Teddy byl Harryho kmotřenec, ale to mu nedávalo právo vzít tomu dítěti jeho identitu! Poukázala na to, že Remus a Tonksová by byli zklamaní, kdyby zjistily, že jejich jediné dítě se jim už nepodobá a že vyroste bez jména, které mu vybrali, ale bylo to marné. Jeho tvrdohlavost mohla snadno konkurovat té její a byla legendární.

Ginny se také moc nelíbilo, že adoptoval dítě, ale on o tom nechtěl ani slyšet. Hermiona viděla, že její kamarád začíná být naštvaný na Ginniny opakované pokusy ve snaze dát se zase dohromady. Řekl dívce zcela jasně, že nemá zájem s ní pokračovat v jakémkoliv romantickém vztahu, což vedlo k prudké hádce, kdy na něj Ginny a Molly křičely, aby se vzpamatoval. Harry argumentoval tím, že spolu chodili jen asi dva týdny a po válce si uvědomil, že už o ni nemá zájem. Jeho důvodem bylo, že se jako člověk změnil, a Ginny to vůbec nepřijala dobře.

Změnil se… to byl ten samý důvod, který řekl jí a Ronovi, když s nimi ukončil jejich přátelství.

Hermiona si vztekle odfrkla, když schůzka skončila, a odešla najít Rona a Ginny. Harry se určitě změnil, protože ten Harry Potter, kterého znala, by se takhle nechoval.

„Kde je Harry?“ zeptala se Ginny bez zbytečných okolků, jakmile vstoupila do kupé.

„Nepřijde,“ řekla Hermiona hořce, když se posadila a založila si ruce na prsou.

„Pořád je v prefektském kupé. Všichni ostatní se rozplývají nad Teddym.“

„On si bere to dítě do školy?“

„No, vzhledem k tomu, že je tady, předpokládám, že Teddy bude s Harrym po celou dobu.“

„Proč by krvavě adoptoval dítě a změnil jeho jméno?“ zeptal se Ron a zoufale zavrtěl hlavou. „Vždyť to není jeho syn! A jak se chová…“

„Je to, jako by byl Teddy jeho vlastní, já vím,“ zamračila se Hermiona. „Nemůžu uvěřit, že Sirius adoptoval Harryho. Jak je to vůbec možné? Jsi si jistý, že je to legální? Krevní rituály jsou nelegální, nebo ne?“

„Rituál adopce ne,“ odfrkla si Ginny podrážděně.

*** *** *** *** ***

Harry ze špičky své hůlky vypustil obláčky barevného kouře, což Teddyho přimělo k nadšenému pištění, když se ho snažil chytit. Byli v prefektském kupé, kde ho obklopovalo několik jeho přátel a spolužáků.

„Je tak roztomilý,“ rozplývala se Hannah Abbottová.

Harry se znovu usmál, když sledoval, jak jeho syn sleduje ostatní v místnosti svýma velkýma fialovýma očima. Teddy se otočil k otci a tvář se mu zachvěla. Brzy se jeho vlasy zbarvily do uhlově černé a oči do jasné smaragdově zelené – jeho přirozený vzhled.

„Páni!“ zvolala Tracey Davisová, nová zmijozelská prefektka.

„Teď vypadá tolik jako ty! Kéž bych byla Metamorfomág!“

„To bychom chtěli všichni, ne?“ zasmál se Neville a polechtal chlapce, který se rozesmál.

„Mění si barvu vlasů na tu nejabsurdnější barvu, která ho zrovna zaujme,“ zasmál se Harry. „Hrajeme tu hru celé hodiny a zdá se, že si tu pozornost užívá.“

Harry vypustil kouřovou kouli tmavě fialové barvy. „Teddy, můžeš si změnit vlasy na tuhle barvu? No tak, kamaráde, zvládneš to!“ povzbuzoval ho a políbil svého syna na nos.

Teddy vyjekl slastí a jeho vlasy se změnily z černé na fialovou.

Lidé kolem tleskali a nadšeně komentovali jeho chování. Harry se usmál a přitáhl chlapce blíž k sobě. Byl velmi spokojený se svým rozhodnutím adoptovat Teddyho jako svého syna.

Dafné Greengrassová se na otce se synem jemně usmála. Jak si přála, aby ji její matka nebo otec milovali tak jako Potter miloval svého syna! Ale to se nestalo, protože život byl v tomto ohledu krutý. Její nevlastní matka Uršula ji nikdy neměla ráda. Ve skutečnosti svou nevlastní dceru nenáviděla a ze všech sil se chovala k Dafné špatně, takže se dívka cítila ve svém vlastním domě jako cizinec. Její otec jako bystrý obchodník a politik netrávil se svými dvěma dcerami tolik času, kolik by měl. Po pravdě řečeno, Dafné ho nikdy pořádně nepoznala. Během jejího života byl prakticky nepřítomný a jen výjimečně, když věnoval pozornost své nejstarší dceři, byl přísný a odměřený. Když jí bylo jedenáct, Dafné se uzavřela tak hluboko do své ulity, že se bála vyjít ven. Celý život byla samotářkou, ale válka měla tendenci vytáhnout lidi z jejich komfortní zóny. Nedokázala mlčky přihlížet, jak sourozenci Carrowovi mučili malé děti v Bradavicích.

Nejhorší byly tresty, během nichž museli starší žáci nacvičovat kletbu Cruciatus na mladších studentech. Dafné bedlivě sledovala, jak jsou studenti trestáni. Ve školní knihovně byla praktická knížka, která automaticky zaznamenávala každou ztrátu bodů a tresty udělené studentovi, a ona ji důkladně využila. Mladí Smrtijedi, kteří se nemohli dočkat, až na mladší studenty použijí mučící kletbu, se ocitli omráčení a svázání ještě dřív, než stačili dorazit na místo určení. Díky tomu se prvňákům nic nestalo. Ty, které zachránit nedokázala, odvedla k madam Pomfreyové, aby je mohla vyléčit.

