Menu

Pobertův plán | Překlad

PP 07

Pobertův plán | Překlad
majka0007 nám napsal(a):

 

SIRIUS BLACK: NÁŠ ZAPOMENUTÝ HRDINA, Rita Holoubková

Vzhledem k včerejší šokující zprávě, že je Sirius Black nevinný, jsme se v Denním věštci vrátili na začátek, abychom zjistili, kdo je skutečný Sirius Black a co mohlo vést ty, kteří jsou u moci, k uvěznění nevinného muže.

Black byl nejstarším synem Oriona a Walburgy Blackových a prvním Blackem v historii, který byl v Bradavicích zařazen do Nebelvíru. Tam se spřátelil s Jamesem Potterem, vzdáleným bratrancem prostřednictvím Dorey Blackové. Během školních let byli on a Potter považováni za nerozlučnou dvojici. Vedoucí nebelvírské koleje Minerva McGonagallová vzpomíná, že „to bylo, jako by měli jeden společný mozek“.

V šestnácti letech Black opustil svou rodinu po neshodách ohledně její otevřené podpory Toho, jehož jméno nesmíme vyslovit, a útočiště mu poskytli Potterovi, rodina, která vždy stála na straně Světla. Amos Diggory, další přítel Potterových, poznamenává: „Black byl Potterovým bratrem ve všem kromě krve.“

Po absolvování školy jako nejlepší student celého ročníku vstoupil Black k zásahovým bystrozorům, kde během výcviku tvořil dvojici s Potterem. Bývalý vrchní bystrozor Alastor Moody, jeho instruktor během výcviku, vzpomíná: „Black byl skvělý zásahový bystrozor; ten nejlepší. V likvidaci Smrtijedů se mu nikdo nevyrovnal.“ Black byl skutečně tak dobrý, že rychle povýšil a v oficiálních záznamech je uveden jako vykonavatel osmnácti poprav Smrtijedů v boji.

Pokud jde o jeho osobní život, Black byl spojován s několika čarodějkami. Polly Bellová vzpomíná s nostalgií: „Poté, co se James a Lily vzali, se Lily pustila do dohazování a snažila se Blacka přimět, aby se konečně usadil. Myslím, že na ta rande chodil hlavně proto, aby jí udělal radost – vždyť Jamesovi šel za svědka.“ Black měl tak trochu pověst sukničkáře, ale dámy, se kterými jsme mluvili, na něj vzpomínaly jako na dokonalého gentlemana.

Koncem roku 1980 byl Black během tajné operace v zahraničí zajat Smrtijedy. Jeho záchrana byla zahalena tajemstvím (ačkoli deset z výše zmíněných poprav je zaznamenáno přibližně ve stejné době) a utrpěl vážná zranění. Zotavoval se u Potterových a po narození jejich syna Harryho byl jmenován jeho kmotrem. Léčitel Clarence Abby sdělil Dennímu věštci, že Black byl ve skutečnosti přítomen u porodu a právě on předal svého kmotřence hrdým rodičům: „Byl do toho dítěte úplně zblázněný, to mohl vidět každý.“

Právě v souvislosti s touto poslední skutečností si člověk klade otázku, zda Blackův rychlý odsun do Azkabanu po událostech z 31. října 1981 souvisel méně s jeho vinou a více se snahou rozhodnout o budoucnosti Chlapce, který zůstal naživu. Když byl Black odstraněn z rovnice, osiřelý Harry byl umístěn do mudlovského světa a, což je zvláštní, Blackovy oběti během války, jeho dlouholetý boj proti Tomu, jehož jméno nesmíme vyslovit, i jeho hluboké přátelství s Potterovými byly zameteny pod koberec.

Šíří se zvěsti, že poté, co byl Black prohlášen za nevinného, bude usilovat o svěření Harryho Pottera do své péče a přivede ho zpět do našeho světa. My v Denním věštci mu přejeme mnoho úspěchů a vítáme našeho zapomenutého hrdinu zpět doma.

 

Remus přemýšlel, zda by se mu při tom přívalu přeslazených pochval nemělo udělat trochu nevolno, když noviny složil a odhodil stranou. Brianova strategie pro tisk však fungovala dobře a semínka pro oznámení Harryho poručnictví už byla zaseta. Zajímalo ho, jestli bylo Albusovi při ranním čtení Denního věštce špatně. Doufal, že ano.

Zavřel oči a promnul si kořen nosu. Opravdu se už musel přenést přes svůj hněv na Albuse. Za to, že mu poskytl kouzelné vzdělání, starému čaroději něco dlužil a Albus byl velký kouzelník, který si zasloužil jeho úctu.

Až na to, co se týkalo Harryho a Siriuse.

Nebyl si jistý, zda někdy dokáže Albusovi odpustit Dursleyovy a to, že neověřil, zda se Siriusovi dostalo soudu, a odsoudil ho tak k dvanácti letům pekla.

Ano, pomyslel si Remus suše, s překonáváním svého hněvu na Albuse mu to opravdu šlo skvěle. Pohlédl na hodiny a přitáhl si zpátky Potterovskou složku.

Správce financí propustil už dříve toho odpoledne a pověřil vedením Poona. Dobrou zprávou bylo, že hlavní část majetku byla uvedena do ochranného režimu; jednotliví správci nemovitostí dostávali peníze na údržbu, ale nic významného navíc. Investiční portfolio však podle toho, co Remus zjistil, nechali úplně zpustnout. Přišlo se o spoustu peněz. Výhled nebyl zase tak špatný – Harry byl stále bohatý –, ale kdyby se s tím nic neudělalo až do jeho sedmnáctých narozenin, Remus věřil, že by se hodnota Harryho majetku snížila na polovinu. Kipbold byl při vysvětlování důvodů propuštění stejně nespokojený jako Remus.

Odložil Potterovskou složku a začal procházet poštu, která dorazila. Bylo to téměř týden, co Sirius oznámil členům rodiny Blackových, že mají nového lorda Blacka. Měli odpovídat prostřednictvím Gringottovy banky a Remus si tam dopisy vyzvedl. Většina vzdálených příbuzných už měla hlavu rodu v dostatečně dobrém postavení, aby jim mohl pomoci, například Weasleyovi, a tak je Sirius prozatím vynechal, dokud nebude zveřejněna jeho totožnost. Remuse však příjemně překvapilo, jak se mu podařilo vypátrat další příbuzné, kteří takové štěstí neměli nebo byli vyškrtnuti z rodokmenu.

 

„Vážený lorde Blacku – nebo bych měl říct bratranci?

Díky za nedávný dopis, ve kterém ses ozval a zajímal se, co je nového u klanu Hitchensových v Kanadě. Teď už jsme jen já a moje sestra Fiona.

Fi se loni provdala za ženu jménem Ola; obě jsou šťastné a uvažují o adopci dítěte.

Já sám jsem ženatý s krásnou ženou – Joanne. Máme tři raubíře – Amy a dvojčata Billyho a Raye. Amy je dvanáct a chodí do speciální školy pro nadané ve Vancouveru – jsme na ni moc hrdí. Billy a Ray jsou ještě ve školce, ale jsou to skvělí kluci.

Byli bychom rádi, kdybychom zůstali v kontaktu – Jo je nadšená představou, že jsme příbuzní anglického lorda!

Měj se,

Rob Hitchens“

Sňatek Isly Blackové s mudlovským mužem jménem Hitchens založil z pohledu Blackových tuto rodovou větev, ale podle toho, co Sirius dokázal zjistit, z ní nevzešel žádný kouzelnický potomek. Rob Hitchens, Islin potomek, byl mudla pracující pro poradenskou firmu, ale to Siriusovi nezabránilo poslat mu svůj dopis s otázkou, zda je v pořádku. Jak Sirius poznamenal, jeho matka se nejspíš obracela v hrobě. Remus si dopis přečetl ještě jednou a všiml si formulace týkající se dívčiny školy. Byla to obvyklá krycí historka pro kouzla. Sirius to bude chtít prověřit podrobněji.

 

„Siriusi,

Ty starý rošťáku, mě neoblafneš! Zpráva o tvé nevině se ke mně právě dostala přes mezinárodní policejní kanály. Jsem rád, že jsi hlavou rodu, a očekávám, že celý dům předěláš!

