To, že by po návratu před Severusovy dveře mohl pokračovat jejich poněkud vášnivý líbací maraton, ho nenapadlo, dokud už tam nebyli a starší muž se nezačal rozpačitě pohybovat po obývacím pokoji.

„Byl bys ochotný… promluvit si o dnešku?“ zeptal se Severus opatrně.

„Ehm… nejsem zrovna nejlepší v mluvení, ale zkusím to, jo,“ souhlasil s lehkou grimasou.

„Těžko říct, že by to byl ten nejhorší dojem, jaký jsem kdy udělal,“ začal starší muž a jeho slova byla pečlivě volená, „ale stále zaostávám za svými vlastními očekáváními.“

„Kdo v čem zaostává?“ zeptal se Harry. Slova, která zatím slyšel, byla tak vzdálená tomu, co očekával, že jim opravdu tak docela nerozuměl.

„Opakovaně jsem se nyní choval… nevhodně. Ačkoli se nyní technicky nacházíme v mezích… toho, co je dovoleno, přesto jsem – myslím, že ani jednou – nepožádal o tvé svolení, než…“

Harrymu pomalu docházelo, o co jde, ale jednotlivé věci začaly zapadat na své místo.

„Jsi – a byl jsi – fantastický protějšek. Nemám žádné stížnosti,“ řekl upřímně.

„Ach prosím, tehdy poprvé… navždy budu litovat, že jsem si nevybral lepší okamžik.“

Povzdechl si. Tehdy nechtěl, aby ho Severus políbil, úplně ho to zaskočilo, ale ani tehdy to nebylo nepříjemné. „Jaký okamžik by se ti líbil?“

Na to se druhý muž na okamžik ušklíbl. „Se souhlasem – a… romantický.“ Řekl to zjevně nepohodlně.

„Nikdy jsem… nikdy mi to nevadilo. Ani ten první polibek,“ řekl a cítil se trochu rozpačitě. „A od té doby jich bylo spoustu romantických, hm?“

„No, dnešek sotva. To bylo… choval jsem se příšerně.“

Uchechtl se. „Jediné, co mi vadilo, bylo, že jsi přestal. Ale abych byl spravedlivý, byli jsme na veřejnosti.“

Starší muž ho znovu překvapil, přistoupil blíž, naklonil se k němu a přitáhl Harryho do polovičního objetí. „Harry… ty možná… na takové chování pohlížíš příznivě, ale já jsem nesmírně soukromý člověk. Nejsem náchylný k… výbuchům ani k… činům, které nebyly dobře promyšlené.“

Harrymu se zadrhl dech, i když tak docela nevěděl proč. „Naštval by ses, kdybych ti řekl, že se mi líbí, když ti trochu praskne fasáda?“

„Ne,“ odpověděl Severus na jeho škádlivou otázku vážně. „Ale zlobím se sám na sebe. Opravdu – upřímně si přeji dodržovat pravidla našeho dvoření. Pomineme-li chvilková zaváhání. Už jen z úcty a… vážnosti, kterou k tobě chovám, bych to chtěl dělat tak, jak se patří.“

„Aha,“ řekl Harry, napůl polichocený, napůl zklamaný a vyděšený. No, možná ani ne – polichocení rozhodně převážilo. „Takže už žádné líbání na veřejnosti?“

„A už žádné moje… vrhání se na tebe. Já bych – já bych se zeptal na tvůj souhlas. Pokud b–“

„Tak se tedy zeptej,“ přerušil ho Harry; postavil se na špičky a objal Severuse. Chápal sice, že to ten druhý myslí vážně, ale rozuměl mu dost dobře – a nemohl přestat myslet na to, jak by to znělo, kdyby Severus tím svým hlasem... Harry prostě chtěl, aby ho požádal o polibek.

Starší muž si povzdechl, tiše se zasmál a přitáhl si ho blíž. „Harry… dovolíš mi tě políbit?“ zeptal se téměř šeptem, což v něm vyvolalo vlnu horka.

„Kdykoli jen budeš chtít.“

 

Očekával vášeň a ta tam byla, ale tento polibek byl jiný – působil jako objevování. Byl pomalý, hluboký a důkladný, jako by Severus toužil polibkem odhalit každé poslední Harryho tajemství.

Ne že by to byla špatná věc – snažil se dát Severusovi tolik, kolik dostával, přitahoval si ho stále blíž a soustředil se na pocit jeho těla proti svému. Nebyl si jistý, jestli to bylo proto, že se konečně přenesl přes sám sebe, nebo proto, že to sotva bylo poprvé, ale ten pocit mu nepřipadal cizí, přestože Severus se sotva podobal ženě.

Byl štíhlý, vysoký a opravdu neměl žádné křivky, ale Harry zjistil, že reaguje stejně, jako by reagoval na ženu, že se chce dotýkat stejně – i když si nebyl zcela jistý, co má druhý muž rád a co ne. Bylo těžké soustředit se natolik na reakce druhého muže, když ho Severus líbal, jako by chtěl, aby Harry roztál.