Šest týdnů po začátku prvního pololetí dokonce Dafné vymyslela geniální plán. Anonymně zakoupila velkou dávku mnoholičného lektvaru na černém trhu a použila ho k tomu, aby se vydávala za potrestaného studenta prvního ročníku. Žádné jedenáctileté dítě si nezasloužilo, aby na něj byla použita kletba Cruciatus jen proto, že měli v rodině někoho mudlovského původu. Její činy studenty dohnaly k slzám, ale podařilo se jí je přesvědčit, aby mlčeli. Kdyby se někdy provalilo, co dělá, situace by se velmi rychle zkomplikovala.

Bohužel ji měsíc před závěrečnou bitvou chytila Alecta Carrowová. Netřeba dodávat, že její trest nebyl vůbec příjemný. To ji však nijak neodradilo od toho, aby chránila mladší ročníky.

Důvodem, proč Dafné tak chránila studenty prvního a druhého ročníku, byla její vlastní minulost, když byla v prvním ročníku šikanována Parkinsonovou a jejími kumpány. Uršula, její nevlastní matka, ji před nástupem do Bradavic odmítla naučit jakoukoli magii, takže když byla zařazena do Zmijozelu, bylo to pro ni nebezpečné místo, protože všechny první ročníky ve Zmijozelu znaly několik kleteb a zaklínadel ještě před jejich první hodinou kouzelných formulí nebo obrany proti černé magii. Dalo se to očekávat. Žádný čistokrevný rodič by neposlal své dítě do internátní školy, aniž by ho naučil alespoň pár užitečných kouzel.

Netřeba dodávat, že její první a druhý ročník byly absolutní noční můrou. Ještě horší bylo, že neměla nikoho, komu by se mohla svěřit. Její otec byl zaneprázdněn a čím méně mluvila o své nevlastní matce, tím lépe.

Během této doby se sblížila s Madam Pomfreyovou. Vzhledem k tomu, že na ni spolubydlící z koleje seslali tolik kleteb a zaklínadel, potřebovala léčbu. Bradavická léčitelka o ni měla obavy, ale Dafné mlčela a o šikaně neprozradila ani slovo. Věděla, že kdyby něco řekla, bylo by to jen horší, protože neměla prakticky žádnou podporu ze strany rodičů ani učitelů. Snape jednoznačně upřednostňoval Parkinsonovou.

Madam Pomfreyová však uhodla, co se stalo, a v Dafnéině druhém ročníku, během fiaska s Tajemnou komnatou, odtáhla dívku na ošetřovnu a prakticky jí vnutila učňovství, aby ji naučila různá léčivá kouzla a prokletí. Díky neustálé péči ošetřovatelky se Dafné zlepšila a rozkvetla. Stále byla samotářkou, ale nakonec se dokázala ubránit svým trýznitelům.

Po ošklivé konfrontaci prvního dne ve škole během třetího ročníku Pansy Parkinsonová pochopila, že její oblíbený cíl už není tak snadné šikanovat. Dafné ji porazila v souboji a ponížila ji před všemi ostatními Zmijozely ve společenské místnosti a šikana okamžitě přestala. Nakonec ji nechali na pokoji.

Pokračovala ve svém učení u madam Pomfreyové až do svého sedmého ročníku: roku, kdy ke svému zděšení viděla, jak je na jedenáctileté a dvanáctileté děti používána kletba Cruciatus. Pamatovala si, jaké to bylo být v tomto věku mučena, a nedokázala se na to mlčky dívat. Vzpomněla si na veškerou pomoc, kterou jí poskytla madam Pomfreyová, a tentokrát se role obrátily. Dafné, odhodlaná pomoci těm, na které si Smrtijedi zasedli, vylezla ze své ulity a postavila se na jejich stranu, jen aby byl její otec kvůli jejím činům mučen a zabit.

Bylo jen otázkou času, kdy ji její nevlastní matka a Astorie donutí opustit Greengrass Manor natrvalo. Dafné byla překvapená, že to ještě neudělali. Astorie se měla vdát za Draca Malfoye, ten ale měl strávit dalších pět let ve vězení, což, jak věděla, její nevlastní sestru pořádně rozčilovalo a kvůli tomu Harryho Pottera nenáviděla. Vztah mladší Greengrassové s Malfoyem se vyvíjel dobře, až na to, že ta hloupá holka nevěděla, že Malfoy se celou dobu snažil přinutit Dafné, aby s ním měla sex. Dokonce i blonďatý kretén viděl, že Dafné je mnohem krásnější než Astoria, a pravděpodobně si myslel, že tichou dívku bude velmi snadné svést. Jak moc se mýlil! Alespoň bez všech těch pitomců ve zmijozelské společenské místnosti by to snad bylo dobré pololetí.

Ale ona by nebydlela se Zmijozely. Bydlela by s Harrym Potterem v apartmá primuse/primusky. Přemýšlela, jak se situace vyvine, protože s ní nebylo snadné vycházet. Doufala, že nedojde k žádným konfliktům. Harry byl velmi mocný čaroděj, jak po magické, tak po politické stránce, a ona v tuhle chvíli neměla vůbec nic.

„Hele, víte někdo, čí Patron byl ten drak?“ zeptal se náhle Ernie. „Ta věc byla obrovská!“

„Jo, taky jsem o tom přemýšlela,“ zamračila se Padma. „Vlastně jsem ještě nikdy neviděla dračího Patrona!“

Harry se pro sebe v duchu zasmál, když zašeptal.

„Expecto Patronum!“

Lidi zalapali po dechu, když se ze špičky Bezové hůlky vyřítil patron v podobě stříbrného Maďarského Trnoocasého draka. Nebyl tak velký jako předtím, ale i tak byl docela působivý.

„To jsi byl ty?“ vykřikl Neville.