Austrálie je skvělá – strýček Alphard měl pravdu, opravdu jsi měl jet se mnou! V současnosti jsem v Sydney váženým vrchním bystrozorem, před dvěma lety jsem se oženil s Annou, čarodějkou z mudlovské rodiny, a právě mi porodila mé prvorozené dítě, Jasona.

Moje sestra Emile je stále ve Francii, provdala se za čistokrevného bastarda a porodila jedno dítě – raději už o tom nebudu mluvit. Měl bych tě varovat, že se tě možná pokusí kontaktovat a usmířit se s tebou.

Moje mladší nevlastní sestra Suzie je moták jako náš zesnulý otec a stará se o Zlou macechu, která je bohužel pořád naživu a bydlí ve starém domě kousek za Paříží. Žádný manžel se zatím nerýsuje, ale Suzie je hodná holka.

Jo, asi bychom si měli domluvit hovor a probrat pár věcí – teď, když jsi mě na to upozornil, bych taky nechtěl, aby se něčeho zmocnil někdo jako Malfoy, kdyby se ti náhodou něco stalo. Ozvi se, až budeš mít čas.

Simeon Black.“

Remus se hlasitě rozesmál a odložil dopis stranou, aby si ho Sirius mohl přečíst. Věděl, že Simeona, syna Mariuse Blacka, si Sirius vybral jako regenta rodu Blacků pro případ své předčasné smrti. Ohledně Harryho poručnictví a rodu Potterových by byla učiněna samostatná opatření, ale Simeon by fakticky převzal finanční a politickou kontrolu, dokud by Harry, Siriusův právoplatně ustanovený dědic, nedosáhl plnoletosti. Zdálo se, že Simeon a Sirius si jsou docela podobní. Sirius přiznal, že jsou přibližně stejně staří a že je Alphard seznámil, když bylo Siriusovi osm. Simeon a Sirius si zřejmě dopisovali s přestávkami, dokud Simeon krátce po Siriusově absolvování Bradavic neodjel z Francie.

 

„Lorde Blacku,

Děkuji za vaše nedávné oznámení a nabídku pomoci.

Pomoc rodu Blacků nepotřebuji. Můj prasynovec Cletus Polt převezme rod Burkeových, jakmile dosáhne plnoletosti.

Vaše sestřenice Beatrice.“

Remus se zašklebil. Beatrice Burkeové bylo sto dva let, byla zatvrzelá a považovali ji za nesnesitelnou semetriku. Sirius o prasynovci nevěděl, jinak by jí podle Remusova názoru ten dopis vůbec neposílal.

 

„Můj lorde Blacku,

Děkuji za váš nedávný dopis. Moje situace je dobrá. S manželem Theodorem máme velkou radost z naší dcery Nymfadory. V tuto chvíli nepotřebujeme žádnou pomoc.

Rádi se zúčastníme rodinného setkání, až vám to bude vyhovovat.

Vaše sestřenice Andromeda“

Remus věděl, že to Siriuse potěší, protože chtěl Tonksovy přivést zpět do rodiny. Zvedl poslední dopis.

 

„Můj drahý lorde Blacku,

Děkuji vám a vyjadřuji své uznání za vaše nedávné oznámení a nabídku pomoci.

Moje manželství s Luciusem je úspěšné a naše partnerství má v britské politice značný vliv. Budeme vám přínosem při orientaci v současné situaci. Rozšířili jsme bohatství Blackových, které nám bylo svěřeno. Náš syn Draco studuje v Bradavicích a ve většině předmětů dosahuje dobrých výsledků; vyniká v lektvarech a získal místo chytače ve svém kolejním týmu. Jsem přesvědčena, že bude příjemným přírůstkem do rodiny Blackových. V tuto chvíli nepotřebujeme žádnou pomoc, ale vítáme návrat ochrany a podpory rodu Blacků.

Jsme vám k službám a rádi se zúčastníme rodinného setkání, až vám to bude vyhovovat.

Vaše sestřenice Narcissa.“

Remus na dopis dětinsky vyplázl jazyk. Ke každému přicvakl své poznámky a založil je, aby si je Sirius mohl po návratu projít.

 

Podíval se na hodiny, dopil čaj a rychle zamířil ke krbu v přijímací místnosti; cestou si přivolal aktovku. Málem zapomněl na pohovor, který měl vést. Prošel letaxem do Děravého kotle a vzal si od Toma klíč. Vedl do soukromého salonku hned vedle hlavní místnosti. Remus pokoj důkladně zkontroloval a vyčaroval ochranné kouzlo proti odposlouchávání.

Zaklepání se ozvalo téměř okamžitě a Remus vyzval uchazečku, aby vstoupila. Dovnitř vešla Penelope Clearwaterová a překvapeně se zastavila, když spatřila Remuse.

„Posaďte se, slečno Clearwaterová.“ Remus ukázal na židli naproti sobě.

„Profesore,“ řekla Penelope, „netušila jsem, že mě budete zpovídat vy. Profesor Kratiknot se o tom nezmínil, když mi sděloval, že se naskytla tato příležitost.“

Remus si prohlédl její nervozitu a s lítostivým povzdechem řekl: „Pokud jste příliš nervózní z pohovoru s vlkodlakem, slečno Clearwaterová, pak se na tuto práci nejspíš nehodíte, protože při ní budete pracovat se mnou.“

„Ale ne, tak to není,“ okamžitě se omluvila Penelope. „Moc se omlouvám! Jenom jsem…“ Bezradně mávla rukou.

„Nervózní?“ navrhl Remus suše.

„Ano,“ přiznala Penelope. „Absolvovala jsem spoustu pohovorů, ale prostě nechápu, proč mě nikde nepřijmou, a už mě to přimělo… no, nemohl byste mi rovnou říct tu špatnou zprávu?“

Vypadala naprosto zoufale a díky Filiusovi Remus chápal proč. Penelope byla prefektkou, podle všeho zvládla OVCE na výbornou, a přesto ji odmítali na jednom místě za druhým – Remus předpokládal, že kvůli jejímu mudlovskému původu. Filius se od Albuse doslechl o Remusově štěstí, že získal nové místo, a poslal mu vzkaz s dotazem, zda neví o nějaké práci vhodné pro Penelope.

„Posaďte se, slečno Clearwaterová,“ řekl Remus autoritativněji a potěšilo ho, když rychle zamířila k židli a posadila se, přičemž položila tašku na zem.

Narovnala si úhledný tmavomodrý hábit. „Děkuji, profesore, tedy… pane Lupine.“

„Řekl vám profesor Kratiknot, o jakou práci jde?“ zeptal se Remus v naději, že Filius dívce alespoň tolik prozradil.

„O místo sekretářky,“ odpověděla Penelope. Bylo zřejmé, že se snaží znít nadšeně kvůli něčemu, co jí připadalo strašlivě nudné.

„Je to trochu víc než to,“ řekl Remus. „To, co vám teď povím, musí zůstat důvěrné, ať už tu práci přijmete, nebo ne.“

Rychle přikývla.

„Jsem správcem jednoho starobylého a vznešeného rodu, což znamená, že se starám o finance a správu majetku. Lord právě převzal povinnosti hlavy rodu a zaujme místo ve Starostolci, což s sebou přinese schůze a společenské události. Potřebujeme výkonnou asistentku, která se bude starat o plánování, organizaci našich akcí, korespondenci s velmi významnými osobnostmi, pořizování zápisů a obecně o všechno, na co nám nemusí zbývat čas. Jsem si jistý, že to všechno zvládnete, vzhledem ke svým akademickým výsledkům.“ Odmlčel se. „O jaké místo jste se ucházela jako o první?“

„O místo administrativní pracovnice na Odboru kouzelné dopravy,“ odpověděla Penelope. „Doufala jsem, že zahájím kariéru na ministerstvu.“

„Chvályhodný cíl,“ řekl Remus. „Tato příležitost by vám poskytla politické zkušenosti, kontakty a podporu, které potřebujete, abyste se jako čarodějka z mudlovské rodiny dostala na ministerstvo.“

Penelope překvapeně vyletělo obočí vzhůru nad tou přímočarou pravdou. „Chcete říct, že mě nepřijali kvůli… Ale to je diskriminace a…“ Náhle se zarazila, když si uvědomila, komu si stěžuje, a přikryla si ústa rukou. „Ach, já se tak…“

„Nemusíte se omlouvat,“ mávl nad tím Remus rukou. „Pravda je, že jsme diskriminováni oba – já oficiálně podle zákona a vy neoficiálně kvůli tradicím. Ministerstvo dává přednost tomu, aby se místa obsazovala nejprve čistokrevnými.“

„Myslím, že pan Weasley se mě snažil varovat,“ přiznala Penelope kajícně. Nadechla se a pohlédla Remusovi do očí s odhodlaným výrazem. „Ráda to místo přijmu, pokud mě budete chtít.“

„Výborně,“ řekl Remus. „Kdy můžete nastoupit?“

„Zítra,“ nabídla.