Nějak se přesunuli – v určitém okamžiku klopýtali směrem k obývacímu pokoji, Harry zakopl o pohovku, o které byl docela přesvědčený, že tam ještě před minutou nebyla, a poněkud neohrabaně se na ni zřítil. Severus ho následoval mnohem elegantněji, aniž by polibek přerušil, a také Harryho úplně netlačil dolů. Přesto to muselo být poněkud nepohodlné, starší muž si lehl vedle něj místo toho, aby si lehl na něj.

Promarnil půl vteřiny oceněním toho, jak opatrný Severus je, než mu položil ruku na bok a posunul ji po těle druhého muže, dokud ji znovu nemohl zabořit do černých vlasů. Líbilo se mu, jaký mají pocit, jak jsou měkké pod jeho rukou.

Nakonec se nějakým způsobem na základě tiché dohody polibek skončil a Severus se odtáhl, aby mu poskytl prostor posadit se. Posadil se a protáhl se. „Takže… takhle ses se mnou chtěl líbat?“ zeptal se škádlivě.

Severus si před odpovědí dvakrát odkašlal. „Je to… tomu bližší, ano. Ačkoli jsem stále neměl v plánu…“ Gestem ukázal na pohovku.

Harry se usmál, teď už mnohem víc opilý z polibku než z alkoholu, který předtím vypili. „No… ode mě neuslišíš žádné stížnosti na žádný z těch způsobů.“

 

* * *

 

Harry se zamýšlel sám nad sebou.

Jistě, většinou proto, že odkládal některé pracovní úkoly, ale stále si myslel, že se to počítá v jeho prospěch. Byla to také jediná produktivní věc, kterou mohl ohledně své situace se Severusem dělat, když si s sebou nevzal knihu.

Prolistoval ji a nenašel nic užitečného – kniha neuváděla podrobnosti, vyhýbala se zacházení do detailů tohoto tématu. Což mu vzhledem k tomu, že v ní byly tři stránky o tom, jak se držet za ruce, připadalo přinejlepším zvláštní.

Znamenalo to také, že na to musel přijít sám. Bez zkušeností – a bez někoho, kdo by mu mohl pořádně poradit – tápal úplně ve tmě.

Měl určitou představu, co očekávat – podle jejich posledního setkání by Snape očividně chtěl postupovat pomalu a opatrně. Druhý muž také věděl, že Harry nemá žádné zkušenosti s muži – a byl si jistý, že Severus to rovněž vezme v úvahu, jakkoli to bylo trapné.

Bohužel mu to vůbec nepomáhalo – částečně proto, že poslední, co chtěl, bylo, aby to vypadalo, že ho Severus učí jako ve třídě, a částečně proto, že samotná představa toho všeho – homosexuálního sexu, toho, že někdo někomu něco strká tam – pro něj byla děsivá. Věděl, že to pravděpodobně nebolí, jinak by to mezi gayi nebylo tak, no… oblíbené, ale to nutně neznamenalo, že to chtěl zkusit.

Přesto byla kniha jasná – a Snape také. Chtěl dodržovat tradice. To Harry alespoň dokázal ocenit – znamenalo to, že s jistotou věděl, co přijde, i když ne přesně jak.

Vážně, už pracoval s menšími možnostmi v mnohem horších situacích. Napůl doufal, že až na to dojde, znovu pro něj bude fungovat celé to „nechat se tím strhnout“ – koneckonců, zatím to fungovalo.

„Nebo bych poslední dvě schůzky mohl prostě zkusit mít na veřejnosti,“ řekl prázdné kanceláři a napůl si přál, aby mu jeho prázdný šálek čaje na to něco navrhl.

Přirozeně neudělal nic.

 

* * *

 

To, že Severusův další návrh na rande bude přesně to, čeho se Harry od chvíle, kdy si poprvé přečetl poslední část námluvního rituálu, děsil, bylo zkrátka jeho smůla. Zdvořilé pozvání na večeři k Severusovi domů 14. března. Existovalo pro to nějaké vysvětlení – zdálo se, že některé části Asie slaví svátek podobný Valentýnu, ne že by to Harryho příliš zajímalo.

Neměl vlastně žádný důvod říct ne, kromě vlastních pochybností a nejistoty, a pokud by odmítl, musel by uvést důvod… a Severus byl příliš chytrý na to, aby doufal, že ho obelstí. Což znamenalo, že mohl jen souhlasit a potom se nějak pokusit tím vším… projít.

Severus požádal Harryho, aby si vybral, co chce jíst – bezmyšlenkovitě napsal steak a brambory, protože chtěl něco relativně jednoduchého, alespoň. Zmijozel ochotně souhlasil, a tak bylo rande domluveno.

 

* * *

 

Všechno, co mu předcházelo, bylo dokonalé.

Harry napůl doufal v přesčas, ale ve skutečnosti skončil brzy. Svetr, který vypral při nesprávné teplotě, nebyl zničený, ale naopak měkčí než kdy předtím – a dokonce i jeho zatracené vlasy spolupracovaly dokonale, možná poprvé za téměř třicet let.

Nevillovy růže byly nádhernou, barevnou směsí různých druhů, každá krásnější než ta předchozí – celkem jich bylo 14. Bylo to nádherné, přípravy se mu dařily bez jediné chybičky.

Bylo to hrozné.

