Pozdrav z Havaje | Překlad

(With Aloha; originaly by silvereye5)

Shrnutí: Severus a Harry mají díky do všeho se míchajíci Minervě rezervaci na stejné záoceánské plavbě pro svobodné gaye.

Rozsah: 23,000 slov      ♡     Přístupnost: Explicit 

Období: po vojně;  Harry učitel v Bradavicích

Originál:  https://archiveofourown.org/works/38643123

Párování: Harry Potter a Severus Snape

1/3

Poslední loď, na které Harry plul, byla malá bradavická pramička, jež převážela jeho a ostatní prváky přes Černé jezero. Jewel of the Islands rozhodně žádná pramička nebyla. Nebyla jako žádná loď, kterou Harry znal. Spíš plovoucí město. Mobilní letovisko. Nechal si od Hermiony uvařit dávku lektvaru proti mořské nemoci, ale pochyboval, že ho bude potřebovat. Paluba pod jeho nohama působila stejně pevně jako zem doma v Londýně.

Voda v bazénu vedle něj byla nehybná, klidná a pod zapadajícím sluncem se třpytila zářivou tyrkysovou barvou. Paluby kolem něj křižovaly duhové vlajky a světelné řetězy. Cedule nad barem vítala jeho i ostatní cestující na „Jewel of the Islands LGBT Singles Cruise!“

Posádka lodi si při nalodění převzala Harryho zavazadla a s mrknutím a pobaveným úšklebkem ho poslala na toto seznamovací setkání. Harry si přál, aby mu dovolili zamířit rovnou do pokoje spolu se zavazadly. Posunul si brýle výš po nose a pak si strčil ruce do kapes džínů. Oblékl se na pozdní londýnské jaro, ne na věčné léto Havajských ostrovů. Byl tu sotva hodinu; nečekal, že ho tak rychle hodí vlkům.

Někdo do něj narazil a on se s kymácením přiblížil k bazénu. Harry couvl a narazil do hloučku lidí tančících za ním. Omluvil se a rychle vyběhl po několika nízkých schodech na už tak přeplněnou vyvýšenou palubu. Protlačil se mezi lidmi, dokud nebyl pořádně zaklíněný u zábradlí s výhledem na širokou bazénovou část.

Ruce sevřel v pevné pěsti a tep mu bušil v rytmu příliš hlasité hudby.

Co si to sakra Minerva myslela, když ho donutila jet na takovouhle dovolenou?

Harry neměl rád davy. Neměl rád pití, tanec ani večírky.

Tu část svého mládí klidně úplně přeskočil.

Což byl nejspíš přesně důvod, proč mu to Minerva navrhla.

Harry dlouze vydechl. Nikdy nebyl na dovolené. Vůbec nikdy. Přešel z Chlapce, který přežil, na Muže, který porazil hajzlíka dva krát, a pak na Chlapíka, který učil Obranu, aniž by se mezi tím vůbec nadechl.

Zůstával doma. Opravoval písemky. Sledoval Kudleyské kanonýri. Jedl nedělní obědy s Weasleyovými. Nikdy se neodchýlil od své pohodlné rutiny a miloval ji. Nikdo se ho nepokoušel zabít, když během porad zaměstnanců podřimoval. Nikdo o něm nepsal jedovaté články v Denním věštci kvůli tomu, že v pátek večer dohlížel na školní tresty.

I když bylo příjemné být na druhém konci světa, daleko od všech, daleko od tisku a veřejnosti, a Harry nebyl na rande už celé roky, vlastně od chvíle, kdy se vyoutoval, a ještě déle neměl sex jakéhokoli druhu. A jakkoli si vážil své pravé ruky, Harry by si opravdu rád nechal sáhnout od jiného živého, dýchajícího člověka někdy během tohoto desetiletí. Někdy během tohoto týdne by bylo obzvlášť příjemné.

Bylo od Minervy milé, že ho donutila jet na tuhle dovolenou. Velmi podpůrné. Ne že by ho nepodporoval kdokoli, na kom mu opravdu záleželo, ale využije toho naplno. Kvůli ní. A kvůli sobě.

Píseň se změnila. Dav nadšeně zakřičel a začal poskakovat do nového rytmu. Harry zkřížil ruce na hrudi a zamračil se, když do něj lidé ze všech stran vráželi a jeho bok bolestivě narazil do kovového zábradlí. Všichni pod ním i kolem něj měli na tvářích široké úsměvy, tváře zarudlé horkem, alkoholem a Merlin ví čím ještě.