„Budete muset přijít do domu. Co třeba v deset hodin?“ Remus mávl hůlkou nad proužkem pergamenu. Když si ho vzala, zamračila se.

„Můj správce Remus Lupin vás zve na adresu Grimmauldovo náměstí 12.“

„Fidéliovo zaklínadlo?“ zeptala se Penelope vzrušeně.

„Je velmi háklivý na své soukromí. Pro kohokoli jiného než pro vás zůstane pergamen prázdný,“ řekl Remus suše. „Všechno vám vysvětlím zítra. Měla byste být připravena složit pracovní přísahu a potom probereme vaše povinnosti a plat.“ Vstal.

Penelope také vstala, podala mu ruku a rozzářila se. „Děkuji za tu příležitost, pane Lupine.“

„Říkejte mi Remusi. Budeme kolegové,“ řekl Remus a potřásl jí rukou.

„Ach, tak to mi zase musíte říkat Penelope,“ řekla, pustila ho a zvedla si tašku. „Ještě jednou děkuji, Remusi.“ Kousla se do rtu. „Panebože, to bylo divné.“

„Představte si, jak jsem se cítil já, když jsem své bývalé vedoucí koleje Minervě poprvé řekl křestním jménem,“ soucitně poznamenal Remus a rozesmál se jejímu zděšenému výrazu, když jí došlo, že myslel profesorku McGonagallovou. „Uvidíme se zítra.“

Počkal, dokud neodešla, a teprve potom zrušil ochranné kouzlo, přičemž se po celou dobu pro sebe usmíval. Mudlovská asistentka pro lorda Blacka. Siriusovi předkové by byli znechuceni představou, že někdo z mudlovské rodiny zastává tak prestižní místo.

A Sirius z toho bude nadšený.

 

* * *

 

„Ztrácíme ho!“

Sirius cítil, jak se mu srdce na okamžik zastavilo, ale odmítal se nechat odsunout od Harryho lůžka, zatímco se kolem něj léčitelé hemžili a snažili se zachránit jeho kmotřence.

Ani jeden z nich se předchozí noci v přidělené chatě příliš nevyspal. Byla to skvělá chata; měla dvě ložnice, koupelnu se sprchou, velký obývací pokoj a malý kuchyňský kout. Dokonce k ní patřil i soukromý bazén. Jenže po zprávách o Harryho jizvě si to všechno nedokázali pořádně užít.

Sirius vstal uprostřed noci a našel Harryho sedět před krbem v obývacím pokoji. Proměnil se v Tichošlápka a nabídl mu psí útěchu, protože měl pocit, že před ustaraným a vyděšeným kmotrem bude Harry předstírat, že je v pořádku, ale svému psímu alter egu by se mohl otevřít. Když ho Harry hladil a pomalu se Tichošlápkovi začal svěřovat se svými obavami z léčby, z pozůstatku i z onoho spojení, Sirius usoudil, že se rozhodl správně.

Ráno však Harryho zastihlo vyděšeného, ale odhodlaného; Sirius na něj nikdy nebyl tak pyšný. Harry se ho nesměle zeptal, zda s ním během zákroků zůstane, a Sirius ho okamžitě ujistil, že bude při něm na každém kroku.

Nenechá se odtamtud vyhnat. Sevřel Harryho ruku pevněji.

Jeho kmotřenci podali lektvar, který ho uvedl do bezvědomí. Na jedno zápěstí mu nasadili kovový náramek, který z něj odváděl magii. U Harryho hlavy se skláněl plešatějící léčitel Darcy ve středním věku, na obličeji měl nasazené podivné brýle sledující auru a v ruce držel kouzelnickou hůlku upravenou jako mudlovský skalpel, jímž odtahoval temnou podobu cizího kousku duše od Harryho jizvy.

Všechno probíhalo dobře, dokud se temná hmota zachycená na konci lékařské hůlky nezačala bránit a nevyslala další chapadla směrem k Harrymu rychleji, než je Darcy dokázal spalovat.

Harry se začal prudce zmítat. Jordanová a další léčitelka, Gargouová, přistoupily, aby ho přidržely. A teď…

Harry přestal dýchat!

Blackhawk přistoupil a zběsile mával hůlkou nad Harryho tělem; nad jeho ústy a nosními dírkami se objevil dýchací přístroj, který mu začal vhánět do těla kyslík.

I Sirius se znovu dokázal nadechnout; srdce mu hlasitě bušilo v hrudi.

„Musíme z něj odvést ještě víc magie! Ten bastard se tady brání zuby nehty!“ vyštěkl Darcy a jeho modré oči se velitelsky zableskly směrem k Blackhawkovi.

„Jestli odvedeme z magického jádra ještě víc, chlapce zabijeme!“ namítla Jordanová.

„Má pravdu,“ řekl Blackhawk. „Nepředpokládali jsme, že bude ten úlomek duše tak silný; navzdory poutacímu zaklínadlu musel z chlapcovy magie čerpat opravdu hodně.“

Gargouová luskla prsty a její tmavé oči se obrátily k Blackhawkovi. „Musíme Potterovi dodat sílu, aniž bychom jí dodali i úlomku duše!“

„Jak?“ dožadoval se Darcy a přitom odřízl další chapadlo, které se pokoušelo dostat od temné hmoty na konci hůlky zpátky k Harrymu. Několik chapadel stále zůstávalo přichycených a ze všech sil se drželo jizvy.

„Jediná magie, která poslouchá výhradně chlapce, je magie jeho rodu,“ prohlásil Blackhawk pohotově. Přes Harryho nehybné tělo pohlédl na Siriuse. „Dokážete ji přivolat prostřednictvím kmotrovské přísahy?“

Sirius neměl tušení – nikdy neslyšel, že by se rodová magie dala přivolat tímto způsobem –, ale rázně přikývl. „Můžu to zkusit.“ Odkašlal si, přitiskl Harryho ruku ke svému srdci a druhou volnou rukou položil dlaň na Harryho hubenou, nahou hruď. „Já, Sirius Orion Black, kmotr Harryho Jamese Pottera srdcem, magií i přísahou. Tento syn rodu Potterů tě potřebuje – familius magicus protectus!“

Náhle z Harryho kůže vytryskl zlatavý opar a zformoval se v mohutného gryfa, který divoce vykřikl.

Gryf se podíval na Siriuse a Sirius nějakým způsobem věděl, co po něm chce… co musí udělat…

„Já, Sirius Orion Black, hlava rodu Blacků, povolávám magii rodu Blacků – familius magicus protectus!“

Ze znaku na rodovém prstenu Blacků se vyřinul stříbrný had. Dlouhou chvíli na sebe had a gryf hleděli, než se had vrhl do gryfa a splynul s ním.

Gryf se zdvojnásobil a zařval.

„Drahý Merline!“ vydechla Jordanová.

Darcyho čelo se orosilo potem, když na okamžik zvedl oči k děsivému zjevení gryfa – po celou dobu vyvolávání pokračoval v práci a soustředil se na odstranění všech chapadel zla z Harryho těla. Gryf znovu zařval a vrhl se k Harryho jizvě, až Darcy konečně uskočil dozadu a při tom ztratil temnou duši na konci své hůlky.