„Ahoj,“ pozdravil a pokusil se na Severuse usmát poté, co starší muž otevřel dveře.

„Dobrý večer,“ řekl Severus a zvedl obočí, když si Harryho prohlédl.

Podal staršímu muži růže a potěšilo ho, když se na ně Severus usmál – víla mu je beze slova vytrhla z rukou a o chvíli později zmizela nahoře.

 „Ani ahoj, co?“ poškádlil ho, když si sundával kabát. Po zádech mu přeběhl mráz, když téměř cítil pohled druhého muže na sobě. Severus se na něj díval způsobem, který si pamatoval z doby, kdy sdíleli pokoj – v obou případech, kdy Severus viděl Harryho téměř nahého. Tentokrát se cítil jako kořist před mnohem silnějším predátorem a ten pocit se mu vůbec nelíbil.

Přesto se ho pokusil setřást a ignorovat – ale muselo se mu to projevit ve tváři, protože Severus mu jemným dotykem na rameni zabránil vejít dovnitř. „Harry. Co se děje? Vypadáš, jako bys šel na popravu, ne na večeři. Je… je dnešek pro tebe nevhodný? Můžeme… to přesunout.“

Polkl a cítil se hrozně. „Ne, to nemusíme. Popravdě nejsem zrovna v nejlepší náladě, ale… chci se s tebou najíst. Já… dneska asi jen půjdu brzy spát, to je všechno. Promiň. Nechtěl jsem pokazit náladu tobě.“

Severus přistoupil blíž. „Lžeš mi,“ řekl neutrálně. „A upřímně, pokud mi hodláš lhát, očekával bych od tebe, že to alespoň uděláš pořádně,“ dodal mrazivě.

Ztuhl a na chvíli o tom přemýšlel, než se konečně podíval do tmavých očí. Jeho odvaha zakolísala – ale při podezřívavém výrazu, který měl druhý muž ve tváři, ho docela neopustila.

„Dobře,“ řekl tiše. „Je to – je to to, o čem jsme mluvili minule. O tom celém… však víš,“ řekl a rozpačitě mávl rukou. „Dostal jsem do vlastní hlavy a začal přemýšlet a najednou jsem…“

„Vyděšený,“ řekl Severus tiše a v hlase mu zazněla bolest.

Harry sebou trhl, protože ano, svým způsobem to bylo ono, ale… „Znepokojený. Víš, jak jsi říkal, že bys chtěl – chceš pomalu, opatrně a se souhlasem? Já jsem si vždycky skvěle vedl se spontánností a vášní a nejsem si jistý, jestli vím… jak se vypořádat s tím ostatním,“ řekl s rozpačitým výrazem a doufal, že Severus na něj nebude pohlížet příliš špatně kvůli tomu, že o sexu mezi muži mluvil jako o ‚tom ostatním‘.

Severus si založil ruce na hrudi a pozorně si Harryho prohlédl. „Nemusíme – pokud to nechceš, vůbec se tě nedotknu,“ nabídl druhý muž.

 Harryho srdce udělalo něco zvláštního, když si uvědomil, že to druhý muž myslí naprosto vážně – že by bez jediného protestu nebo nejspíš i dalšího přemýšlení zůstal po celou dobu tři stopy od něj, pokud by ho o to Harry požádal, ať už by jejich námluvy vzaly za své.

Kupodivu to jeho neklid zmírnilo víc než cokoli jiného, co ho mohlo napadnout.

„Ne,“ řekl rozhodně a přistoupil k Severusovi blíž. „Ani tohle nechci. Jen… je to nové a já si nejsem jistý.“ Přiznal se a natáhl ruku, jemně uchopil Zmijozelův rukáv a trochu za něj zatahal.

Na okamžik se setkal s odporem – ale pak se Severus nechal přitáhnout, nechal Harryho, aby ho posunul tam, kam chtěl.

„Vždycky budu respektovat tvá… přání, tvé hranice nade vše ostatní,“ řekl Severus – a k Harryho překvapení v těch tmavých očích dokázal dost jasně vidět, proč tomu tak je. Málem se zeptal – ale nemusel. Stará bolest, strach z toho, že Harrymu ublíží, to všechno tam bylo – nemusel být nitrozpytcem, aby pochopil, že Severus byl s muži, kteří k tomu dříve takto nepřistupovali.

„Jsem… jsem opravdu šťastlivec, že tě magie – nebo kdokoli – dala na ten seznam,“ vyhrkl a sám netušil, odkud se ta slova vzala – ale docela se mu líbil ten nepatrný úsměv, který tím vykouzlil.

„Magie si mě ale nevybrala – vybral sis mě ty,“ řekl Severus a prsty přejel po hřbetu Harryho ruky, než znovu klesly.

„A vzhledem k tomu, jak to v poslední době jde, vyplýtval jsem všechno své štěstí na to, že jsem si vybral to číslo sedm,“ poškádlil ho a byl rád, že se nálada zase zlepšila.

Tmavé oči se obrátily v sloup – ale Severus svůj spokojený úsměv také neskrýval. „Tak pojď – jak by jsi si dal svůj steak?“

 

Příjemně nacpaný Harry se o minutu později zhroutil do Snapeova křesla a líně ho přeměnil na pohovku s podnožkou, jen aby měl víc místa na rozvalování. „Jestli pro mě budeš pořád vařit, brzy budu strašně tlustý,“ řekl vesele.