„Myslela jsem, že tvůj Patron je jelen, Harry,“ řekla Lenka a vypadala zmateně.

Harry pokrčil rameny.

„Zřejmě se to změnilo. To bylo poprvé, co jsem ho vyvolal v podobě draka. Použil jsem ho jen pár hodin předtím v Prasinkách a tehdy to byl jelen, ale když jsem ho seslal znovu během bitvy, byl to už Trnoocasý drak. Netuším ale, proč se to stalo.“

To způsobilo, že si lidi začali vzrušeně šeptat, protože se divili, co by mohlo způsobit, že se Patron změní. Edmund hladil Patrona po čumáku a vzrušeně se smál. Poslední rok v Bradavicích bude úžasný; Harry si tím byl jistý.

*** *** *** *** ***

Harry po hostině vstoupil do apartmá primuse se smíšenými pocity. Ačkoli se tehdy zdálo, že ho ty úmrtí nijak nezasáhly, mýlil se, když si myslel, že ho nezasáhnou ani teď. Zemřelo tolik lidí… když se podíval na stoly jednotlivých kolejí ve Velké síni, bylo to jasným důkazem toho, jak smrtící ta válka ve skutečnosti byla. Přestože země dosáhla vítězství, zaplatila za něj vysokou cenu – a to všechno kvůli pošetilým starcům, jako byli Voldemort a Brumbál.

Povzdechl si, když ukládal Edmunda do postýlky poté, co ho ukolébal ke spánku. Sám nemohl usnout, vrátil se tedy do společenské místnosti a posadil se ke krbu. Byl ztracený ve svých myšlenkách, dokud neuslyšel ženský hlas.

„Pottere? Co tady děláš? Je skoro půlnoc,“ řekla překvapeně Dafné.

Harry se otočil a uviděl Dafné, jak k němu jde. První, čeho si všiml, bylo, že je neuvěřitelně krásná. Byla oblečená do tenké noční košile, která velmi dobře zvýraznila její prsa a tělesné křivky. Byla asi pět stop a devět palců vysoká a měla dlouhé vlnité havranově černé vlasy, které jí rámovaly obličej. Její rysy byly jemné, s výraznýma očima a jemně růžovými rty, a vlasy jí elegantně padaly přes přední část ramen. Její temně modré oči v tu chvíli vyjadřovaly starost a když se posadila naproti němu, vypadala jako samotná Afrodita.

„Pottere, jsi v pořádku?“

„Cože?“ řekl Harry, když se probral ze svého zamyšlení. Zčervenal, když si uvědomil, že na ni zíral, a rychle vykoktal omluvu.

„Jsem v pořádku, díky. Říkej mi Harry. Budeme tu bydlet příštích šest měsíců. Doufám, že tu záležitost s příjmením už můžeme nechat být.“

Dafné se na pár vteřin zamyslela a pomalu přikývla.

„To zní rozumně. Můžeš mi říkat Dafné. Tak ještě jednou, co tady v tuhle dobu děláš? Máš hlad, že?“

„Ne,“ odpověděl tiše. „Návrat sem mi připomněl lidi, kteří během bitvy zemřeli. Prostě jsem nemohl usnout.“

Dafné mlčela, protože nevěděla, co na to říct.

„Zajímalo by mě, jestli jsem se mohl vyhnout bitvě o Bradavice. Možná, kdybych udělal věci jinak, mohl bych zachránit životy lidí a nemuseli pak zbytečně umřít. Kdybych nepožádal Nevilla, aby zavolal posily; kdybych tehdy v noci nepožádal McGonagallovou, aby se postavila Voldemortovi na odpor, dopadlo by to jinak?“

V tu chvíli měl Harry pocit, jako by mluvil sám se sebou a Dafné mu pozorně naslouchala. Nevědomky si pro sebe něco mumlal, zatímco upřeně hleděl do ohně.

„Mám snad vinu za to, co se stalo? Ale v čem jsem se provinil? Voldemort by zabil všechny, ať už bych se do toho zapletl, nebo ne. Kdyby jeho útoky na mudly pokračovaly, bylo by jen otázkou času, kdy bychom byli prozrazeni. A Merlin ví, že by to snadno zničilo naši společnost – následovala by nekonečná válka a úplná zkáza. Ti zatracení hlupáci – copak si neuvědomovali, že v podstatě ničí sami sebe? Čistokrevný řád nevzniká zabíjením samotných čistokrevných! To nedává žádný smysl!“

„Ale kdybych vzal bitvu pryč z Bradavic, dokázal bych ho zabít?“ povzdechl si Harry a zavrtěl hlavou. „Ne, to si nemyslím. Pro jeho schopnosti jsem nebyl žádný soupeř. Měl jsem k dispozici jen větší moc, a ne magické schopnosti. Ale to by Smrtijedy ani Ministerstvo nezastavilo, že? Jeho podpora byla především od jeho Smrtijedů, proto jsem požádal o posily. Ale nutil jsem lidi bojovat? Řekl jsem jim, aby použili zraňující až dokonce smrtelné kletby. Jsou všechny ty smrti opravdu moje vina?“

„Přestaň,“ přerušila ho Dafné a Harry sebou trhl, protože si neuvědomil, že tam stále je.

„Ta bitva nebyla tvoje chyba, Harry,“ řekla Dafné tiše. „Nebyl jsi tady; ani nevíš, jak to bylo hrozné, zvláště během trestů. Carrowovi neprojevili vůbec žádné slitování a ve zmijozelské koleji to bylo nekonečně horší. Všichni mladší Smrtijedi se vnucovali ostatním dívkám. Dělalo se mi z toho špatně! Postavila jsem se jim, a to se jim nelíbilo. Když mě přistihli, jak chráním studenty prvního a druhého ročníku tím, že jsem se za ně vydávala během trestů s použitím mnoholičného lektvaru, mučili mě pořád dokola.“

„Opravdu?“ vykřikl Harry překvapeně. „To jsi udělala?“

Dafné pokrčila rameny.