Harry si s odfrknutím ruce rozpažil, zakroužil rameny a začal se pohupovat na patách, marně se snažil najít rytmus, do kterého se všichni ostatní tak snadno dostali.

Harry se zadíval do očí muži v davu na druhé straně bazénu. Byl vysoký, blonďatý a příjemně urostlý a pohyboval boky a rameny v rytmu písně. Muži se při pohledu na Harryho od hlavy k patě zajiskřilo v očích. Zakousl se do plného spodního rtu a usmál se. Harry se zachvěl a koutky úst se mu pohnuly v něčem, co se podobalo opětovanému úsměvu.

Tempo hudby zrychlilo a vibrovalo Harrym jako druhý tep. Nadšení tanečníků se stupňovalo do horečnaté, téměř maniakální podoby a ve svém poskakování a svíjení blonďáka pohltili.

Harry si byl docela jistý, že právě flirtoval s cizím člověkem. Flirtoval očima. Navázal spojení přes přeplněný taneční parket. To přece věstilo něco dobrého, ne? Srdce mu bušilo, jako by tu právě něčeho dosáhl. S úsměvem se podrbal v obočí, přikývl a prohlásil seznamovací setkání za úspěšné. Blonďáka najde zítra, až bude všechno klidnější, a uvidí, co dál.

Harry se propletl davem a nechal za sebou bazén i hudbu. Pokoje ještě hodinu nebudou připravené, ale Harry si byl jistý, že někde najde klidný kout, kde může počkat. Vystoupal po jednom schodišti, sestoupil po dalším a pak ještě po dalším a ocitl se na palubě se zavřenou kavárnou.

Lidé tu byli roztroušení sem tam, dívali se z oken, povídali si a popíjeli barevné nápoje z baru u bazénu. Prošel dveřmi a ocitl se na malé palubě v zadní části lodi. Prostor byl posetý lehátky. Přímo na palubě byla namalovaná nějaká hra se čtverci a čísly. Kousek dál byla obří šachovnice s figurkami naskládanými u zdi.

Jeden muž stál a díval se přes vodu na panorama Waikiki.

Muž, který vypadal překvapivě povědomě.

„Snape?“

Muž otočil hlavu, spatřil Harryho a dlouze a hlasitě zasténal, ramena mu poklesla. „Pottere. Samozřejmě. Nevyhnutelný jako smrt a daně.“

„Ale určitě ne tak depresivní,“ pousmál se.

„Jen o ten nejnepatrnější kousek.“

Harry se postavil vedle Snapea a opřel se předloktími o zábradlí. Snape neměl na sobě svůj obvyklý hábit, místo toho byl oblečený přiměřeněji danému místu. Nějaké tmavé lněné kalhoty a k nim pěknou košili s rozepnutými horními knoflíčky. Harry se zadíval na kousek bledé klíční kosti, růžové linie staré jizvy a řekl: „Netipoval bych tě na člověka, který by si rezervoval plavbu pro nezadané.“

„Ani nejsem. Tohle bylo rozhodně dílo Minervy McGonagallové a vidím, že jsem se hrozně mýlil, když jsem to dovolil.“

„Mně Minerva tuhle dovolenou taky vnutila.“

Snape přimhouřil oči. „Vážně?“

„Jo. Po Novém roce mi dala všechny ty brožury a podobně. O velikonočních prázdninách mě poslala do cestovní kanceláře. A teď je školní rok u konce a tady jsem.“

„Mně všechno zařídila sama.“

„Všechno?“

„Ano, a celé to bylo na poslední chvíli. Jaké štěstí, že jsi dostal jak možnost odmítnout, tak i luxus času na plánování. I když,“ Snapeův pohled sjel po celé délce Harryho těla, „zdá se, že ses i tak oblékl naprosto nevhodně. Svetr? Vážně?“

„Před hodinou jsem byl v Londýně.“

„Já také. Máš přístup ke své magii, ne?“

„Jo, ale všichni tady jsou mudlové.“

Snape pomalu zamrkal.