Severus přinesl jejich sklenky vína a zachichotal se nad Harryho úpravami nábytku. „Zase pohovka? Minule jsem ji musel přeměnit zpátky,“ řekl Zmijozel – i když byl očividně ochotný posadit se vedle Harryho, sotva se ho dotýkal.

„Promiň. Tentokrát to napravím,“ slíbil, napůl přesvědčený, že na to zase zapomene.

„O tom pochybuji,“ řekl Severus klidně. „Tvé víno.“

Harry natáhl ruku a odsunul se natolik směrem k druhému muži, že když se Severus opatrně natáhl také, s nohama rovnoběžně s Harryho, mezi nimi už opravdu nebylo mnoho místa.

Severusovi to zřejmě nevadilo, prostě mu podal sklenku.

Harry ji přijal, srdce mu bušilo rychleji, když ji na jeden doušek vyprázdnil, a pak ji odlevitoval. Nebyl hloupý – moc dobře věděl, v jaké dokonalé pozici se nacházeli – co bude následovat.

Polkl a ani ho příliš nepřekvapilo, když Severus také odložil svou sklenku a natáhl se k Harrymu – jedním prstem přejel po straně Harryho svetru, ten dotek byl osobní, ale nevtíravý.

„Pokud bys chtěl – rád bych tě políbil,“ řekl starší muž opatrně a zjevně sledoval jakékoli známky Harryho nepohodlí.

„Ano,“ souhlasil ochotně, protože tohle pro něj bylo známé území, něco, o čem věděl, že se mu líbí. Když se Severus naklonil vzhůru a blíž a Harry naklonil hlavu, aby se s ním setkal v polibku, měl pocit, jako by se líbali už tisíckrát, jako by jeho tělo přesně vědělo, co má dělat.

Polibek začal cudně, rty na rtech, pak někdo – Harry skutečně nevěděl kdo – polibek prohloubil. Nezrychlil se však, zůstal stejným druhem intimního zkoumání jako minule.

Harry do polibku zabroukal, užíval si ho, ale nebyl s ním docela spokojený. Sevřel staršímu muži vlasy a jemně za ně zatahal, jen aby zjistil, jestli by tak mohl znovu vyvolat ty zvuky, které slyšel v té uličce.

Nepodařilo se mu to – místo toho Severus přerušil polibek tichým zasténáním.

„Ublížil jsem ti?“ zeptal se a prsty mu sklouzly ze Snapeových vlasů.

„Ne,“ řekl starší muž důrazně. „Ale musím se ptát, proč ses najednou začal tolik zajímat o mé vlasy.“

Rozpačitě zrudl. „Ehm… no, většinou prostě jen… děláš opravdu pěkné, uh, zvuky, když za ně trochu zatáhnu. Můžu přestat, jestli se ti to nelíbí,“ nabídl a měl pocit, že něco pokazil, když sotva začali.

Severus si povzdechl a na Harryho se nepodíval, když řekl, „Já – není to zrovna důstojné chování. Nechápu tvůj… zájem.“

„Je mi jedno, co je důstojné,“ odsekl. „Zajímá mě… co je příjemné. Jak jsem řekl, můžu přestat,“ nabídl znovu a přemýšlel, jestli to, že druhý muž nepotvrdil, že chce, aby Harry přestal, není žádostí o pokračování.

Bylo by to pro něj typické – chtít Harryho souhlas a pak přitom nebýt jasný ohledně vlastních preferencí.

Zdálo se, že Zmijozel dospěl k podobnému závěru, protože o chvíli později si odfrkl a zavrtěl hlavou.

Harry se usmál, naklonil se k dalšímu polibku a záměrně zabořil prsty do vlasů u kořene Severusovy lebky. Počkal, až druhý muž zavře oči a pootevře rty, čekaje, až ho Harry políbí – což však neudělal.

Místo toho pevně a pomalu zatáhl za vlasy, které svíral, a zaklonil druhému muži hlavu, aby odhalil jeho hrdlo. Nebyl to docela správný úhel a bylo to trochu neohrabané, ale podařilo se mu přitisknout pomalý, dlouhý polibek na kůži, než se znovu odtáhl, pustil ho a čekal na reakci.

Nemusel čekat dlouho – Severus v té poloze zůstal, hlavu zakloněnou, než jím projel třes celého těla – když se o chvíli později znovu podíval na Harryho, Harry se jen zazubil.

„Ty… ach dobře, ty spratku,“ vyštěkl druhý muž. „Tohle… je jeden z důvodů, proč je mám dlouhé. Takže jen do toho… ale hlavně za ně netrhej.“

„Nebudu,“ slíbil Harry a něco v něm zpívalo při zjištění, že Severus Snape má rád, když si někdo hraje s jeho vlasy, a líbí se mu, když je tím někým Harry.