„O to nejde. Ale samotné mučení nebylo jedinou špatnou věcí, která se v Bradavicích děla. Malfoy se mě pořád snažil donutit, abych s ním spala. Kopla jsem ho do koulí a po tom incidentu s Mnoholičným lektvarem se rozhodli, že musím dostat lekci.“

Harry polkl.

„Co ti udělali?“ zeptal se a bál se odpovědi. Neville mu vyprávěl o Alectě a Amycusovi Carrowových a on instinktivně věděl, že tenhle příběh skončí špatně.

„Šli po mém otci,“ zašeptala Dafné tím samým tichým hlasem. „Hrozně ho mučili a o měsíc později zemřel. Moje nevlastní matka souhlasila s cíli Temného pána, takže ji ušetřili.“

Vypadala nepříjemně pod obdivným pohledem, který jí Harry věnoval, a chlapec okamžitě odvrátil zrak a lehce se začervenal. Dafné se zhluboka nadechla a pokračovala.

„Neřekla jsem ti tenhle příběh proto, abys mě viděl jako dobrého člověka, ani abych odpověděla na tvou tichou otázku, proč mi McGonagallová svěřila pozici primusky. Říkám ti to, protože je to pravda. Ty jsi se postavil na stranu dobra, když to nikdo jiný neudělal. Ano, během bitvy zemřelo mnoho lidí, ale věřím, že by to bylo mnohem horší, kdybychom nebojovali. Ta bitva nebyla jen o tobě. Byl to boj za svobodu pro nás všechny. Všichni jsme trpěli kvůli Temnému pánovi a jeho Smrtijedům, takže se neobviňuj. Omlouvám se za upřímnost, ale je dost arogantní, pokud si myslíš, že celá bitva byla jen o tobě. Protože rozhodně nebyla.“

Harry se jemně usmál. Bitva nebyla o něm. Ano, měla pravdu, ale to mu nijak neusnadnilo její přijetí; cítil vinu přeživšího.

„Je mi líto tvého otce. Co se stalo s tvou matkou, pokud se mohu zeptat?“

„Moje matka zemřela kvůli nepředvídaným komplikacím během mého porodu. Není to žádné tajemství, protože do té doby bylo v kouzelnickém světě neslýchané, aby matka při porodu zemřela. Tehdy to prý způsobilo velký rozruch. Můj otec se brzy znovu oženil a narodila se Astorie, která je moje nevlastní sestra.“

Harry přikývl. Dlouho seděli v tichosti a oba přemítali o rozhovoru, který spolu vedli. Najednou ticho prořízl dětský pláč, když Edmund znovu začal plakat. Harry vstal, zamířil do svého pokoje a jemně vzal miminko do náruče.

„Co se děje, Teddy?“ zeptal se Harry uklidňujícím hlasem, když přinesl dítě do společenské místnosti. „Nemůžeš mít hlad a máš plenku. Nemůžeš usnout?“

Edmund nerozuměl, co se říkalo, ale dál plakal. Harry si unaveně povzdechl, když procházel společenskou místností a ukazoval na různé věci, aby trochu rozptýlil chlapcovu pozornost. Dafné se k němu připojila o pár minut později a vykouzlila několik plyšových zvířátek, aby batole pobavila. Po téměř půl hodině běhání a hraní si se zvířátky Edmund konečně usnul a cucal si palec. Harry mu prst jemně vyndal z pusy a uložil ho do postýlky.

„Jsem opravdu ohromená, Harry,“ usmála se Dafné slabě, když se vrátil do společenské místnosti. Zvířata už mezitím nechala zmizet.

„Málo sedmnáctiletých by se takhle dokázalo postarat o dítě.“

„Totéž bych mohl říct o tobě,“ usmál se na ni Harry. „Ani mě nenapadlo vykouzlit zvířata, abych ho rozptýlil! Byl to skvělý nápad!“

Dafné se při té pochvale začervenala a okamžitě sklonila hlavu, aby se dívala na své nohy.

Harry se nervózně kousl do rtu. „Každopádně díky,“ zamumlal.

Přikývla, když znovu získala kontrolu nad svými emocemi. Zaváhala a zeptala se: „Můžu se na něco zeptat?“

„Určitě.“

„Co tě přimělo ho adoptovat? Kdo jsou jeho rodiče?“

„Je mi líto, Dafné, ale na to ti nemohu odpovědět,“ řekl Harry omluvně. „Je to soukromé. Ale můžu ti říct, že byl sirotek. Stejně jsem za něj nesl zodpovědnost, tak jsem se rozhodl ho adoptovat krví místo toho, abych byl jenom normálním opatrovníkem. Nechtěl jsem, aby prožil to samé, co jsem zažil já jako dítě.“

Když si uvědomil, že cizí osobě prozradil něco o svém dětství, Harry jí okamžitě popřál dobrou noc, rozběhl se do svého pokoje a s rudou tváří za sebou zabouchl dveře.

Dafné se na Harryho překvapeně podívala. Chlapec pravděpodobně prozradil víc, než chtěl. Když šla spát, její mysl přemýšlela. Harry Potter-Black byl pro ni záhadou. Malfoy a Snape o něm zjevně lhali. Harry Potter, se kterým právě mluvila, nebyl drzý, arogantní idiot. Byl to milý a dobrosrdečný chlapec. Zajímalo ji, jaká další překvapení pro ni ještě má připravená.

*** *** *** *** ***

Měsíce rychle ubíhaly. Vzhledem k tomu, že šlo o intenzivní výuku na šest měsíců, byla výuka velmi náročná. Nehrál se ani famfrpál, na což si Ron neustále stěžoval. Všichni se museli připravovat na zkoušky OVCE, které je čekaly už za pár měsíců.