Harry si odfrkl. „V kufrech mám věci na pláž. Nechala tě Minerva aspoň zabalit?“

„Ano. To bylo jediné, co mi bylo dovoleno. Bylo mi přikázáno dostavit se s kufrem na určité místo v určitý čas.“

Harry zamyšleně zamručel. Když chtěla, dokázala být Minerva zastrašujícím živlem, ale Snape byl děsivý pořád. Kdyby měl proti té tropické dovolené skutečně námitky, mohl říct ne. „Nechala tě vybrat si aspoň výlety?“

„Cože?“

„Ty malé výlety, na které se jezdí v jednotlivých přístavech.“

„Dala mi itinerář.“

Harry naklonil hlavu na stranu. „Šnorchlování s želvami na Maui?“

„Ano.“

„Národní park Volcanoes na Big Islandu?“

Snape semkl rty. „Ano.“

„Ziplining?“

„Ať je to cokoli, ano.“

„Kávová farma?“

„Proboha.“

Harry se zašklebil a přikývl. „Skvělé. Minerva se totiž chtěla podívat na věci, které jsem si vybral.“

„Nádhera.“

„Můj cestovní agent říkal, že jakmile už jsi na palubě, hrozně těžko se to mění. Ty dobré výlety se všechny rychle zaplní.“

„Tak prostě neopustím svůj pokoj.“

„To by Minervě opravdu ukázalo. Promrhat celou dovolenou trucováním v kajutě.“

Snape zavrtěl hlavou a objal se pažemi kolem hrudi.

„Proč by Minerva chtěla, abychom spolu strávili týden na Havaji?“ Harry se odrazil od zábradlí a otočil se ke Snapeovi. „To vůbec nedává smysl.“

Snape na Harryho pozvedl obočí s tím známým výrazem, který jasně říkal jsi idiot.

Harry se zamračil. Pak mu to došlo. „Ne. Ty si nemyslíš…“

Snape se ušklíbl a znovu odvrátil pohled k výhledu.

„Ale to je šílené. Ty a já…“ Harry zavrtěl hlavou. „Přísahám, Snape, já nikdy—“

„To je zřejmé.“

„Nevím, kde k tomu nápadu přišla, ale já jsem nikdy…“

„Dobře, ano, souhlasím. Je to absurdní.“

„Nikdy. Jsi vůbec gay?“

Snape rozhodil rukama kolem jejich okolí. „Samozřejmě, že jsem.“

No jasně. Gay plavba. Aspoň tohle dávalo smysl, ale skoro urážlivé bylo už jen to, že ho někdo chtěl dát dohromady s jakýmkoli náhodným gayem, kterého znal. „Nemusíme na to přistoupit.“

„Je to tak trapné, že se to nedá ani popsat.“

„Souhlasím. Prostě… si půjdeme každý po svém. Jen proto, že jsme oba na stejném zájezdu, neznamená, že se musíme držet za ruce nebo něco takového. Je tu spousta jiných mužů.“

Snape přikývl. „Prostě si to užijeme a budeme předstírat, že se neznáme.“

„Tak vidíš. Skvělý plán.“

„Vskutku.“

Harry odstoupil od zábradlí. „Tak tě nechám dál se tu utápět v pochmurných myšlenkách.“

Snape protočil oči, ale přikývl a mávnutím ruky Harryho odehnal.

 

* * *

 

Harry zavřel dveře své kajuty, zastrčil kartu s klíčem zpátky do kapsy a donutil svaly uvolnit se. Rozsvítil a vstoupil dál do svého domova na příští týden. Trochu se rozšoupl a zarezervoval si luxusní apartmá. Bylo nepravděpodobné, že se někdy na Havaj vrátí, a chtěl si užít jakýkoli výhled a co nejvíc slunce, aniž by musel řešit davy.

Tak nějak abstraktně věděl, že hledat soukromí a čas o samotě na plavbě pro nezadané hledající lásku je trochu postavené na hlavu.

Ale nemohl se přimět, aby ho to zajímalo co i jen trochu.

Měl na to peníze a chtěl si něco dopřát.

A kdyby si do pokoje přece jen někoho přivedl… pravděpodobně by na něj ta hezčí kajuta udělala trochu dojem. I když by si asi nerozuměl s někým, komu na podobných věcech skutečně záleželo, a vlastně ani nečekal, že na téhle cestě najde spřízněnou duši. Tak proč tedy připlatil za větší kajutu?

Za vstupními dveřmi byla krátká chodba, napravo skříň a nalevo dveře do koupelny. Chodba ústila do poměrně prostorné místnosti. Na jedné straně stála dlouhá pohovka a televize. Na konferenčním stolku byl připravený dárkový koš. Postel u protější stěny byla větší než ta, kterou měl ve svých bradavických komnatách.

Cestou ke skutečnému důvodu, proč si tento pokoj vybral, se přehrabal dárkovým košem a popadl sáček makadamových ořechů v čokoládě. Balkon. Ostatní venkovní pokoje měly jen malá okénka jako lodní průzory. Luxusní apartmá mělo celou stěnu oken a za nimi soukromý venkovní prostor.