 

Po téměř hodině, kterou strávili na pohovce, líbali se a ruce jim nikdy neodcestovaly dál než na záda a stehna toho druhého, začínal Harry přemýšlet, jak pomalu to druhý muž vlastně chce brát. Musel přiznat, že byl neuvěřitelně vzrušený – natolik, že by mu nejspíš nevadilo, kdyby se Snape přesunul rukama taky na jeho pozadí.

Ne že by to udělal – takže pokud to byl záměr druhého muže… no, Harry vlastně nevěděl, co čekat ani jak se z pouhého líbání, z mumlání drobných poznámek o tom či onom, dostat k… k tomu zbytku.

„Je pozdě,“ řekl Severus po neurčité době, právě když Harry začínal vážně uvažovat, že sám navrhne, aby pokračovali.

To… to znělo spíš, jako by Severus chtěl pro dnešek skončit, než jako pozvání nahoru.

Odkašlal si. „Nudíš se?“

„To sotva,“ odsekl druhý muž, ale okamžitě zjemnil. „Ale ty – ty jsi říkal, na začátku, že chceš jít brzy spát, že jsi unavený. Už je přece jen dost po tom ‚brzy‘.“

Harry zamrkal a snažil se vzpomenout na cokoli, co řekl před poslední hodinou nebo tak nějak. Ta slova mu zněla povědomě – ale tehdy byla součástí výmluvy, kterou Severus prohlédl.

Nebo si to alespoň myslel.

Severus se o chvíli později posadil a vstal z přeměněné pohovky, než si Harryho pozorně prohlédl.

Bylo to zvláštní – nijak se to nelišilo od způsobu, jakým se starší muž díval, když Harry poprvé přišel, ale teď, když byl Harry víc než vzrušený a skutečně ochotný… splnit podmínky svých námluv, působily na něj ty oči jako příjemné pohlazení, ne jako pohled predátora.

„Harry…“ zašeptal Severus a pak zavrtěl hlavou. „Opravdu bys měl jít domů, vyspat se – pokud jsi… unavený.“

Také vstal a na chvíli přemýšlel, jestli tohle není obrácený způsob, jak ho požádat, aby zůstal, ale… zdálo se, že to Severus myslí vážně.

„Nevadí ti, že jsem… trochu unavený? Jsem, ale to rande jsem si opravdu užil,“ řekl upřímně.

„Samozřejmě, že mi to nevadí,“ řekl Severus tiše tónem, který by od druhého muže nikdy nečekal – ale sotva to bylo poprvé, co ho překvapilo, jak jemná tahle nová verze Snapea, kterou poznával, je.

S námahou polkl; překvapilo ho, jak velká úleva doprovázela zjištění, že tentokrát se jeho vzrušení žádného – no, uvolnění – nedočká.

„Dobře,“ řekl tiše. „Jestli vůbec dokážu doma usnout,“ poškádlil ho.

Severus se zasmál a dokonce při jeho slovech zaklonil hlavu – Harry rozeznal nejslabší náznaky několika méně něžných polibků, které mu tam zanechal.

„A ty si myslíš, že já budu? Ty budeš dávno spát, to ti zaručuji,“ řekl druhý muž a věnoval mu další z těch pohledů.

Zasmál se a vzpomněl si na svůj slib, že křeslo vrátí do původního stavu. „No ano, teď se s tebou ani nebudu snažit hádat. Nemám zrovna výhradní právo na většinu krevního zásobení,“ přiznal s protočením očí – jen aby ztuhl.

Byla to první – jediná – narážka, kterou kdokoli z nich učinil na, no, jejich oba stavy.

Harry nebyl idiot – několikrát to cítil, erekce druhého muže se otřela o jeho nohu, vždy jen na okamžik nebo dva, a byl si jistý, že Severus cítil tu jeho také. Zpočátku to bylo zvláštní, možná dokonce trochu děsivé, ale nepříjemný pocit brzy nahradilo uspokojení, že jeho příčinou je právě on.

„Ehm… promiň...?“ zeptal se a při vlastní hlouposti se zašklebil, když druhý muž slyšitelně a zhluboka vydechl.

„Musel sis uvědomit, že trpím… docela stejným postižením?“ zeptal se Severus.

„Samozřejmě ne, myslím, že teď nedokážu ani vyhláskovat postižení,“ odpověděl se sebeironickým odfrknutím. „Opravdu bych měl jít domů. Děkuju za dnešek, Severusi. Opravdu – děkuju ti za spoustu věcí,“ řekl a doufal, že druhý muž pochopí – a nebude po něm chtít vysvětlení – co tím myslel.

Zdálo se, že ano, protože druhý muž jen přikývl a nabídl se, že ho doprovodí ke dveřím.

 

* * *

 

„Kriste, kámo, tentokrát tě štve, že se nic nestalo?“ zeptal se Ron zděšeně.

„Ne tak docela. Většinou se mi ulevilo, ale zároveň… jsem zmatený. Nálada byla správná.“

„Možná poznal, že nejsi připravený,“ navrhl Ron rozpačitě.

„No… možná,“ souhlasil a s vysvětlením nebyl ani trochu spokojený.

„Nebo možná chce mít jistotu, že jsi skutečně… na to připravený,“ pokračoval Ron a pomalu žvýkal svůj muffin – s laskavým přispěním Harryho.

