Nikdo se ti nevyrovná

(Nobody Compares To You; originaly by DobbyRocksSocks)

Shrnutí:  Harry jde na rande, ale když se vrátí, čeká na něj Severus. 

1,358 slov     ♡     Rating: Teen audience

https://archiveofourown.org/works/58283107

Byla to pomalu se rozvíjející záležitost a připlížila se k němu tak nenápadně, že si ničeho nevšiml, dokud už dávno nebylo pozdě pokusit se tomu zabránit.

To uvědomění ho naprosto ochromilo a on nevěděl, jestli se má smát, nebo brečet.

Hodiny a hodiny se hádal se svým podvědomím — byla to hotová válka v jeho vlastní hlavě — a snažil se sám sebe přesvědčit, že ne, není zamilovaný do Harryho Pottera.

Popravdě si nebyl jistý, jestli v tom jeho srdce vůbec bylo od začátku. Ještě nikdy neprohrál hádku tak katastrofálně, dokonce ani sám se sebou. Samozřejmě, pokud už se měl do někoho zamilovat, musel to být ten nejméně přístupný člověk, jakého si lze představit.

Severus Snape nikdy nedělal věci snadnou cestou, a i tentokrát se ukázalo, že to nebude jiné.

Zpočátku si myslel, že by mohl své city ignorovat a pokračovat stejně jako během uplynulých čtyř let, kdy spolu pracovali. Myslel si, že se mu to daří, dokud si několikrát nevšiml, jak se na něj Harry zamračeně dívá, a jak nadzvedává obočí, když Severuse jednou či dvakrát přistihl, jak rudne.

No, Severus přece sotva mohl za ty lahodné myšlenky, které mu začaly vířit hlavou, když se Harry v těch těsných džínách, které tak rád nosil, ohýbal, aby něco zvedl, že ano?

Když ignorování jeho citů nefungovalo, Severus se jim poddal a pokusil se smířit s tím, že ano, může s nimi žít a dál pracovat po Harryho boku, ale nebude usilovat o nic víc než o přátelství, které mezi nimi během let vzniklo.

To mohlo fungovat.

Severus dělal pokroky; přestal koktat jako idiot a červenat se jako zamilovaná puberťačka a všechno se začínalo vracet do normálu.

A pak to Harry všechno pokazil.

Oznámil, že má rande.

Severus okamžitě zezelenal.

…

„Takže k tobě prostě přišel a pozval tě na večeři? Jen tak?“ zeptal se Severus a snažil se potlačit pohrdavý úšklebek.

Skládal knihy do polic a držel se k Harrymu zády, aby mladší muž neviděl žárlivost, která se Severusovi nepochybně rozlévala po tváři jako z nějakého špatně napsaného romantického románu.

„Jo, asi jo,“ odpověděl Harry od pultu. Kdyby se Severus díval, všiml by si malého úsměvu na Harryho tváři. „Říkal, že mě párkrát viděl a že si myslí, že jsem hezký.“

„A ty jsi prostě souhlasil? Mohl by to být Smrtijed!“

Harry obrátil oči v sloup. „Kdybych věřil, že každý, koho potkám, je — nebo byl — Smrtijed, zůstanu navždycky sám.“

„Zkus randit s někým, koho už znáš,“ řekl Severus tónem opravdu to děláš schválně, nebo jsi tak hloupý?, který kdysi tak rád používal jako profesor.

„Ach, myslíš jako Ginny? To dopadlo opravdu skvěle. Nebo co Blaise, kvůli kterému jsem málem skončil v Azkabanu za kletbu, co jsem po něm střelil, když jsem zjistil, že za mými zády spí s Dracem Malfoyem?“

„Dobře, pochopil jsem. Jen… buď opatrný.“

„Děkuju, že ti na mně záleží,“ řekl Harry tiše a Severus se otočil, aby se na něj podíval. Na tváři měl malý úsměv.

„Kdo řekl, že mi záleží?“

„Ty.“

…

Severus se ze všech sil snažil nemyslet na to, co se na Harryho rande může dít. Byl ten mudla opravdu jen obyčejný mudla? Byl Harry v bezpečí? Baví se Harry, nebo ještě hůř — skutečně si ten čas s mudlou užívá?

Ty myšlenky se mu vířily hlavou navzdory veškerému úsilí zahnat je. Zkusil číst, ale jen čtrnáctkrát za sebou přečetl stejnou větu, aniž bz věděl, co vlastně čte, než to vzdal. Zkusil uvařit lektvar, což skončilo tím, že se musel skrčit a schovat, když lektvar explodoval po celé laboratoři. To se mu nestalo už hodně dávno.

Dokonce se pokusil udělat administrativní práci pro obchod, ale to ho přimělo myslet na Harryho ještě víc, protože papírování obvykle dělali společně.

Byla to naprostá katastrofa a Severus nakonec seděl před krbem napjatý jako struna a čekal na ohnivý hovor, jehož příslib si na Harrym před odchodem z obchodu doslova vynutil, než toho odpoledne odešel z obchodu.

Už byl téměř připravený popadnout bundu a přemístit se do restaurace osobně, když oheň náhle vzplanul zeleně a Harry vystoupil z plamenů.