Harry odjistil dveře a odsunul je. Když vyšel ven, teplý vánek mu odhrnul ofinu z čela. Na jedné straně vedle sebe stála dvě nízká lehátka a na druhé kulatý stůl se židlemi.

Všechno, od nábytku na palubě až po přehoz na posteli, bylo vyvedené v kýčovitém květinovém vzoru.

Harry se usmál, otevřel si svačinu a došel ke skleněnému zábradlí. Loď opustila přístav před hodinou a teď plula mezi Oahu a malým ostrovem Molokai. Harry se naklonil přes zábradlí a otočil hlavu, aby sledoval, jak za nimi mizí vrchol Diamond Head. Vhodil si do úst makadamový ořech.

„Ach bože.“ Harry vytáhl ze sáčku další a nacpal si ho do pusy, ještě než vůbec spolkl první. „Ach můj bože.“

Zíral na malý sáček ve své ruce. Nic nemělo právo chutnat tak dobře.

Ohlédl se přes rameno k dárkovému koši a přál si, aby byl plný jen výrobků z makadamových ořechů.

 

* * *

 

Následujícího rána se Harry loudavě vydal do jedné z hlavních jídelen. Palcem u nohy v sandálu se podrbal na holém kotníku a potáhl za lem svého tenkého trička. Jídelna už byla plná lidí. Z nějakého důvodu převážně mužů, ale bylo tu i několik žen a všichni byli stejně nádherní jako prostředí, ve kterém se ocitli.

Loď někdy uprostřed noci zakotvila v přístavu na Maui. Harry se probudil a jen v boxerkách vyběhl na balkon, aby se pokochal širokou modrou oblohou, třpytícím se oceánem a bujnými horami. Vzduch voněl květinami.

Vzduch. Jako květiny.

Bylo to úžasné a dechberoucí a Harry se cítil zastrašený a ohromený.

Krásou a velikostí Havaje i možnostmi, které se kolem něj otevíraly.

Harry váhavě popadl talíř. Nikdy nejedl formou bufetu. Narovnal ramena a napravil držení těla.

Jsou to jen vejce.

Nikomu nebude vadit, když je bude jíst sám.

Harry odhodlaně zamířil k prvnímu dlouhému bufetovému stolu a oči se mu rozšířily.

Tohle bylo mnohem víc než vejce. Před Harrym se rozprostíralo každé snídaňové jídlo, jaké si kdy dokázal představit, a spousta takových, které si ani nikdy nepředstavoval. Nejčerstvější ovoce ve všech barvách duhy. Smažená vejce, míchaná vejce, vařená vejce. Šunka. Klobásy. Slanina. Toasty ze všech možných druhů chleba. Palačinky. Vafle. Strouhané a smažené brambory. Grilované brambory s paprikou a cibulí. Jogurty. Smetana. Džemy. Máslo. Cereálie. Pečivo. Tolik pečiva. Bylo to, jako by se bradavičtí skřítci úplně zbláznili.

„Svatý Merline.“

Harry se vzpamatoval a zařadil se do fronty za chlapíkem v květované košili. Ten se po Harrym podíval podruhé a pak se usmál. Harry mu úsměv oplatil a pevněji sevřel prsty kolem chladného porcelánu svého talíře. Na jakékoli flirtování bylo příliš brzy.

Když prošel celým tím bufetovým maratonem, měl Harry na talíři dvě palačinky s makadamovými ořechy a šlehačkou, porci míchaných vajec, dvě klobásky a banán.

Jídelna byla plná kulatých stolů obklopených ze všech stran velkými okny s výhledem na pobřeží Maui. Každý už byl obklopen lidmi, kteří si povídali a smáli se se záviděníhodnou lehkostí. Číšníci v černých vestách pobíhali kolem a doplňovali hrnky s kávou a sklenice s vodou. Harry hledal prázdné místo, kde by se mohl usadit.

A našel Snapea.

Snape byl skloněný nad knihou a vlasy měl zastrčené za ušima. Na straně stolu stál talíř s nakousnutým kouskem toastu. Prsty objímal kouřící hrnek kávy nebo čaje. Napil se a otočil stránku v knize. U jeho stolu s ním nikdo jiný neseděl.

A Harry neměl nejmenší úmysl to měnit.