Gryf však byl náhle přímo u Harryho; jeden pařát pronikl chlapci do hlavy a vytáhl poslední chapadla, zatímco druhý sevřel temný úlomek duše ve svých drápech.

Na okamžik zavládlo ticho a pak temná hmota vykřikla, když ji drápy roztrhaly na nicotu.

Gryf spokojeně zařval a usadil se Harrymu na hrudi. Stříbrný had rodu Blacků se pomalu znovu zformoval vedle gryfa a oba totemy se jeden druhému uklonily, než had zmizel. Gryfova podoba se zachvěla a rozplynula zpátky ve zlatavý opar, který se vsákl do Harryho kůže.

James neposlal svou magii Lily, uvědomil si Sirius napůl hystericky. Poslal ji Harrymu! A Harry jako miminko tu magii nějakým způsobem použil, možná kvůli čiré hrůze z onoho okamžiku s Voldemortem a traumatu z toho, že viděl svou matku umírat přímo před sebou, a pomohl jí posílit matčino ochranné kouzlo natolik, že se jeho rodová magie stala součástí pokrevní ochrany, kterou mu Lily poskytla. Není divu, že se ho Voldemort nemohl dotknout; nešlo jen o samotnou pokrevní ochranu, ale také o to, že splynula s nejčistší magií Světla rodu Potterů.

Blackhawk poklepal na kovový náramek a Harryho magie se mu začala vracet. Sirius vtiskl polibek do Harryho dlaně a přejel palcem po jeho kloubech.

„Už to skoro máme, Harry,“ zašeptal konejšivě chlapci v bezvědomí.

Darcy vyměnil lékařskou hůlku za obyčejnou a právě magicky čistil Harryho krvácející jizvu na čele. Gargouová stála připravena s mastí a obvazy, aby zasáhla, jakmile skončí. Jordanová odstranila dýchací přístroj, spokojená, že Harry opět dýchá sám.

Náramek odpadl, což signalizovalo, že se Harrymu magie vrátila, a Blackhawk okamžitě začal pracovat. Jeho hůlka se nad Harryho tělem pohybovala v jemném vzoru a odstraňovala poutací zaklínadlo, které na něj bylo uvaleno.

Harry začal při každém mávnutí hůlky zářit a Sirius úzkostlivě vzhlédl k Blackhawkovi. Blackhawkova tvář zvážněla, ale pokračoval v práci a Harry s každým mávnutím zářil jasněji.

„Léčitelé! Ustupte!“ přikázal Blackhawk, když světlo začalo oslepovat.

Darcy, Gargouová a Jordanová rychle poslechli.

Další mávnutí…

Zablesklo se jako při fotografování a Sirius zamrkal…

Zasáhl ho příval čisté síly… zpětný ráz z uvolněného poutacího zaklínadla…

Bez jediného zaváhání se vrhl přes Harryho, aby svého kmotřence ochránil…

A ticho.

Sirius vzhlédl a uviděl Blackhawka, jak se zvedá z podlahy. Kulhavě se vrátil k Harrymu a začal s diagnostikou, zatímco ostatní léčitelé se vrátili na svá původní místa. Sirius cítil pod dlaní Harryho zrychlený tep a pomalu se narovnal, aby znovu stál vedle něj.

Blackhawk začal další sérii pohybů hůlkou. „V podstatě obaluji Harryho magické jádro léčivou magií; po odstranění tak mocného poutacího zaklínadla je zraněné.“

Sirius přikývl, uklidněný. Darcy ustoupil a Gargouová nanesla Harrymu na čelo mast, potom zvedla hůlku a nechala obvaz, aby se mu omotal kolem hlavy.

Jordanová přinesla tři lahvičky a zaklínadlem dostala jejich obsah přímo do Harryho těla. Zachytila Siriusův ustaraný pohled a povzbudivě se usmála. „Jeden lektvar obsahoval živiny a posilující složky, které mu pomohou zotavit se. Druhý byl proti bolesti a třetí uspávací. Musí zůstat v klidu a nehýbat se, dokud se jeho jádro nezahojí.“

„Probudíme ho zítra,“ řekl Blackhawk a konečně odstoupil. „Pozoruhodné.“

„To tedy ano,“ souhlasil Darcy. „Nikdy jsem neviděl nic tak mocného jako tenhle úlomek duše.“ Povzdechl si. „Zlé věci. Žádný jsem neviděl od návratu ze služby v Koreji.“

„Nikdy jsem neviděla, že by rodová magie fungovala takovým způsobem,“ řekla Gargouová a tázavě pohlédla na Siriuse.

„Já taky ne,“ odpověděl a odhrnul Harrymu zpocené vlasy z obvázané jizvy. Rodová magie se neměla chovat jako samostatně myslící bytost, tak jako se choval gryf; neměla se spojovat s rodovou magií někoho jiného a pomáhat jí, jako to udělal had. Neměl ponětí, jak se to stalo, ani zda to souviselo s tím, co Harry nechtěně udělal, když magii začlenil do své ochrany; Siriusovi na tom ve skutečnosti nezáleželo, byl jen vděčný, že to fungovalo.

„Často jsem si myslel, že to, co o magii víme, je jen nepatrným zlomkem toho, co nevíme,“ řekl moudře Blackhawk.

Pak ho opustili a Sirius se posadil k Harryho lůžku, držel svého kmotřence za ruku a spokojeně sledoval, jak Harry znovu a znovu nádherně dýchá. Sirius měl pocit, jako by přišel o dobrých deset let života, a tušil, že jakmile se dostane k zrcadlu, zjistí, že mu zešedivěl úplně každý vlas.

To nejhorší už bylo za nimi, připomněl si. Harry byl v bezpečí a na cestě k uzdravení. Sirius však stále neměl v úmyslu odejít, dokud se Harry neprobudí. Jen matně vnímal plynutí času – Jordanová přicházela, aby Harrymu zaklínadlem podávala další lektvar proti bolesti a kontrolovala jeho životní funkce, zatímco stíny putovaly z jedné strany místnosti na druhou.

Bylo už pozdě, když Blackhawk vstoupil do místnosti a zkontroloval Harryho s elegancí svědčící o dlouholeté praxi; Sirius ho většinou ignoroval.

„Měli bychom probrat vaši léčbu,“ řekl Blackhawk, když skončil. „Odložili jsme ji kvůli naléhavosti situace vašeho kmotřence, ale i vy jste naším pacientem.“

„Harryho neopustím,“ odpověděl Sirius automaticky.

„To bych po vás ani nechtěl.“ Blackhawk mávl hůlkou po místnosti a u nohou postele se objevil stůl plný lehké večeře. Ukázal na něj. „Musíte zůstat silný, pokud se chcete o svého kmotřence starat.“

Sirius si s povzdechem připustil tu očividnou manipulaci. Ještě jednou přejel palcem po Harryho kloubech, vstal a lehce políbil Harryho obvázané čelo. „Budu hned u nohou tvé postele, Harry.“ Přešel ke stolu a klesl na židli.

Promnul si čelo a unaveně se podíval na jídlo před sebou; nějaký kuřecí vývar s čerstvým chlebem. Vzal si housku, odtrhl kousek a začal ho okusovat, zatímco druhou rukou bez valného nadšení uchopil lžíci. Teprve se zpožděním si uvědomil, že Blackhawk kolem nich splétá ochranné kouzlo, aby mohli mluvit, aniž by Harryho rušili, ale zároveň se o všem dozvěděl, kdyby se chlapec jen nepatrně pohnul.

„Děkuju,“ řekl Sirius a věděl, že neděkuje jen za to kouzlo.

Blackhawk sklonil hlavu a posadil se. Začal jíst a oba se soustředili na jídlo, dokud nezmizel vývar. Potom následovala dušená ryba, zelenina a rýže.

Když se objevil tác s ovocem, Sirius ho odmítl a místo toho si dal silnou černou kávu. V britském kouzelnickém světě tento nápoj téměř nepili; dávali přednost čaji a jako nealkoholický nápoj dýňové šťávě. Zapomněl, jak moc mu chutná. Možná by ji mohl začít pořádně propagovat, uvažoval Sirius; byla by to dobrá investice. Pohledem zkontroloval Harryho – jeho kmotřenec se ani nepohnul.