„Ale já jsem na to byl připravený až až,“ odsekl sarkasticky, jen aby sebou trhl při pohledu na otevřenou hrůzu ve tváři svého nejlepšího přítele.

„Jo, tohle budu úplně ignorovat, kámo. Řeknu to jinak – možná čeká, až ty uděláš první krok. Takhle bude mít jistotu, že to chceš, ne?“

To… to vlastně dávalo šokující smysl. Až příliš.

„Ale ani já nevím, jestli to chci,“ řekl zasmušile a ukradl část muffinu, když se Ron nedíval.

„Ano, no, už máš jen jednu další šanci, abys na to přišel,“ řekl jeho přítel a plácl ho přes prsty. „Asi si musíš ujasnit, jestli ti víc záleží na tvých obavách, nebo na jeho přáních, pokud jde o to celé… však víš. Já to říkat nebudu.“

„Nemusíš,“ řekl a poslouchal jen napůl. „Obavy a přání, hm?“ Mluvit s Ronem byl impuls – když byli Neville i Hermiona pryč kvůli nějaké pracovní záležitosti, měl opravdu málo přátel, které mohl požádat o radu, a na to, aby se zeptal Luny, byl příliš vyděšený z toho, co by mohla odpovědět.

„Dobře. Páni, vypadáš, jako by tě napadla skvělá myšlenka,“ řekl Ron posměšně.

„Mjo. Nebo možná ten nejhorší nápad vůbec. Řeknu ti o něm, jestli ho přežiju,“ řekl, poplácal Rona po rameni a spěchal směrem ke své kanceláři. Musel napsat sovu.

 

* * *

 

Milý Severusi,  

může se to zdát zvláštní, ale mám otázku – proč jsou pro tebe pravidla a tradice námluv, které jdou nad rámec toho, co je magicky vynucováno, tak důležité? Vím, že obecně dodržuješ pravidla víc než já, ale posledních párkrát to vypadalo, jako by k tomu byl konkrétní důvod. 

 

napsal, napůl blafoval. Nebyl si jistý, jestli nějaký důvod existuje, ale Severus působil jako dost rozvážný člověk na to, aby nějaký pravděpodobně měl, i když Harry nedokázal říct jaký.

Poslal sovu a doufal, že mu odpověď pomůže.

Tentokrát měl docela štěstí – sotva o dvě hodiny později mu na stůl přistál poměrně tlustý dopis a on se do něj okamžitě pustil.

 

Milý Harry,

odpověď na tuto otázku předchází našim námluvám o mnoho let. Zrodila se ze série nerespektovaných hranic, přehnaně aktivních hormonů a nakonec z touhy po spojení, nikoli pouze po teplém těle pod nějakými přikrývkami.

 

Harry se při té formulaci lehce začervenal – Severus nikdy nebyl ani takto otevřený. Nebylo to zrovna přiznání, že měl pár neuspokojivých postelných střetnutí, ale stejně jako několikrát předtím dokázal Harry mezery dostatečně dobře vyplnit sám.

Severus na úplném začátku tvrdil, že je v romantice hrozný – očividný nesmysl. Harry mohl pouze usoudit, že mu ten dojem dal někdo jiný – nebo že byl dost často odmítán na to, aby si to začal myslet. To naznačovalo to druhé a také to vysvětlovalo, proč Severus přikládal takový význam jeho souhlasu s fyzickými věcmi.

Polkl a pokračoval ve čtení.

 

Řekl jsem, že je to kvůli mému respektu k tobě – je. Stejně důležitá je skutečnost, že věci, o kterých jsme mluvili v souvislosti s našimi námluvami – i s tím, co bude následovat – stále platí. Raději bych si usekl ruku, než abych náš vztah poškodil ukvapeností nebo hormony.

 

Harry se navzdory sobě zasmál – téměř dokázal vidět pohrdání, s jakým Severus napsal slovo hormony. Také si uvědomil, že pro druhého muže tohle pravděpodobně nebylo snadné napsat – ale pomohlo mu to pochopit víc, než čekal.

Nejen toho druhého muže, ale také své vlastní pocity v této věci. Snapeovo odmítání odhalovat své vlastní myšlenky a pocity stálo v ostrém kontrastu k tomu, jak se choval k Harrymu, a on zjistil, že ho to rozčiluje, protože chtěl, aby se Severus k sobě choval se stejným respektem – což ho shodou okolností přivedlo k odpovědi na otázku, na kterou ještě tak docela nečekal, že si ji zodpoví.

Položil dopis a ani nedočetl zbytek, protože se mu znovu vynořilo v mysli to, na co se ho předtím ptal Ron – jen tentokrát věděl, co je pro něj důležitější.

 

* * *

 

Vymyslet neurčitý plán na svedení Severuse Snapea a skutečně mít toho druhého muže ve svém bytě na večeři, kterou slíbil, byly dvě věci natolik odlišné, že od svého plánu málem úplně upustil.

Hrdlo mu vyschlo v okamžiku, kdy Severus vstoupil do jeho bytu a stáhl ze sebe hábit, pod nímž se znovu objevila barevná košile. Vypadala měkce a draze a Harry měl za to, že si ji Severus možná pořídil právě pro tuto příležitost, protože lesně zelená látka byla o něco jasnější než barvy, ve kterých ho vídal dřív.