Harry také bral svou práci Primuse vážně. S pomocí Dafné předělal fungování studentského sboru tak, aby docházelo k minimu sporů. Také se snažil být nestranný při prosazování pravidel i udělování trestů. Někteří ze zastánců čistokrevnosti, kteří ve škole zůstali, si brzy uvědomili, že pokud budou šířit Voldemortovu propagandu, čeká je přísný trest. Válka je všechny stála příliš mnoho a Harry nebyl ochoten nechat tuto nákazu dále působit. Tady a teď to mělo skončit. Také trávil spoustu volného času s Teddym, o kterého se starali jeho domácí skřítci, když nebyl poblíž, což Hermiona Grangerová zjistila až mnohem později.

„COŽE?!“

Mnoho hlav v Nebelvírské společenské místnosti se otočilo k Hermioně, když křičela na Harryho, který vypadal naštvaně.

„Donutil jsi domácí skřítky, aby se s tebou spojili?!” vykřikla Hermiona. „Jak jsi to mohl udělat, Harry? Vždyť je to otroctví! Nemůžu uvěřit, že schvaluješ otrockou práci! Ty…“

„Dost, Hermiono,“ odsekl Harry. „Nezacházel jsem špatně se žádným z nich. Dobby mi vysvětlil, proč se musí svázat, a kdybych to věděl dřív, nikdy bych se nepřidal k tvé kampani za jejich svobodu. Víš vůbec, že se skřítci potřebují spojit s kouzelníky, aby mohli přežít? Bez tohoto pouta umírají hroznou, bolestivou smrtí. Spojují se s čarodějnicemi a čaroději, aby mohli používat naši magii k životu a rozmnožování. Na oplátku vaří, uklízejí a starají se o děti. Ve své čisté podobě by vztah mezi námi měl být založen na vzájemné pomoci, ne na otroctví. Není moje chyba, že tam venku jsou bastardi jako Lucius Malfoy, kteří zneužívají své skřítky. Domácí skřítci, se kterými jsem se spojil, byli na pokraji smrti a jen moje magie je zachránila. Zůstávají se mnou, protože to chtějí udělat, ne proto, že je k tomu nutím. Nebudu je nutit, aby přijaly oblečení! Nejsem tyran. Jsou to jejich životy a jejich rozhodnutí, jestli chtějí, aby pro mě pracovali. Ano, moji skřítkové jsou ke mně připoutaní a jsou šťastní a k této záležitosti už nemám co dodat.“

Tento incident způsobil, že bradavický mlýn na drby se rozjel naplno, protože mnozí přemýšleli, co se stalo s takzvaným Zlatým triem, a co vrazilo klín mezi Harryho a jeho dva kamarády. Ron a Hermiona spolu začali chodit, ale Harry vždy tvrdil, že o tom nic neví.

Harry se také veřejně pohádal se svou bývalou přítelkyní. Navzdory jejich hádkám v Doupěti si Ginny stále myslela, že má na Harryho nárok, protože spolu chodili minulý rok, a že bylo jen otázkou času, než se k sobě vrátí. Vyhrožovala mnoha dívkám, které si Harryho prohlížely, i když on o žádnou z nich neměl zájem. Nakonec Harry, který už její chování nemohl dál vydržet, veřejně na Ginny zaútočil a řekl, že její lektvary lásky nebudou fungovat a že by to měla prostě vzdát. Zrzka při tom obvinění zbledla jako stěna, a když se pokusila dát Harrymu facku, zasáhlo ji Omračovací kouzlo od Dafné. To bylo naposledy, co Harry s Ginny mluvil.

Ale Harry se však o Ginny nezajímal. Během posledních několik měsíců si oblíbil někoho jiného... někoho, s kým trávil hodně času: Primusku Dafné Greengrassovou. Byla inteligentní, krásná, vášnivá, a dokonce se starala o jeho syna, když tam nebyl. Měli také podobné zázemí a zájmy, což jim pomohlo si vytvořit silné přátelství.

Sblížili se díky tomu, že byli sirotci a měli za sebou příšerné dětství. Harry se nikdy nikomu neotevřel o svém životě u Dursleyových, dokonce ani Ronovi a Hermioně, ale Dafné všechno prozradil, a ona mu na oplátku vyprávěla o svých zkušenostech se svým otcem, nevlastní matkou a Pansy Parkinsonovou.

Nejlepší ze všeho bylo, že Teddy si Dafné zamiloval. Harry si uvědomil, že mu na ní záleží čím dál tím víc, ale bál se to otevřeně přiznat. Oba se navzájem považovali za nejlepší přátelé a Harry nechtěl udělat nic, co by pokazilo jejich úžasné přátelství.

Jak dny ubíhaly, nemohl si pomoct a přemýšlel, jestli o něj bude mít zájem, ale ani jednou nedokázal sebrat odvahu a přiznat jí své city. Stále měl problémy se sebevědomím, když šlo o dívky, i když se o něj téměř všechny dívky ve škole otevřeně zajímaly.

*** *** *** *** ***

Konečně přišel červenec a nastal čas pro jejich zkoušky OVCE, pro které si Harry vybral Kouzelné formule, Obranu proti černé magii, Bylinkářství, Lektvary a Přeměňování. Už neměl ambice stát se bystrozorem. Místo toho se rozhodl zaujmout svá rodinná místa ve Starostolci. Chtěl pomoci přetvořit britský kouzelnický svět v místo, kde stojí za to žít. Místo, kde by Temní páni už nikdy nemohli získat moc. Místo, kde by se se všemi zacházelo stejně a kde magie vzkvétá a prosperuje.

V posledních pěti měsících mu Dafné vysvětlila, jak kouzelnický svět skutečně funguje a jaké to je narodit se a vyrůstat jako čarodějnice nebo kouzelník. S tím, co teď věděl, měl Harry pocit, že je připravený zaujmout aktivní roli v politice.