„Máte ho velmi rád,“ řekl Blackhawk.

„Ano,“ odpověděl Sirius bez přetvářky.

Blackhawk zabroukal. „A přesto o něm víte tak málo.“

Sirius k němu prudce obrátil pohled. Spolkl první odseknutí, které ho napadlo. „Máte děti, léčiteli Blackhawku?“

„Sedm,“ odpověděl Blackhawk. „A byl jsem požehnán dvaceti vnoučaty a třemi pravnoučaty.“

„Gratuluji,“ řekl Sirius suše. „A teď si představte, že jste vlastní hloupostí o jedno z nich přišel, když bylo ještě miminko. Celé roky ho nevidíte, ale myslíte na něj, kdykoli můžete. A pak ho najdete, jenže už mu je třináct, není ještě tak docela dospělý, ale zároveň už to není malé dítě, a ne, neznáte ho.“ Udržel Blackhawkův pohled. „Ale pořád ho milujete?“

Starý čaroděj sklonil hlavu a uznal, že Sirius má pravdu. „Považujete ho za vlastní krev?“

„Ano.“ I na to Sirius odpověděl bez zaváhání. „Ve skutečnosti je to můj vzdálený bratranec, ale James, jeho otec, byl můj bratr duchem, srdcem i magií.“ Všiml si, že Blackhawk vnímá starobylé formulace, a mimoděk přemýšlel, zda právě proto mohla magie Blackových pomoci magii Potterových; Harry v sobě koneckonců nesl obě.

Sirius nechal myšlenky vrátit se k Harrymu. „Byl jsem s Harryho matkou Lily, když začala rodit, a zůstal jsem s ní po většinu porodu, zatímco naši ostatní přátelé šli najít Jamese, který odešel na schůzku do Gringottovy banky. Vrátil se teprve deset minut předtím, než Harry přišel na svět, a Lily mě odmítla pustit pryč. Harryho jsem držel jako první. Byl jsem to já, kdo ho předal Jamesovi a Lily.“

„Říkáte, že jste o něj přišel vlastní hloupostí?“ zeptal se Blackhawk.

Sirius si odfrkl. „Důvěřoval jsem nesprávnému člověku, že se postará o jeho bezpečí. A myslel jsem si, že když ho nechám odejít, bude to jen dočasné, než dopadnu Petera, toho, který je zradil.“

A tuhle chybu už nikdy nezopakuje. Změnil polohu a napil se kávy. Pohled stále upíral na Harryho.

„Harry a já… vím, že se neznáme. A on si vědomě nepamatuje, že mě miloval, takže vím, že kdyby o tom přemýšlel, řekl by, že mě zatím nemiluje. Ale myslím, že věří, že by mě mohl milovat, a chce mě milovat. Vím, že má rád tu představu o mně, někoho, kdo ho miluje a kdo tu pro něj bude, ale zatím mi nevěří, že ho opravdu miluju a že tu pro něj skutečně budu.“ Naklonil hlavu. „Získal jsem si u něj trochu důvěry tím, že jsem ho dostal od sestřiny rodiny Lily a jejích příbuzných; tím, že jsem dodržel slovo a zajistil, aby mohl přijít žít ke mně.“

„Na muže, jehož mysl je zahalena mlhou, vidíte věci pozoruhodně jasně,“ řekl nakonec Blackhawk.

„Mozkomorové se na mně podepsali.“ Nebyla to otázka.

„Vaše mysl je vážně rozervaná,“ uznal Blackhawk. „Potřebujete rozsáhlou léčbu mysli. Vaše nitrobrana vám pomohla získat zpět určitou míru kontroly, ale k obnovení zbytku potřebujete další podporu.“

Sirius pomalu přikývl.

„Chtěl bych vám poděkovat za zprávu, kterou jste poskytl doktorce Jordanové o Harryho dětství. Pomůže jí vyhnout se některým nástrahám při léčbě jeho mysli.“ Blackhawk se odmlčel. „Předpokládám, že pro sebe žádnou takovou zprávu nemáte.“

Siriusova volná ruka se sevřela v pěst a on se přinutil nadechnout. „Obávám se, že nikdo moje dětství nevyšetřoval.“ V jeho hlase zaznělo jasné varování, aby se dál nevyptával, a nepřekvapilo ho, když Blackhawk ustoupil.

„Vaše tělo také potřebuje léčbu,“ pokračoval Blackhawk. „V tomto ohledu jste si se svým kmotřencem pozoruhodně podobní. Oba trpíte podvýživou a fyzickou slabostí. Domnívám se, že by bylo nejlepší, kdybyste značnou část této léčby podstoupili společně.“ V očích mu zajiskřilo. „Pomůže vám to lépe se poznat.“

Siriusovi zacukaly koutky úst a neochotně ho zaplavilo pobavení nad tou poznámkou.

„Měli bychom si promluvit o Albusi Brumbálovi,“ řekl nakonec Blackhawk. „Cítíte vůči němu velký hněv kvůli poutacímu zaklínadlu, které bylo uvaleno na Harryho.“

„Cítím vůči němu velký hněv úplně kvůli všemu,“ přiznal Sirius s naprostou upřímností. „Právě on nese hlavní odpovědnost za to, že Harry skončil v péči Dursleyových. Nekontroloval, jak se mu daří, a nezajistil, aby u nich byl v bezpečí. Později Harryho využíval v souvislosti s Voldemortem.“ Povzdechl si. „A zrovna nejsem nadšený ani z toho, že mě nechal hnít v Azkabanu bez soudu a bez jediné návštěvy, přestože jsem pracoval v jeho Fénixově řádu proti Voldemortovi.“ Mávl šálkem. „To poutací zaklínadlo je jen poslední položka na mém seznamu důvodů, proč se na Brumbála zlobit.“

Blackhawk pomalu přikývl, chápavě. „Problém s velkými muži spočívá v tom, že od nich všichni očekávají, že budou vědět všechno, a oni sami často nakonec téhle představě uvěří. Myslím, že to platí i pro Albusovo jednání v souvislosti s kotvou duše a poutacím zaklínadlem. Nemyslím si, že věděl, jak úlomek duše odstranit, aniž by Harryho zabil, a protože věřil, že neexistuje žádné řešení, použil poutací zaklínadlo, aby udržel pozůstatek slabý.“

„Vy ho znáte?“ zeptal se Sirius poněkud nezdvořile.

„Jsme známí, nikoli přátelé,“ odpověděl Blackhawk. „Setkali jsme se před několika lety, když jsem cestoval po Evropě.“ Zvedl sklenici vody. „Albus je skutečným mistrem přeměňování a lektvarů. Byl fascinujícím společníkem u večeře a je docela užitečný jako dopisovatel, když potřebujeme odborný názor na kouzla, abychom mohli léčit poškození, jako je to vašeho strýce, ale jinak toho mnoho společného nemáme. Zasvětil jsem svůj život léčitelství, stejně jako ostatní lidé z Údolí. Každý den se učíme víc a víc; učíme se od mudlů stejně jako od ostatních léčitelů po celém světě.“

Sirius ocenil Blackhawkovu upřímnost. „Omlouvám se za svou neomalenost,“ zamumlal. „Možná máte pravdu a on opravdu nevěděl, jak to vyřešit. Já jen… mám obavy z jeho motivů.“

„Zvažte toto,“ řekl Blackhawk. „Oné halloweenské noci měl Albus důvod věřit, že tato duševní kotva uvnitř Harryho je jedinou kotvou k životu, kterou Voldemortovi zbývá. Mohl dítě zabít v přesvědčení, že tím odstraní Voldemorta jako hrozbu.“

Sirius se zamračil a při té představě mu ztuhla krev v žilách. Merline, skutečně se to mohlo stát, protože Brumbál tehdy ještě nevěděl o ostatních viteálech.