Polkl, narovnal si vlastní společenskou košili – vyhrnutou k loktům, aby mohl vařit – a oprášil z ní nejakou nitku. Jeho vlastní byla v odstínu královské modři, o níž mu bylo řečeno, že lichotí jeho očím – v každém případě to byla jediná košile, která se hodila k antracitovým kalhotám od obleku, které k ní zkombinoval.

„Ahoj,“ pozdravil a srdce mu bušilo jako o závod. Nečekal, až druhý muž odpoví, než natáhl ruce a vtáhl ho do objetí – které mu bylo ochotně opláceno. „Jídlo bude hotové asi za patnáct minut.“

„Můžu pomoct?“ zeptal se Severus a odtáhl se.

„Vůbec ne. Tedy, můžeš mi dělat společnost a nalít víno, jestli chceš,“ nabídl a dychtil po tom, aby druhého muže dostal s sebou do kuchyně. Trochu přemýšlel o tom, co by druhému muži mohlo připadat přitažlivé – co by mu mohlo ukázat, že ho Harry chce svést.

Že není jen pasivním účastníkem kvůli nějakým pravidlům.

Vyšel z toho s prázdnou.

Většinou.

„Jistě. Dáš si také sklenku?“

„Ano, prosím,“ souhlasil a prošel kolem Severuse, přičemž se o druhého muže záměrně otřel. Severuse si byl bolestně vědom – což byl nejspíš také jediný důvod, proč si všiml, jak se druhému muži zadrhl dech, jak ho na chvíli zadržel, než vydechl, jako by se nic nestalo.

Nenápadný dotek – jeden z jeho jediných nápadů na svádění – se podle jeho názoru vydařil.

„Právě jsem se chystal nakrájet poslední ingredience,“ řekl.

„Neřekl jsi mi, co budeme mít?“ zeptal se Severus a podal Harrymu jednu ze dvou sklenek vína, které už nalil.

„Mhm, mělo to být překvapení. Je to něco jako dušené jídlo – až bude všechno hotové, bude to potřebovat asi hodinu probublávat,“ řekl vesele – ve skutečnosti to potřebovalo šest hodin, ale zaplatil celé jmění za hrnec, který uvnitř urychloval čas, a tím zkracoval dobu vaření. „Je to převážně vegetariánské, ale místo zeleninového vývaru jsem použil kuřecí,“ vysvětlil, když krájel posledních pár hub, víno odložené vedle sebe.

Bylo to dost snadné – koneckonců měl s vařením pro sebe spoustu zkušeností. Také mu to pomáhalo soustředit se – odvádělo jeho pozornost od plánů i od muže stojícího za ním.

Většinou alespoň – o chvíli později ucítil, jak mu na boku jemně spočinula ruka. Severuse ze sebe neshodil – a o chvíli později k němu starší muž přistoupil blíž a zezadu se kolem Harryho obtočil.

Jeho sklenka vína někam zmizela a místo ní se štíhlé prsty ovinuly kolem Harryho zápěstí, zastavily jeho pohyby a vzaly mu nůž. Navzdory jejich výškovému rozdílu musel Severus přistoupit ještě blíž, aby mohl udělat to, co zjevně chtěl – nakrájet houby.

Bradu si položil na Harryho rameno a trochu se posunul, aby se druhému muži lépe přizpůsobil. „Severusi?“ zeptal se Harry tiše, když druhý muž prostě zůstal takhle, opíral se o něj a krájel houby, zatímco Harry opatrně stahoval paže dozadu, aby mu nepřekážel.

„Nemám rád… když nemohu přispět,“ řekl starší muž, nůž se ani na okamžik nezastavil v pohybu.

Harry se zasmál. „Vážně? Předtím ti přece vůbec nevadilo sledovat mě vařit, aniž bys pomáhal,“ pokáral ho jemně – na takovou blízkost tak brzy večer docela nebyl připravený.

Severus se zachichotal – a položil nůž. Neodtáhl se však – místo toho oběma rukama přitáhl jednu z Harryho paží k Harryho břichu. „Ano, no, normálně se takhle neoblékáš,“ řekl tiše – trochu stydlivě, pomyslel si Harry, a bojoval s úsměvem.

Podle Zmijozelova odfrknutí tento boj prohrál.

„Která část mého oblečení ti tak vadí?“ zeptal se, zatnul ruku v pěst a znovu zvedl nůž. Zbývalo ještě pár hub, které bylo třeba nakrájet.

Severus se ho nepřestal dotýkat – místo toho mu ruce zlehka spočinuly na předloktích, zatímco krájel.

„Žádná.“

 

Harry by nikdy nepomyslel, že se někdy bude svíjet smíchy nad něčím, co řekl Severus Snape, zatímco oba leželi na čerstvě přeměněné pohovce, jejich chodidla ležérně propletená, a přesto se nikdy necítil pohodlněji než právě v takové situaci.

Severus se smál také Harryho odpovědi – ne že by si ještě pamatoval, co vlastně řekli. Rozptylovalo ho už jen pozorování druhého muže, jeho myšlenky kroužily kolem jeho rozhodnutí – jen nevěděl, jak se do toho nejlépe pustit.