…

„Měl jsi pravdu,“ řekl Harry a poněkud těžce se posadil na pohovku. Přitáhl si nohy pod sebe, opřel hlavu dozadu a otočil se na stranu, aby viděl na Severuse.

Severus se zamračil. „Cože? Opravdu to byl Smrtijed? Merline, Harry, jsi v pořádku?!“

Harry se uchechtl. „Ne Smrtijed. Jen katastrofa. Chtěl se mi dostat do kalhot a urazil se, když jsem mu řekl ne.“

Severus si úlevně povzdechl. „Ach. No. Aspoň to nebyl Smrtijed.“

Harry se znovu zasmál a jemně ho strčil do ramene. „Přestaneš už s těmi Smrtijedy? Vždyť víš, že dokážu vnímat magické podpisy, věděl jsem, že to není kouzelník.“

Severus na něj zíral a pak zavřel oči. „Samozřejmě. To jsem věděl.“ Odmlčel se. „A jaké bylo to rande kromě toho špatného konce?“ zeptal se a přivolal z kuchyně dvě láhve máslového ležáku.

Schovával ho jen pro případy, kdy byl Harry nablízku, ale za ta léta si ho docela oblíbil.

„Merline, ten chlap byl nudný jako hrom. Sbírá známky a má sbírku vláčků. Vůbec jsem nevěděl, co říct. Zíral na mě, jako by očekával, že z toho budu úplně nadšený.“

Severus se zasmál. „Vzhled může člověka dostat jen tak daleko, předpokládám. Možná by ses příště měl podívat i trochu dál než jen na venek, než na rande kývneš.“

„Nazýváš mě povrchním? Víš co, neodpovídej. Co ale mám dělat, vážně? Nechat lidi vyplňovat přihlášku?“

„Možná by bylo dobré si s nimi nejdřív promluvit u kávy, než souhlasíš s večerním rande. I když nad tím tak přemýšlím, docela by mě zajímalo, jakou přihlášku bys jim rozdával.“

Harry lehce nakrčil nos a Severus se ze všech sil snažil nepovažovat to za roztomilé.

„Není to tak, že bych byl nějak zvlášť vybíravý. No, možná jsem. Ale stejně, jak těžké může být najít někoho, kdo rád čte, nebo, já nevím, dává přednost večerům před televizí u nějakého hloupého filmu a misky popcornu?“

„Jak těžké, vážně,“ odpověděl Severus a v duchu si povzdechl. „Běž vybrat film. Jsem si jistý, že ti můžu dělat náhradní rande, dokud nenajdeš někoho, kdo nesbírá známky nebo něco stejně nesmyslného.“

Harry se zamračil. „Ty nikdy nebudeš náhradní, Severusi. Ne pro mě. Vyber film, já udělám popcorn.“

…

O něco víc než o hodinu později seděli oba zhroucení vedle sebe na pohovce, na stole stála prázdná miska od popcornu a po Harryho tvářích bezostyšně stékaly slzy.

„Tenhle film mě vždycky rozbrečí,“ postěžoval si a popotáhl.

„Já vím.“

„Tak proč se na něj díváme tak často?“

„Protože jsi hezký, když pláčeš,“ odpověděl Severus bezmyšlenkovitě. Když si uvědomil, co právě řekl, oči se mu rozšířily. „Promiň. To bylo nevhodné, neměl jsem to říkat.“

Pokusil se z pohovky vstát, ale Harry mu položil ruku na paži a zastavil ho.

„Seve? Ty… ehm, myslím, je to v pořádku, když ty, já, ehm…“ zakoktal se a pak zavrtěl hlavou. „Kašlu na to.“

Harry se naklonil a jemně přitiskl rty k Severusovým — jen s takovým tlakem, aby Severusovi dal na výběr, zda se stáhne, zda ho odstrčí, nebo mu polibek oplatí. Samozřejmě že Severus zvolil druhou možnost. Polibek byl jemný něžný a prchavý jak dotyk motýlího křídla za letné noci. Když se od sebe odtáhli, Harry se na něj usmál.

„Nemáš ponětí, jak dlouho jsem to chtěl udělat.“

Severus lehce svraštil obočí. „Tak proč jsi nic neřekl?“

„Nechtěl jsem přijít o naše přátelství.“

„Tak proč jsi dnes večer šel na rande?“

„Já… doufal jsem, že když si najdu někoho jiného, dostanu tě z hlavy a budu moct být prostě tvůj kamarád. Jenže nikdo se ti nevyrovná. Proto jsem asi přišel sem místo toho, abych ti jen zavolal přes krb, jak jsem slíbil. Nikdo se ti nevyrovná... Takže jsem si asi řekl, že prostě přijmu tvoje přátelství, místo abych se s někým jiným snažil mít něco víc.“

Severus lehce zrudl a na tvářích se mu objevil sotva znatelný nádech růžové. Zvedl ruku a pohladil Harryho po tváři.

„Pak ti asi budu muset ukázat, jak má správné rande doopravdy vypadat.“

Harry se usmál, přitiskl tvář k jeho dlani a přivřel oči.

„Budu se těšit.“