„Místo toho se rozhodl nechat dítě naživu,“ pokračoval Blackhawk. „Připouštím však, že je matoucí, že se během následujících let nikdy nepokusil najít řešení, ačkoli je možné, že se radil s jinými léčiteli, kteří také nemuseli žádné znát.“

„Nemyslím si, že to udělal,“ řekl Sirius. „Domníváme se, že by v tom mohla hrát roli nějaká věštba.“

Blackhawk se zamračil. „K takovým věcem je vždy třeba přistupovat opatrně. To vím jistě.“

Sirius se na něj se zájmem podíval. „Jste věštec?“

„Ne tak docela,“ odpověděl nakonec Blackhawk. „Své klienty vždycky Vidím, ale to je rozsah mého daru. Když se se mnou váš strýc loučil a potřásl mi rukou, Spatřil jsem obraz vás a Harryho, jak přijíždíte. Samozřejmě jsem si myslel, že vám bude sedmadvacet a Harrymu pět, až dorazíte; když čas plynul a vy jste nepřicházeli… uvěřil jsem, že můj Zrak poprvé selhal.“ Křivě se usmál. „Nezapočítal jsem do toho omlazovací lektvar.“ Ukázal na Siriuse. „A tak vidíte, proč je třeba s vizemi a proroctvími zacházet opatrně. Je až příliš snadné zjistit, že to, co si myslíte, že ukazují nebo znamenají, je ve skutečnosti něco úplně jiného.“

Sirius pomalu přikývl a jeho pozornost se znovu přesunula k chlapci na lůžku. „Chci jen, aby byl Harry v bezpečí.“

„Pak vás musíme dostat do takové kondice, abyste dokázal čelit tomu, co vás čeká.“ Blackhawk vstal.

Sirius vstal také a protáhl se, aby uvolnil ztuhlá záda.

„Myslím, že na spaní vám bude pohodlnější vaše druhá podoba,“ usmál se Blackhawk. „Varuji vás však, moje kolegyně nemá psí chlupy příliš v oblibě.“ Nechal stůl zmizet a odešel.

Siriusovi trvalo jen okamžik, než se proměnil v Tichošlápka. Vyskočil na postel a přitulil se k Harrymu, aby mu studeným čumákem šťouchl do ruky.

Tak dobře, možná Brumbála nezabije, uvažoval Sirius a přemítal nad Blackhawkovými slovy; Brumbál Harryho udržel naživu a možná mělo poutací zaklínadlo pomáhat, nikoli škodit, takže… možná ho Sirius jen trochu zmrzačí. Zavřel oči a nechal se ukolébat teplem Harryho těla vedle sebe a zvukem jeho nádherného dechu.

 

* * *

 

27. června 1994

Tři košťata v Remusovi probouzela spoustu vzpomínek na nejrůznější víkendy v Prasinkách, které tam strávil jako student, a také na několik, které tam prožil jako profesor. Remus se šťastně usmál, když na něj Rosmerta od baru mrkla a ukázala mu ke stolu vzadu.

Moody už na něj čekal, zády ke zdi a na místě, odkud měl dokonalý výhled na zbytek hostince. Byla to skvěle zvolená obranná pozice. Remus stiskl Moodyho napřaženou ruku a usadil se na židli naproti němu.

„Díky, že ses se mnou sešel,“ řekl Moody rázně. „Vůbec netuším, proč jsem tu práci přijal, takže ocením cokoli, co mi můžeš říct o tom, jak ji přežít.“

„To není problém,“ řekl Remus pobaveně. „Musíme ale skončit do tří, protože se pak setkám s Minervou.“

Všiml si odložených novin na stole a lehce se usmál.

Brianova tisková ofenziva pokračovala i toho rána exkluzivním článkem o Siriusově útěku z Azkabanu, k němuž se uchýlil jen proto, aby zachránil svého kmotřence před zrádcem Pettigrewem. Objevily se další citáty různých významných osobností, které naznačovaly, že by takový čin měl být jistě odměněn svěřením Harryho do péče. Fudge se veřejně vyjádřil, že podporuje, aby měl Harry Potter kouzelnického poručníka. Noviny byly také plné různých zpráv o Siriusově spatření, od Francie až po Karibik, protože otázka, kde se Sirius nachází, nedávala spát tisku ani veřejnosti.

„Musím uznat, že Cutter odvádí pro Blacka dobrou práci,“ poznamenal Moody, když si všiml, kam Remusův pohled směřuje. „I když tuším, že to už víš.“

„K tomu se nemohu vyjádřit,“ odpověděl Remus právě ve chvíli, kdy k nim Rosmerta přišla a přijala jejich objednávku na oběd.

Moody počkal, dokud hostinská neodešla dostatečně daleko, a pak kolem nich vytvořil ochrannou bublinu. „Víš, že vím, že víš víc, než můžeš říct. Nebudu se tě ptát, kde se Black nachází – nezasloužím si to vědět, protože jsem byl jedním z těch idiotů, kteří to s ním pořádně zpackali –, ale ocenil bych, kdybych věděl, že je ten kluk v bezpečí a pryč od mudlů.“

Remus na něj pohlédl, mírně ohromený. Odkašlal si. „Harry je v bezpečí a je pryč od Dursleyových.“

„Dobře.“ Moody mávnutím hůlky ochrannou bublinu zrušil. „A teď k té zatracené škole…“

Oběd byl příjemný. Jídlo bylo výborné a Moody byl zábavný a děsivě schopný převádět Remusovy staré přípravy na hodiny do příběhů ze skutečného života. Pečlivě si zapisoval poznámky o studentech a Remus si všiml, že už má také kopii výsledků závěrečných zkoušek.

Moodyho zděsilo, koho Albus v minulosti vybral za učitele obrany proti černé magii, ještě než označil Lockharta za „slizkého podvodníka“ a Quirrella za „naprostého idiota“. Remus také považoval za svou povinnost povědět Moodymu o událostech Harryho prvního a druhého ročníku. Moody byl z toho, co se stalo, asi stejně nadšený jako Remus.

„Na co, u všech všudy, mysleli?“ bručel Moody, když Remus dokončil vyprávění o baziliškovi. „Každému, kdo má aspoň špetku zdravého rozumu, by po tom, co to zasáhlo ducha, muselo dojít, že jde o baziliška.“

„To mi povídej,“ souhlasil Remus přívětivě.

„Ten kluk má talent ocitat se na špatném místě ve špatnou dobu,“ zamyslel se Moody.

„Nebo na správném místě ve správnou dobu,“ namítl Remus.

„Ne, myslím, že moje verze sedí líp,“ oponoval Moody.

Remus se zasmál. „Asi máš pravdu.“

Moody náhle pohlédl ke vchodu do hostince a odfrkl si. „Pozor. Albus právě vstoupil.“

Remus se otočil a spatřil Minervu, jak k němu rázně kráčí s podrážděným výrazem, zatímco Albus kráčel klidně za ní. „Minervo.“

„Remusi.“ Minerva vrhla na Albuse nevraživý pohled. „Omlouvám se, ale když jsem se zmínila, že se s tebou setkám, Albus trval na tom, že půjde se mnou.“

„Albusi,“ pozdravil ho Remus zdvořile. Cítil se trochu nervózně; při jejich posledním setkání si vzal ředitele pěkně na paškál.

Albus se na něj usmál. „Remusi, odpusť mi, že vás vyrušuji, ale chtěl jsem se omluvit za to, co se stalo minule. Máš naprostou pravdu a slibuji, že Severuse před začátkem příštího školního roku napomenu.“

Minerva si odfrkla. „Jako by to kdy k něčemu bylo.“

„Minervo…“ začal Albus.

„Už celé roky ti říkám, že jeho chování jako profesora je nepřijatelné, a ty mě ujišťuješ, že si s ním promluvíš, ale on si pak stejně dělá, co chce,“ rozohnila se Minerva. Její skotský přízvuk pod vlivem hněvu ještě zesílil.

Albus vypadal jejím výbuchem naprosto zaskočený a Remus musel potlačit nutkání zatleskat.

„Co Snape provedl tentokrát?“ zeptal se Remus a přešel rovnou k věci, když viděl, jak Moody vytváří další ochranné kouzlo. Minerva obvykle nebývala vůči kolegům tak nediskrétní.

Minerva se zašklebila. „Nechci o tom mluvit, Remusi.“ Její pohled však sklouzl ke kopii Denního věštce a Remus odhadl, že Snape řekl něco o Siriusovi.