Snape vzhlédl, setkal se s Harryho očima a zkroucením rtů mu dal najevo, že jeho úmysly jsou správné. Harry se otočil na patě, našel prázdné místo a posadil se. Později, když se Snapeovým směrem podíval přes vidličku plnou nadýchaných vajec, měl muž nos znovu zabořený mezi stránkami své knihy.

 

* * *

 

Cestovní společnost, která pořádala šnorchlovací výlet, pro ně poslala malý autobus k molu, kde kotvila výletní loď. Byl prostorný, s pohodlnými sedadly uspořádanými po čtyřech v řadě, dvěma na každé straně. Klimatizace byla nastavená tak silně, že Harrymu naskočila husí kůže. Zachvěl se, když zamířil k řadě vzadu, protáhl se k oknu a batoh položil na sedadlo do uličky vedle sebe.

Harry rozepnul přední kapsu a vytáhl tubu opalovacího krému. Než opustil své apartmá, seslal si na oči kouzlo na zostření zraku a obličej mu připadal nezvykle holý. Kouzlo vydrží jen přibližně do večeře, ale při šnorchlování nemohl mít brýle a nechtěl přijít ani o jediný pohled. Vymáčkl si do dlaně trochu krému vonícího po kokosu, namočil do něj prsty a nanesl si ho na tváře, čelo a bradu. Zvedl hlavu, aby sledoval, jak nastupují ostatní lidé, zatímco si další dávku plácl na nos.

Blonďák z předchozího večera se s ním setkal pohledem a usmál se. Pohledem sklouzl k tašce na sedadle vedle Harryho a potom k prázdné řadě před ním. Protáhl se do ní, stále otočený k Harrymu, a s americkým přízvukem a krásně hlubokým hlasem řekl: „Ahoj.“

Harryho při opětovaném úsměvu zahřálo v břiše. „Ahoj.“

„Máš…“ Muž ukázal na různá místa na vlastním obličeji. „Opalovací krém. Tady a tady. Funguje líp, když ho rozetřeš.“

„Ach. Jo, ne.“ Harry si zběsile začal opalovací krém roztírat do kůže, zatímco se muž otočil a posadil se. Harry zamumlal směrem k zátylku jeho blonďaté hlavy: „Jo, já vím. Vím.“

Harry semkl rty. Jak nádherně, typicky trapné.

Vydechl nosem a vzhlédl, aby zjistil, že nad ním Snape stojí s pohrdavým úšklebkem. Harry přimhouřil oči. Snape se podíval na Harryho tašku a pak na prázdné sedadlo vedle blonďáka. Prohlédl si druhého muže a pak pozvedl obočí, očividně stejně spokojený s tím, co vidí, jako Harry.

Snape se elegantně posadil vedle muže a Harry sevřel ruce v dvě pevné pěsti. Z tuby mu vytekl opalovací krém a stekl po hřbetu ruky.

„Ahoj,“ řekl blonďák. „Jsem Ian.“

„Severus.“

„Páni. To je opravdu neobvyklé jméno.“

Snape naklonil hlavu na stranu. „Takže ho nezapomeneš, že ne?“

Ian se zasmál. „To je pravda.“

Autobus se s trhnutím rozjel. Harry si stáhl tričko a začal si natírat ramena a břicho, zatímco poslouchal, jak Snape Ianovi vypráví, že je lékárník z Manchesteru. Že ho jeho nejlepší kamarádka donutila jet na dovolenou. Na jeho vůbec první.

Vůbec první?

Harry také nikdy na žádné nebyl, ale Snape byl o dvacet let starší než on.

„Taky pracuju ve zdravotnictví,“ řekl Ian. „Jsem zdravotní bratr na pohotovosti. Ale přijel jsem z vlastní vůle. Žádný nátlak nebyl potřeba.“

Když se Harry naklonil trochu doprava, viděl Snapea mezerou mezi jeho sedadlem a Ianovým. Snapeovy vlasy byly stažené do nedbalého drdolu na zátylku. Krk měl dlouhý a bledý, protkaný růžovými jizvami po Nagini.

Harry si zul sandály, vytáhl nohy na sedadlo a začal si opalovacím krémem natírat nohy a nárty.

„Nepamatuju si, že bych tě včera viděl na seznamovacím setkání,“ řekl Ian.