*** *** *** *** ***

Harry si povzdechl, když dokončil svou poslední praktickou zkoušku OVCE. I když to bylo jen pět testů, stále to bylo hrozné. Byl vděčný za své schopnosti nitrobrany, které získal během rituálu na odstranění viteálu, protože mu to při písemných zkouškách velmi pomohlo. Praktické zkoušky proběhly hladce a byl si jistý, že v kouzelných formulích, obraně a přeměňování získá hodnocení „vynikající“, a měl pocit, že si vedl docela dobře i v lektvarech a bylinkářství. Poslední zkouškou byly lektvary a byla to hotová muka. Po skončení praktické zkoušky se Harry rozhodl zamířit do svého apartmá, kde si chtěl dát horkou koupel.

Hned jak vešel, zaslechl Teddyho pláč. Chtěl svého malého syna uklidnit, a tak spěchal do jeho pokoje, ale u dveří se zarazil. Oči se mu rozšířily, když uviděl scénu, která se před ním odehrávala.

„Pššt, uklidni se, Teddy,“ zašeptala Dafné a jemně ho kolébala, zatímco měl tvář zabořenou v jejím zátylku. Rukou mu uklidňujícím pohybem hladila záda. Zamračila se a Harry věděl, proč tomu tak je. Teddy se vždy choval lépe, když byla nablízku Dafné. Nevěděl, jestli to jeho nejlepší přítelkyně věděla, ale Harry už nějakou dobu věděl, že Teddy Dafné zbožňuje. Měl obavy, jak se jeho syn vyrovná s tím, že tu dívku nebude mít každý den kolem sebe. Co pak?

„Co se děje, maličký?“ zašeptala Dafné, čímž vytrhla Harryho z jeho myšlenek. „Chceš, abych zavolala tatínka?“

Teddy stále bezútěšně plakal a svíral Dafné vlasy.

„MAMA!“ kvílel a jeho velké zelené oči byly plné zoufalství. „MAMA, nechod!“

Harry ztuhl. Jak mohlo batole vědět, že jejich pobyt v Bradavicích skončil? Že za pár dní odjedou? Teddy přece nemohl dojít k tomuto závěru jen pouhým sledováním, jak Harry balí věci, že ne? Jeho synovi byl necelý rok! Jak by to bylo možné?!

Dafné cítila, jak ji v očích pálí slzy, když si přitiskla devítiměsíční dítě k hrudi. Za posledních několik měsíců si toho chlapce velmi oblíbila a přemýšlela, jestli ho ještě někdy uvidí. K tomu všemu k Harrymu začala chovat i city. Jak by k němu mohla nic necítit? Oba měli toho tolik společného a po tom, co spolu strávili spoustu času, se k sobě ještě více sblížili. Byli si teď dost blízcí na to, aby se společně považovali za nejlepší přátelé! Byl také inteligentní, hezký, laskavý, ohleduplný a milující. Vzpomněla si na všechny ty chvíle, které spolu strávili o samotě ve společenské místnosti, mluvili spolu, když si hráli s Teddym a později ho krmili a houpali ho ke spánku. Mluvili spolu o svých životech, rodinách, životních zkušenostech; nedokázala to vysvětlit, ale věděla, že se do něj zamilovala. Neměla však dost odvahy, aby mu to řekla. Nevěděla, jestli by její city opětoval.

Byl to Chlapec, který přežil! Vyvolený! Přemožitel Lorda Voldemorta! Dívky ho neustále pronásledovaly! Ať už byli nejlepšími přáteli nebo ne, nebyla si ani jistá, jestli s ní zůstane v kontaktu i po skončení školy, tak jak by vůbec mohla uvažovat o tom, že by s ním chodila? Proč by si vybral zrovna ji, když si mohl vybrat z celé řady jiných krásných dívek?

„Budeš mi tak moc chybět, Teddy,“ řekla Dafné tiše a vtiskla mu jemné polibky na tvář, aniž by si uvědomila, že jí po tvářích stékají slzy. „Nevím, jestli tě ještě někdy uvidím.“

Teddy na to začal plakat ještě víc, když ji objal a zakřičel.

„Mami! Nechod!“

„Dafné?“

Překvapeně se otočila a uviděla Harryho, jak stojí ve dveřích a sleduje ji. Dafné se hluboce začervenala. Rychle si otřela slzy a koktavě řekla.

„Promiň, Harry. On plakal a …“

„Hele, nemáš se za co omlouvat,“ zamumlal Harry uklidňujícím hlasem. „Počkej, pomůžu ti.“

Vzal si od ní Teddyho, ale chlapec se nepřestával dívat na Dafné, ukazoval na ni svou drobnou rukou a křičel: „Mama! Mama! Dada! Mama! Nechod! Mama!“

Harrymu se na chvíli zastavilo srdce, když si uvědomil, co se stalo. Dafné byla jediná dívka, která s Teddym trávila tolik času. Stejně jako Harry i ona ho krmila, přebalovala, hrála si s ním a ukládala ho ke spánku. Také se s ním smála a mluvila s ním, což byl prakticky jediný mateřský vliv v jeho životě od té doby, co Tonksová zemřela. Harry věděl, že ji Teddy zbožňuje, ale nikdy si neuvědomil, že to jde až tak daleko, že se na ni tak upnul a začal ji považovat za svou matku.

Harry se snažil potlačit slzy, když zašeptal: „Teddy, maminka a tatínek nikam nejdou. Budeme hned tady, ano? Prosím, neplač, Teddy. Uklidni se. Podívej, maminka je tady,“ řekl a ukázal na Dafné. „A táta je tady taky. Nikam nepůjdeme, ano?“

Po několika minutách ujišťování dítěte, že ho neopustí, tiše vyšli z Harryho pokoje, jakmile batole usnulo. Dafné měla stále slzy v očích, zatímco se jí v hlavě ozývalo Teddyho volání.