„Chápu.“ Remus cítil, jak v něm vrčí jeho vnitřní vlk, a zhluboka se nadechl. „Předpokládám, že Sirius by Snapeovým postojem nebyl nijak zvlášť překvapený.“ Pohlédl na Albuse. „Jistě budeš souhlasit, Albusi, že kdyby Snape pronesl před Harrym jakékoli hanlivé poznámky o Siriusovi, bylo by to z jeho strany velmi neprofesionální.“

„Zdá se, že mě čeká sice poměrně dlouhý rozhovor se Severusem,“ připustil Albus s povzdechem. „Slyšel jsi už od Siriuse, Remusi?“

„Od našeho posledního rozhovoru ne, Albusi,“ odpověděl Remus pravdivě. „Poslal jsi zprávu Harrymu?“

„Bohužel se on ani Dursleyovi ještě nevrátili domů,“ sdělil mu Albus se zjevně upřímnou lítostí.

Remus se zvedl ze židle. „Alastore, rád jsem tě viděl.“ Potřásli si rukama a Moody mu ještě jednou poděkoval, zatímco Remus rušil ochranné kouzlo, které vytvořil. „Minervo, měli bychom vyrazit, jinak budou skřeti naštvaní, že jdeme pozdě.“

„Schůzka se skřety?“ Albusovi zajiskřilo v očích. „To zní velmi záhadně.“

„Je to čtení závěti, Albusi,“ odsekla Minerva. „A budu ráda, když nás už nebudeš dál zdržovat.“

„Albusi,“ rozloučil se Remus a nabídl Minervě rámě. Přijala ho a zamířili ke krbu. Když s ní vstupoval do plamenů, zaslechl za sebou Moodyho…

„Co to, sakra, slyším o nějakém zatraceném baziliškovi?“

Remus na druhé straně vypadl z krbu a rozesmál se. Minerva ho probodla pohledem, který ho okamžitě přiměl zvážnět.

„Promiň,“ řekl Remus. „Zrovna když jsem procházel krbem, zaslechl jsem, jak Alastor Albuse peskuje kvůli té záležitosti s baziliškem.“

Minerva si odfrkla. „Měli jsme obrovskou kliku, že všichni studenti měli to štěstí a celou tu záležitost přežili.“

„V tom se se mnou rozhodně nepřete,“ souhlasil Remus.

Zamířili do Příčné ulice a pokračovali po ní ke Gringottovým. Odvedli je do zadní místnosti a Remuse nepřekvapilo, když tam spatřil čekat Briana, Liama Arkama, Amelii Bonesovou a Kipbolda spolu s Augustou Longbottomovou a Andromedou Tonksovou.

Všichni si vyměnili několik zdvořilostních pozdravů, než se Arkam, zavalitý blonďák s knírem, pustil do práce.

„Děkuji vám všem, že jste přišli tak narychlo, a omlouvám se za nedostatek podrobností v pozvánce. Bylo v ní pouze uvedeno, že se jedná o čtení závěti a že jste v ní uvedeni jako dědici nebo že je vaše přítomnost nutná,“ začal Liam nabubřele. „Sešli jsme se zde, abychom přečetli společnou závěť Jamese a Lily Potterových.“

Remuse to nepřekvapilo, ale zaslechl, jak Minerva prudce zalapala po dechu.

„Myslela jsem, že se ztratila,“ zeptala se Minerva.

„Zjevně, Minervo, se našla,“ prohlásila Augusta stroze.

Liam si odkašlal. „Jste zde, abyste zastupovala Franka, Alici a Nevilla Longbottomovy, madam Longbottomová?“

„Ano,“ odpověděla Augusta ostře.

„Zastupuji Siriuse Blacka,“ předešel Brian Liamově obvyklé otázce, proč je přítomen. Remus věděl, že oba právníci už znají své role v řízení, ale Brian si vysloužil tři ostré pohledy od Andromedy, Augusty a Minervy.

„Remusi Lupine?“ Liam obrátil pozornost k Remusovi.

„Zastupuji sám sebe,“ odpověděl Remus bezstarostně.

„A já také zastupuji sama sebe,“ ozvala se Andromeda Tonksová dřív, než se jí Liam stačil zeptat.

„A samozřejmě je zde profesorka Minerva McGonagallová, která zastupuje sama sebe a kterou poznávám,“ dodal Liam s úsměvem.

„To bych doufala, pane Arkame. Sedm let jsem vás učila,“ odsekla Minerva.

„Jistě,“ odpověděl Liam spěšně. „Děkuji také Amelii Bonesové, která souhlasila, že vzhledem k mimořádným okolnostem převezme roli vykonavatelky závěti.“

„A jaké jsou to okolnosti?“ zeptala se Augusta.

„Kopii závěti poskytl ministerstvu nový lord Black v rámci zvláštního vyšetřování případu Siriuse Blacka,“ vysvětlila Amelia. „Kvůli povinnosti mlčenlivosti nemohu říct nic dalšího.“

Opět se ozvalo několik překvapených výdechů.

„Dobrá,“ odfrkla si Augusta. „Můžeme tedy pokračovat?“

Liam si znovu odkašlal. „Jistě.“ Přitáhl si pergamen. „Přeskočím právnické formulace a shrnu jednotlivá dědictví, pokud s tím všichni souhlasíte.“

Všichni přikývli.

„Remusovi Lupinovi se odkazuje částka sto tisíc galeonů a dům na Dithery Cliff. Přijímáte toto dědictví?“

„Ano,“ odpověděl Remus a v krku se mu udělal knedlík. Představoval si, že James a Lily chtěli zajistit, aby měl vždycky střechu nad hlavou a dost peněz na živobytí, protože věděli, jak těžké pro něj jako pro vlkodlaka bylo získat práci.

„Minerva McGonagallová bude pověřena správou stipendijního fondu Lily Potterové. Ten má každý rok poskytnout jedno studijní místo studentovi z mudlovské rodiny, a to včetně školného po celých sedm let studia, školních potřeb a skromného kapesného, jehož výši stanoví podle vlastního uvážení. Prostředky budou čerpány z Potterovského trezoru, uloženy v samostatném trezoru určeném pro tento fond a prostřednictvím Gringottových budou předkládány účtenky správci rodu Potterů. Pokud se své funkce vzdá, měla by doporučit nástupce. Přijímáte tuto povinnost?“

„Přijímám,“ řekla Minerva a Remus si všiml slz, které se jí zaleskly v očích.

„A teď zbytek,“ pokračoval Liam rázně. „Začneme panem Blackem. Siriusovi Blackovi se odkazuje částka sto tisíc galeonů a podíl na bytě 2A v London Street, který vlastní James Potter. Přijímá pan Black toto dědictví?“

„Jeho jménem ano,“ odpověděl Brian.

„Neville Longbottom dědí deset tisíc galeonů po svém strýci Jamesovi a tetě Lily. S penězi mohou nakládat podle vlastního uvážení jeho rodiče Frank a Alice Longbottomovi, případně jeho ustanovený zákonný poručník, dokud nedosáhne plnoletosti. Madam Longbottomová, souhlasíte s tímto odkazem?“

„Ano.“ Augustin škrobený zevnějšek se zachvěl.

Remus si vzpomněl, že se povídalo, že Longbottomovi, přestože patřili ke starobylému a vznešenému rodu, od útoku na Franka a Alici finančně strádali.

„Sestra Lily Potterové má obdržet dědictví, které se vyřizuje prostřednictvím mudlovských právníků, a jeden odkaz vykonavatelka závěti zamítla, protože jmenovaný příjemce, Peter Pettigrew, byl shledán spoluviníkem smrti Potterových. Zbytek majetku se odkazuje jejich jedinému synovi,“ poznamenal Liam a pohlédl na Amelii. „Zbývá už jen ustanovit zákonného poručníka Harryho Jamese Pottera, syna Potterových, který převezme odpovědnost za jeho péči a výchovu a zároveň regentství rodu Potterů až do jeho plnoletosti. Jako první v pořadí jsou uvedeni Frank a Alice Longbottomovi s ustanovením, že pokud odmítnou nebo nebudou schopni tuto odpovědnost převzít, poručnictví přejde na Siriuse Blacka. Další ustanovení stanoví, že pokud pan Black odmítne nebo nebude schopen tuto odpovědnost převzít, poručnictví připadne Minervě McGonagallové, a pokud odmítne nebo nebude schopna odpovědnost převzít i profesorka McGonagallová, připadne Andromedě Tonksové.“

Tři ženy vypadaly náležitě šokovaně a Remus se přinutil tvářit stejně.