„Na chvíli jsem se tam zastavil.“

„Aha.“ Ianův tón se změnil. „Nemáš rád tanec, pití nebo seznamování se?“

Snape pootevřel rty. Dvakrát zamrkal a pak ústa zase zavřel. Posunul se na sedadle. „Ne. Tanec miluju.“ Jeden koutek úst se mu zvedl do polovičního úsměvu. „Jen jsem měl jet lag.“

„Jo jasně,“ řekl Ian a hned zase zněl vesele. „Samozřejmě. To mě mělo napadnout. Promiň.“

„Ne. To je… v pořádku.“ Snape se naklonil přes mezeru mezi nimi. „A dnes ráno se cítím naprosto perfektně.“

Harry nechal nohy s bouchnutím dopadnout zpátky na podlahu. Snape se posunul zpět na své místo a přes mezeru mezi sedadly po něm vrhl nevraživý pohled. Harry mu ho oplatil, ale s dalším žárem v očích navíc.

 

* * *

 

Pontonová loď se houpala přes vlny směrem k malému ostrovu ve tvaru půlměsíce. Sotva ostrovu. Spíš výběžku útesů vystupujících z temně modrých vod u jihozápadního pobřeží Maui. Autobus je vysadil v jiném přístavu. Společnost pořádající šnorchlovací výlet je shromáždila, nadchla pro den plný zábavy na slunci a nahnala je na dvoupatrový pontoon, aby je odvezla směrem k ostrovu v kráteru Molokini, kde budou plavat s želvami.

Loď zpomalila, když se nad nimi zvedl útes a vrhal na vodu úzký pruh stínu. Kapitán zacouval mezi dvě další lodě, které vypadaly stejně jako ta jejich, jen měly na bocích nalepená jiná loga společností. Motor zahučel a z reproduktoru se ozval hlas, který je všechny pobízel, aby se přesunuli na spodní palubu.

Asi dvě nebo tři desítky dalších lidí z jejich skupiny se shromáždily u zábradlí a čekaly, až jim rozdají potápěčské brýle, šnorchly a ploutve. Snape stál několik lidí od Harryho v černých plavkách sahajících těsně nad kolena. Nohy měl bílé jako mléko a lehce porostlé tmavými chloupky. Snape s horlivým zaujetím sledoval jednoho z průvodců, který lidem ukazoval, jak si všechnu výbavu správně nasadit, s takovým soustředěním, že to vypadalo, jako by jeho život závisel na tom, zda si brýle nasadí na obličej přesně tak, jak má.

„To je ale jizva.“

Harry prudce otočil hlavu a zjistil, že vedle něj stojí Ian, který už měl potápěčské brýle na temeni hlavy, zamotané v kudrlinách. Harry se dotkl jizvy ve tvaru blesku na čele. Už celé věky se ji nikdo neodvážil komentovat.

„Ne, ne,“ řekl Ian. „Ne tuhle.“ Ukázal na Harryho hruď. „Myslel jsem tuhle tady, ale teď, když jsem se na tebe pořádně podíval. Ta na hlavě je taky docela drsná. Obě vypadají jako písmeno S.“

„Ach.“ Harry si promnul značku uprostřed hrudi. Dárek od viteálu v medailonu. „Je to jizva po popálení.“ Harry se zakousl do spodního rtu a nevěděl, jak vysvětlit, že se mu starodávná relikvie spojila s kůží a pak z ní byla narychlo vyříznuta. „Vlastně to nic není.“

„Jestli to říkáš.“ Natáhl k Harrymu ruku. „Mimochodem, já jsem Ian.“

„Harry.“

„Jsi druhý Brit, kterého jsem dnes potkal.“

Harry rychle pohlédl na Snapea, který se zabýval upravováním pásku na svých brýlích, a pak se vrátil k Ianovým zeleným očím. „Tak to musí být tvůj šťastný den.“

„Asi jo. Ten přízvuk se mi opravdu líbí.“

Ian se usmál.

Nádherně.

Harry měl chuť přitisknout na ten úšklebek ústa a ochutnat ho. Místo toho se zahihňal. Zasraně zahihňal. Odkašlal si, dlaní si promnul rozpálenou tvář a zašklebil se. Díky Merlinovi ho před sebou samým zachránil průvodce, který k němu přišel s hromadou výbavy.

Jakmile byl každý správně vybavený, průvodci je nahnali k zadní části lodi. Harry se tam dopajdal na nohách s ploutvemi, brýle pevně nasazené na hlavě a šnorchl sevřený mezi zuby. Průvodce ho chytil za rameno a připomněl mu: „Zůstaňte v přístavu.“ Harry přikývl a skočil.

Voda se nad jeho hlavou zavřela, teplá, slaná a dokonalá. Vynořil se, vyfoukl ze šnorchlu vodu, jak jim ukázali, pak se zorientoval a začal kopáním plavat pryč od lodi. Harry si vybral místo daleko od všech ostatních, blízko okraje povolené oblasti.