Bez skutečného plánu se rozhodl udělat to, co uměl nejlépe – zkusit to a doufat v nejlepší výsledek. Odlevitoval svou sklenku vína a natáhl ruku přes už tak dost úzký prostor mezi nimi, prsty se mu zapletly do tmavých vlasů, a napůl ho přitáhl a napůl přetočil, až Harry skončil pevně pod poddajným, byť ne zcela spolupracujícím Severusem, jejich ústa se o chvíli později setkala v polibku, na němž se druhý muž velmi ochotně podílel.

Nezačalo to nijak zvlášť pomalu ani tiše, když Harry změnil dotek a nehty přejel po temeni druhého muže. To způsobilo, že Zmijozel na Harryho spočinul téměř celou vahou, nohy propletené a těla přitisknutá k sobě od kolen až k hrudi.

Pravděpodobně by zpanikařil kvůli několika věcem, které se v této poloze velmi rychle stávaly skutečností, ale příliš ho zaměstnávalo, co s ním polibek dělal, jak se Severus napůl opíral o paže, aby Harryho nezmáčkl, a napůl využíval rozsah pohybu, který měl, k přejíždění rukama po Harryho ramenou a pažích.

Jeho vlastní volná paže se obtočila nízko kolem pasu druhého muže, ne tak docela proto, aby ho držela na místě, ale přesto dost na to, aby zajistila, že polibek neskončí příliš brzy.

Byl to opojný pocit, když si uvědomil, že cokoli udělá, druhý muž víceméně zrcadlí – že Severus ho líbá stejně vášnivě, když polibek ještě víc prohloubil, že když se Harry pod svým partnerem zavrtěl, způsobilo to, že se i on nad Harrym zachvěl a posunul, a tak dále.

Roztočilo mu to hlavu, ujistilo ho to, že se rozhodl správně, že dělá správnou věc – připomnělo mu to, že když si to nezačne příliš brát do hlavy, mezi nimi vždycky všechno fungovalo naprosto dobře.

Posunul boky a trochu špatně odhadl, jak daleko se chce pohnout, nadzvedl zadek trochu nad pohovku a spolu s ním i staršího muže. Severus při tom přerušil polibek a tiše, jemně vydechl Harrymu do tváře – a o chvíli později mu starší muž odsunul hlavu stranou a začal mu na krk vtiskávat vášnivé polibky.

Sykl, překvapený a potěšený tím dotekem, a jedna z jeho nohou se zvedla, aby se zahákla kolem Severusovy nohy a udržela ho na místě, zatímco se starší muž trochu posunul výš, aby ho mohl lépe líbat na krku.

Harry zasténal, nedokázal si pomoct, ale zároveň byl víc než ochotný mu to oplatit. Protože se nechystal staršího muže zastavit v oždibování Harryho krku a následném hlazení těhle míst jazykem, soustředil se na jedinou věc, kterou opravdu mohl dělat – dotýkat se Severuse, dokonce prozkoumávat jeho tělo.

První přejetí rukou po Severusových zádech, po jeho zadku, způsobilo, že se mu do kůže vtisklo zasténání, než se Severus zřejmě vzpamatoval a pokračoval ve svých předchozích něžnostech. Pravou ruku nechal na partnerově zadku, prsty přitisknuté na místě, kde se zadek setkával se stehnem, a dotekem zabránil Severusovi, aby se od něj odtahoval.

Druhá ruka mu přejížděla po zádech a rychle si znovu našla cestu k partnerovým vlasům. Cítil by se kvůli tomu špatně, nebýt toho, že Severus řekl, že se mu to líbí.

 

Neměl ponětí, jak dlouho tam takhle zůstali, téměř bez pohybu kromě rukou a úst na těle toho druhého, ale vzhledem k tomu, jak moc si to užíval, byl nesmírně naštvaný, když je přerušili – a dost hrubě.

Hlasité, pronikavé zazvonění magického alarmu způsobilo, že oba vyskočili od sebe, Severus poměrně elegantně, on už tolik ne. Spadl z pohovky a jen tak tak se vyhnul tomu, aby bokem narazil do něčeho, na čem mu záleželo, položeného na stolku vedle.

Se syknutím ukončil kouzlo, narovnal se a snažil se zjistit, kde je levá a pravá. To líbání – vlastně víc než líbání – s ním pořádně zamávalo.

„Omlouvám se,“ řekl Severus, ještě než se Harry otočil. „To bylo… o dost víc… omlouvám se.“

„Za co? Já jsem ten, kdo tě políbil,“ řekl a hlas měl trochu chraplavý.

„Přesto jsi očividně neplánoval… tohle. Ten alarm – to bylo kvůli jídlu?“

Hloupě přikývl a tak docela nechápal, v čem je problém – Harry byl očividně s tím, co dělali, spokojený.

Severus kolem něj prošel do kuchyně – Harry si s úsměvem všiml ruměnce v jeho tvářích, toho, jak si spěšně pročesal vlasy a jak poněkud nejistě vykročil. Zdálo se, že šel správným směrem, i když načasování nebylo tak docela správné.