„Pro pořádek potvrzuji, že Frank a Alice nejsou ve stavu, kdy by mohli převzít poručnictví,“ řekla Augusta stroze.

„Briane?“ obrátil se Liam na něj.

Brian si odkašlal. „Můj klient Sirius Black poručnictví přijme.“

Liam přikývl a pohlédl na Amelii. „Předpokládám, že vzhledem k tomu, že Harryho mají v současnosti v péči mudlové, ministerstvo tuto záležitost přezkoumá?“

Amelia si povzdechla. „Ministerstvo už situaci přezkoumalo a souhlasilo s tím, že poručnictví Harryho Pottera má být svěřeno v souladu s právní vůlí jeho zesnulých rodičů, a proto se jeho poručníkem stává Sirius Black.“ Přejela pohledem všechny přítomné. „Prosím, nikomu to nesdělujte, dokud nebude informace zveřejněna.“

Všichni přikývli.

„Tím je naše jednání u konce,“ oznámil Liam vesele. „Pro klíče od trezorů se zastavte u Kipbolda.“

Augusta si vyzvedla klíč a odkráčela ven, než jí kdokoli stačil něco říct. Remus si s Brianem a Amelií zdvořile přikývl na rozloučenou, pak si vyzvedl klíč a počkal na Minervu.

Andromeda se při odchodu zastavila vedle něj. „Už je to dlouho, Remusi.“

„Až příliš dlouho,“ souhlasil Remus. „Jak se máte s Tedem?“

„Dobře,“ odpověděla Andromeda. „Mám radost ze zpráv o Siriusovi a zároveň se cítím hrozně provinile, že jsem si myslela, že by někdy…“

„Já taky,“ rychle ji přerušil Remus.

Andromeda se na něj zadívala. „Slyšel jsi od něj?“

„Podstupuje lékařskou léčbu podle podmínek, které mu ministerstvo stanovilo, aby mohl převzít Harryho do péče,“ odpověděl Remus.

Přikývla. „Vyřiď mu, že k nám může kdykoli přijít, až se vrátí. Nu, měla bych jít. Opatruj se, Remusi.“

Odešla právě ve chvíli, kdy se objevila Minerva. Remus se k ní připojil a společně vyšli z Gringottových a zamířili k Děravému kotli. Všiml si, že jeho společnice mlčí – až příliš mlčí.

Remus si odkašlal a nenápadně kolem nich vytvořil ochrannou bublinu. „Jsi v pořádku, Minervo?“

„Ne, myslím, že nejsem,“ odpověděla Minerva tiše. Vypadala na svůj věk do posledního roku. „Byla jsem s Albusem tu noc, kdy jsme – my – nechali Harryho v mudlovském světě, a když si pomyslím… Věděla jsem, že jsou to ti nejhorší možní lidé, ale přijala jsem Albusovo rozhodnutí a od té doby jsem ho nezpochybnila, přestože… Je zřejmé, že se mudlové o Harryho nestarali zrovna nejlépe. Zklamala jsem Jamese, Remusi. Po smrti Dorey jsme si už nebyli tak blízcí a on s Lily opustili Bradavice, ale to není žádná omluva.“

Položil jí ruku na paži. „Neměla jsi jak vědět, co se děje, když tě o tom neinformovali, Minervo, a z tvé reakce je jasné, že to neudělali. Ale jestli máš pocit, že bys to měla nějak napravit, doporučil bych ti, abys Albusovi neříkala, že Sirius získal poručnictví, dokud to nebude zveřejněno, jak žádala Amelia.“

Minerva se na něj dlouhou chvíli přísně dívala, než narovnala ramena. „Máš mé slovo, Remusi.“ Otočila se a odešla, než stačil ještě něco dodat.

 

* * * 

Prihlásenie

Hodnocení článku

Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

 Přihlásit/Registrovat  5 komentářů

Kliknutím na Ďakujem odošlete zjednodušený komentár - je to info, že ste si článok prečítali a našu prácu si vážite. Aj takto nás môžete motivovať k ďalším prekladom.


AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnocení: 1)
Od: Anizne - 01.11. 2026
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

PP 07 (Hodnocení: 1)
Od: Hatifnatif - 02.11. 2026
|
...no teeeda, to je ale smršť kapitol. Moc děkuji za práci, kterou si s tím dáváte a už se děsně těším na pokračování. Albíka bych taky trochu pocuchala :-D

PP 07 (Hodnocení: 1)
Od: katrin - 02.11. 2026
|
no Albusi, drz sa, nakrkol si viacero mocnych carodejok..
PP 07 (Hodnocení: 1)
Od: majka0007 - 02.11. 2026
|
🫣🫣veru veru, niekto by ho už mal upratať...

PP 07 (Hodnocení: 1)
Od: sisi - 15.11. 2026
|
Velmi uspokojivá kapitola. Grif v Harrym začíná teprve nabírat na síle. Byl až příliš dlouho vězněn pod černými chapadly Paramorta ( para-zitujícího víme kterého - Morta)
Pan léčitel Blackhowk asi není nějakou další větví starobylého a vznešeného rodu Blacků, jako doufám, že je. Nicméně pořád má profesionální vztah k starému Albusovi, byť s ním není v osobním kontaktu posledních sto let, nebo tak a nemusí snášet britské kouzelné pletichy od tohoto vrchního pleticháře.
Děkuji za překlad, čtení je jedna báseň.

Prehľad článkov k tejto téme:

CatsAreCool: ( majka0007 )17.11. 2026PP 23Czech
CatsAreCool: ( majka0007 )16.11. 2026PP 22Czech
CatsAreCool: ( majka0007 )16.11. 2026PP 14,5 Czech
CatsAreCool: ( majka0007 )15.11. 2026PP 21 - 5: Vzdělávání ParoháčkaCzech
CatsAreCool: ( majka0007 )14.11. 2026PP 20 Czech
CatsAreCool: ( majka0007 )13.11. 2026PP 19Czech
CatsAreCool: ( majka0007 )12.11. 2026PP 18Czech
CatsAreCool: ( majka0007 )11.11. 2026PP 17Czech
CatsAreCool: ( majka0007 )10.11. 2026PP 16Czech
CatsAreCool: ( majka0007 )09.11. 2026PP 15Czech
CatsAreCool: ( majka0007 )08.11. 2026PP 14Czech
CatsAreCool: ( majka0007 )07.11. 2026PP 13Czech
CatsAreCool: ( majka0007 )06.11. 2026PP 12Czech
CatsAreCool: ( majka0007 )06.11. 2026PP 11 - 4: Sestavování týmu ParoháčekCzech
CatsAreCool: ( majka0007 )04.11. 2026PP 10 Czech
CatsAreCool: ( majka0007 )04.11. 2026PP 09Czech
CatsAreCool: ( majka0007 )03.11. 2026PP 08Czech
CatsAreCool: ( majka0007 )01.11. 2026PP 07Czech
CatsAreCool: ( majka0007 )31.10. 2026PP 06Czech
CatsAreCool: ( majka0007 )31.10. 2026PP 05 - 3: Uzdravování Tichošlápka a ParoháčkaCzech
CatsAreCool: ( majka0007 )31.10. 2026PP 04Czech
CatsAreCool: ( majka0007 )31.10. 2026PP 03 - 2: Zajištění poručnictví nad ParoháčkemCzech
CatsAreCool: ( majka0007 )31.10. 2026PP 02Czech
CatsAreCool: ( majka0007 )31.10. 2026PP 01 - 1: Zahájení operace ParoháčekCzech
. Úvod k poviedkam: ( majka0007 )31.10. 2026Pobertův plán | Překlad - ÚVODCzech

Účet

Novinky