Pevněji sevřel šnorchl rty a utěsnil je kolem jeho okrajů. Zvedl se do vodorovné polohy, aby se vznášel na břiše, a pak ponořil obličej pod hladinu.

Pod ním se otevřel celý svět. Jemně modrý, s paprsky slunce prorážejícími vodu v mlhavých liniích. Oceánské dno se zdálo být celé míle a míle hluboko pod ním, pokrývka barev, růžové, zelené a modré. Koberec korálů, lastur a kamenů. Voda byla protkána rybami, které proplouvaly mezi korály a zase z nich vyplouvaly, v obrovském množství tvarů a velikostí, v duze barev.

Bylo to jako letět na koštěti, vznášet se vysoko nad zemí. Jen menší. Soukromější. Intimnější. Nesmírně tiché, až na jemné šplouchání vody u jeho uší.

Vůbec to nepřipomínalo chvíli, kdy plaval v Černém jezeře během Turnaje tří kouzelníků. Za prvé, voda tady byla příjemně teplá. A za druhé, srdce mu v hrudi bilo klidně a pravidelně. Cítil se bezpečně, přestože byl na druhém konci světa.

Harry se pohupoval na hladině, dokud mu sluneční paprsky nespálily citlivý pruh kůže přes záda a ramena. Vytáhl obličej z vody a ponořil se hlouběji, až nad hladinu vyčnívala jen jeho hlava. Posunul si brýle nahoru a jazykem a zuby vytlačil šnorchl z úst. Zhluboka se nadechl slaného havajského vzduchu.

Slunce se mezitím přesunulo z východu až k vrcholu své dráhy a pak dál na západ, zatímco se Harry ztrácel v pomalém, bloudícím světě pod hladinou. Někteří lidé z jejich skupiny už vylezli zpátky na pontoon pro pití a oběd. Byli příliš daleko na to, aby Harry dokázal někoho pořádně rozeznat, ale nemyslel si, že by mezi davem dokázal zahlédnout Snapeovo přízračně bledé tělo.

Pak ho spatřil. Nebyl zpátky u lodi, ale asi tři nebo čtyři metry nalevo od Harryho, vznášel se obličejem dolů přímo na okraji přístavu. Harry dál šlapal vodu a sledoval ho. Záda a ramena měl spálená do třešňově červené. Vlasy, stále stažené v rozcuchaném drdolu, měl teď mokré a lesklé.

Jeho zadek se pohupoval těsně nad hladinou. Plavky se mu lepily na překvapivě masité prohlubně a křivky. Svaly se pohybovaly a napínaly, zatímco nohama jemně kopal a pohyboval se ve vodě.

Harrymu se ústa i nos ponořily pod hladinu, protože jeho nohy úplně zapomněly šlapat vodu a udržovat ho nad ní. Vystrčil se zpátky nahoru, rozkašlal se a vyplivoval vodu z teď už pálících nosních dírek.

Setřásl to ze sebe a odtrhl oči od Snapeova nespravedlivě pevného zadku.

Kde byl Ian? Ten měl nejspíš nějaký pěkný, bezpečný zadek, nad kterým by Harry mohl slintat.

Harry po něm pátral po okolí, ale nedokázal muže poznat jen podle zad a zadku.

Zatím.

Bohužel.

Možná na konci výletu, pokud všechno půjde dobře...

Harry se ještě jednou dlouze podíval na Snapeovo štíhlé tělo, než si znovu nasadil brýle, vložil šnorchl do úst a ponořil obličej zpátky pod vodu.

 

* * *

 

„Nemohl jsem uvěřit, jak obrovské ty želvy byly,“ řekl Ian zpátky v autobuse. Jeho blonďaté kudrliny se mu po zaschlé mořské vodě rozlétaly do všech stran. Znovu seděl vedle Snapea, opřený o pokrčenou nohu. „A krásné.“

Harry stál ve své řadě, přetáhl si přes hlavu suché tričko a přikývl. „Jo. A jemné.“

Autobus voněl solí a opalovacím krémem. Snape si prsty pročesával mokré vlasy, drdol už rozpuštěný. Košile se mu lepila na vlhká místa na hrudi a klíčních kostech. Ostatní cestující kolem nich si povídali a smáli se. Snape sebou pokaždé lehce trhl, když se někdo začal chovat obzvlášť hlučně.