„Já… myslím, že je přirozené, že tě vidí jako svou matku,“ nervózně se ošíval Harry. „Doufám, že tě to neurazilo, Dafné.“

„Ne, to je v pořádku, Harry,“ řekla tiše Dafné. „Vůbec mi to nevadí. Byla to pro mě čest, když mi tak Teddy řekl. Vlastně…“

Chtěla mu říct, že si toho chlapce také velmi oblíbila, ale nedokázala k tomu sebrat odvahu. Koneckonců, Harry byl chlapcův otec. Kdo byla ona, aby si nárokovala roli matky, když s Harrym ani nebyli spolu? Nebylo by to fér ani vůči Teddymu, ani vůči Harrymu.

Vzhlédla a zadívala se do jeho smaragdově zelených očí. Harry se podíval do jejích hlubokých tmavě modrých očí, v nichž se mísily nejrůznější emoce. Teddy mu už dříve říkal „tati“, ale tohle bylo poprvé, co Dafné oslovil „mami“. Něco se mezi nimi změnilo; oba to cítili.

Nevěděli, jak dlouho tam jen, tak stáli, a upřeně se na sebe dívali, přičemž každý z nich sbíral odvahu něco říct, ale vždy s tím skončil naprostým neúspěchem. Z okna dovnitř zavál vánek a několik pramenů Dafnéiných tmavých vlasů jí spadlo do obličeje. Harry opatrně natáhl ruku a prameny vlasů jí pečlivě zastrčil za ucho. Teď, když se dotkl její kůže, už nemohl přestat. Prstem jí přejížděl po tváři nahoru a dolů. Uvědomil si, jak je její kůže hebká. Vypadala tak krásně, a tak dokonale.

Dafné se zatajil dech, když ucítila, jak jí Harryho prsty hladí po tváři. Tohle nebyl sen, že ne? Viděla touhu v jeho očích. Opatrně se naklonila dopředu, jen nepatrně, a přitom sebrala veškerou svou odvahu. Harry to bral jako pozitivní znamení a naklonil se dopředu; prsty se mu třásly, když ji jemně pohladil po tváři. Téměř půl minuty na sebe jen zírali, zatímco se on ještě o kousek naklonil blíž. Harryho palec se pohnul a jemně ji pohladil po tváři. Dafné se natáhla a vzala jeho druhou ruku do své. Cítila jeho dech na své tváři. Zavřela oči v očekávání.

Jejich rty se krátce dotkly; jednou, dvakrát, třikrát...

Když se jejich rty setkaly, byl to pomalý a opatrný polibek, ale nepřerušili ho. Harry jí pustil ruku a objal ji kolem pasu. Dafné mu pomalu ovinula ruce kolem krku a pevně ho objala. Oba se při polibku mimoděk usmáli, když si uvědomili, že ten druhý k nim opravdu něco cítí. Když se od sebe odtrhli, lapali po dechu; Harry se opřel čelem o její a usmál se. Už dlouho nebyl tak šťastný.

„Doufám, že to zase není sen, Dafné, protože bych se opravdu naštval, kdybych se probudil a zjistil, že to není skutečné,“ zašeptal Harry, zatímco jí něžně políbil na oči.

Dafné se usmála a znovu ho políbila na rty.

„Je to skutečné, Harry,“ ujistila ho, zatímco se dál vášnivě líbali. Zase to začalo pomalu, ale brzy Dafné zasténala, když pootevřela rty a dovolila Harryho jazyku, aby prozkoumával její ústa. Oba byli příliš pohlceni, než aby si uvědomili, že se pohybují směrem k Dafnéině ložnici.

Harry ji chytil za pas a přitáhl si ji k sobě, zatímco jí líbal čelist a krk, což z Dafné vyvolalo zasténání rozkoše. Stiskl jí zadek, načež ona vyjekla, a on okamžitě ztuhnul a vypadal nejistě. Dafné okamžitě převzala iniciativu, když mu polibek oplatila a prsty mu prohrábla vlasy. Když její nohy dopadly na postel, svalily se na matraci, s Harrym na ní. Několik minut se vášnivě líbali a ani jeden z nich se nechtěl pohnout.

Nakonec Harry polibek přerušil a podíval se na ni. Cítil se trochu nejistě a zašeptal: „Chceš v tom dál pokračovat?“

Dafné zasténala.

„Pro Merlina, ano!“ zalapala po dechu.

Harry se znovu usmál, sklonil se, aby ji políbil, než přesunul svou pozornost k jejímu uchu a jemně jí zuby tahal za ušní lalůček. To z Dafné, která mu právě rozepínala košili, vyloudilo hlasité zasténání.  

Po minutě trapného tápání později byl Harry bez košile a její teplé ruce zkoumaly tvrdé svaly jeho horní části těla.

Harry ji nechtěl nechat oblečenou, a tak se polibky prodíral dolů po jejím krku. Rozepnul jí košili, ale když viděl, že má na sobě podprsenku, přestal. Nebyl si jistý, jak ji sundat, ale naštěstí se toho Dafné ujala sama.

Vidět poprvé odhalená dívčí prsa byla rozhodně vzpomínka, která se Harrymu navždy vryla do mysli. Zíral na krásnou dívku pod sebou a rty měl pootevřené úžasem. Jemně uchopil její bujná prsa, cítil je pod prsty a opatrně je stiskl. Soudě podle zvuků, které Dafné vydávala, to považoval za dobré znamení a naklonil se, aby se jich mohl dotýkat a líbat je.

Netrvalo dlouho a Dafné už těžce lapala po dechu a Harry docela nadšeně sál její bradavky a přirážel do postele, aby ulevil napětí ve svých kalhotách. Když pustil bradavku s hlasitým, vlhkým lupnutím, Dafné zasténala a on využil této příležitosti, aby jí strhl kalhotky, které brzy skončily na podlaze.

„Jsi tak krásná,“ zašeptal Harry, když se mu její vagína plně odhalila.

Dafné zrudla, ale než se jí mohl dotknout, strčila ho na záda a obkročmo se na něj posadila. Rozepnula mu kalhoty a strhla je dolů spolu se spodním prádlem, a odhalila tak jeho tlustý penis, jehož špička se leskla jeho vzrušením. Oči se jí rozšířily, když na něj s údivem zírala.

„Ještě nikdy jsem neviděla nahého kluka,“ vydechla a opatrně objala jeho penis pěstí a párkrát ho zkusmo pohladila.

„Ty jsi to taky ještě nikdy nedělala?“ zeptal se Harry překvapeně.

„Co tím myslíš?“ zeptala se Dafné a překvapeně na něj okamžitě upřela pronikavý pohled. „Chceš říct, že je to tvoje poprvé?“

„Ano,“ odpověděl Harry poněkud stydlivě. „S nikým jiným jsem se nikdy necítil natolik v pohodě, abych zašel tak daleko. Vlastně jsi první holka, kterou jsem za poslední rok políbil.“

Dafné spadla čelist. Chlapec, který přežil, který měl doslova desítky holek ochotných s ním spát na první požádání, ještě nikdy neměl sex?

„To myslíš vážně?“

Harry jen přikývl.

„Ano,“ odpověděl upřímně.

„A co Ginny Weasleyová?“

Harry zasténal.

„Mohli bychom si tu chvíli nezkazit tím, že o ní budeme mluvit? Dávala mi lektvary lásky. Tušil jsem to, ale ta poslední konfrontace mi to potvrdila.“

„No, tak tohle je naprosto dokonalé!“ škádlila ho Dafné a široce se usmívala.

„Kdo by si kdy pomyslel, že právě já připravím Harryho Pottera o panictví?“

Hravě ji plácl po zadku a odvětil.

„A kdo by tušil, že právě já roztavím srdce Ledové královny?“

S úsměvem se k němu naklonila a láskyplně ho políbila. Harry odkopl kalhoty z postele a přivolal svou hůlku, aby seslal antikoncepční kouzlo. Jakmile to udělal, Dafné se na něj znovu vrhla a políbila ho, jako by na tom závisel její život.

Odpoledne se vyhřívali v záři jejich nového vztahu, když se spolu poprvé milovali.

Byl to jeden z nejvíce nezapomenutelných zážitků jejich mladých životů.

*** *** *** *** ***

O několik hodin později se Dafné probudila a tiše zasténala, když ucítila, jak jí Harry jemně okusuje citlivý ušní lalůček.

„Ahoj, krásko,“ zašeptal a sklonil se níž, aby jí pokryl polibky krk a rameno. „To je od tebe milé, že ses vrátila mezi živé!“

Dafné se spokojeně usmála a zabořila tvář do jeho hrudi.

„Líbí se mi tady,“ ozval se její tlumený hlas. „Je to tu moc pohodlné.“

Harry se zasmál. Dafné ho rychle políbila na rty a věnovala mu vášnivý polibek. Když se od sebe odtrhli, objala mu tvář oběma rukama a palcem mu něžně a zamilovaně přejela po tváři.

„Myslím, že jsem se do tebe zamilovávám, Harry,“ přiznala.

Zíral na ni s rozšířenýma očima a vypadal ohromeně. To opravdu právě řekla?

Dafné polkla a pocítila úzkost. Byla příliš přímá? K čertu s osudem, zkazila to! Žaludek se jí začal převracet, a právě když si myslela, že se z toho strachu pozvrací, uviděla, jak se Harrymu do očí hrnou slzy.

„Nikdo mi ještě nikdy neřekl, že mě miluje,“ zašeptal Harry dusivým hlasem. „Moji rodiče se nepočítají, protože si je nepamatuju, ale nikdo, koho si pamatuju, mi nikdy neřekl, že mě miluje. Děkuju.“

„Nemusíš mi děkovat,“ zamumlala Dafné, která se konečně uvolnila. Vtiskla mu rychlý polibek na bradu a pokračovala.

„Jen jsem řekla pravdu. Opravdu tě miluju, Harry. Mám tě moc ráda.“

Harry jí jemně přitiskl tvář k té své, zatímco se k sobě tulili, a po jeho tváři sklouzla osamělá slza. Jeho milenka tu slzu odstranila polibkem a než se stačil vzpamatovat, už ho zase líbala, tentokrát něžně a s plnou láskou a obdivem.

Právě když se věci začaly rozjíždět, spustilo se výstražné kouzlo.

„Sakra,“ zaklel Harry, když se s povzdechem zvedl a vyšel z pokoje. Dafné se zasmála, zatímco hledala něco na sebe. Našla Harryho košili, přivolala si ji a vyzkoušela si ji. Cítila se v ní příjemně a rozhodla se zkontrolovat kluky ve vedlejší místnosti.

Když vešla, Harry právě dokončil výměnu další plenky a jemně hladil Teddyho po zádech. S pobavením se zasmála, když se přiblížila ke svému příteli a plácla ho po holé zadnici.

„Běž si něco obléct, miláčku,“ škádlila ho Dafné. „Ty tady nejsi dítě.“

Harry našpulil ústa, čímž Dafné rozesmál.

„Slyšel jsi to, Teddy?“ postěžoval si a úmyslně zakňučel, aby pobavil jejich syna.

„Maminka si myslí, že já jsem tady dítě, ale my všichni víme, kdo je tu dítě doopravdy, že jo?“

Teddy se zasmál a každou ze svých malých ručiček sevřel hrst vlasů svých rodičů.

„MAMA! TATA!“ vykřikl radostně.

„Ano,“ zašeptal Harry a zářivě se usmál na Dafné. „Jsme tvoje maminka a tatínek.“

Dafné se usmála, když ji objal. Přitulila se k němu a opřela si hlavu o jeho hruď. Harry ji jemně políbil na čelo a všichni tři si užívali tento okamžik jako rodina.

„Taky tě miluju, Dafné.“