Ian Snapea šťouchl do ramene. „Celý den jsem tě neviděl. Dal sis vodu a něco k jídlu?“

Snape před odpovědí pohlédl na Harryho. „Ano.“

„Musíš zůstat hydratovaný.“

„Děkuji, zdravotní bratře.“

Ian se zasmál. „Jen nechci, aby ses na své úplně první dovolené hned složil.“

Dveře autobusu se se zasyčením zavřely.

Harry celý den neviděl Snapea sníst ani vypít jedinou věc. Výlet jim poskytl sendviče se šunkou a sýrem a obrovský výběr ovoce. Tolik balené vody, kolik jen dokázali vypít. Harry ochutnal něco, čemu říkali dračí ovoce. Bylo bílé s černými semínky a chutnalo trochu jako banán.

„Hele,“ řekl Ian. „My tři bychom se dnes večer mohli sejít. V divadle mají kouzelnickou show. To by mohla být zábava.“

Snape zatnul zuby. „Zní to nádherně.“

„Jo.“ Harry se na Iana usmál trochu nuceněji, než by si přál. „Kouzelnická show bude skvělá zábava.“

„Super.“ Ian zatleskal, pak sklouzl zadkem níž a naklonil se dopředu, aby se přehrabal v batohu mezi nohama.

Harry a Snape se přes opěradlo sedadla střetli pohledem. Snape pomalu přimhouřil oči. Harry je pomalu přimhouřil zpátky. Ian byl jediný chlap, se kterým Harry po letech flirtoval. Rozhodně ho Severusi Snapeovi nehodlal přenechat.

 

* * *

 

Divadlo na palubě Jewel of the Islands mělo dvě patra. Vlastně tři, pokud Harry počítal i jeviště. První úroveň pod jevištěm tvořil široký prostor s kulatými stoly uprostřed a boxy usazenými podél stěn. Druhá úroveň nad tím vším nabízela sedadla ve stylu stadionu, která mizela ve tmě.

Z jednoho zaobleného boxu na opačné straně místnosti Ian mával rukou sem a tam ve vzduchu, aby upoutal Harryho pozornost. Vedle něj seděl Snape a vrhal na Harryho vražedné pohledy. Harry mu zamával zpátky, Snapeův ostrý pohled ignoroval a vykročil k nim.

Stůl byl dost velký pro šest lidí, možná i pro víc, kdyby se k sobě namačkali. Ian seděl uprostřed zadní části půlkruhového sedadla. Harry si nebyl jistý, jestli by bylo podivnější vsunout se vedle Snapea na levém okraji, nebo se posadit zprava a stát se druhým krajícem chleba v Ianově sendviči. Z reproduktorů na jevišti duněla hudba, zatímco Harry před stolem nerozhodně přešlapoval.

„Proboha, Pottere, sedni si.“

Snape chytil Harryho za zápěstí a vtáhl ho na místo vedle sebe.

„Potter, jo?“ Ian mu ovinul paži kolem ramen, naklonil se blíž a zahrnul Harryho do své otázky. „Vy dva se teda znáte?“

„Ne,“ vyprskl Snape ve stejnou chvíli, kdy Harry řekl: „Ani náhodou.“

Ian se zamračil. „Já—dobře. Jen jsem si říkal, že by to byla obrovská náhoda, kdybyste se znali. Víte, dva britští chlapi na stejném výletě a už se znají.“ Zasmál se. „Váš ostrov je malý, ale zase ne až tak malý, ne?“

„Potkali jsme se na šnorchlovacím výletě,“ řekl Snape. „Očividně.“

„Ano,“ potvrdil Harry. „Jo. V životě jsem ho předtím neviděl.“

Ianovy oči přejely z Harryho na Snapea. Ze Snapea na Harryho. Z Harryho na Snapea. Pak se usmál. „Dobře.“

Jak se místnost kolem nich zaplňovala, zastavila se u jejich stolu servírka, aby přijala objednávky na pití a jídlo. Ianova paže Snapeova ramena ani na okamžik neopustila a Harry si přál, aby byl při výběru místa rozhodnější. Nedokázal zabránit pohledu, aby se k té ruce neustále vracel, zatímco si všichni tři povídali o tom, co dělali posledních několik hodin od návratu ze šnorchlování.

Harry si s úlevou dlouze vydechl, když Ian konečně paži zvedl, ale pak se zamračil, když si uvědomil, že ji používá k tomu, aby ke stolu přivolal další lidi. Přidala se k nim skupina čtyř mužů a otestovala Harryho teorii, kolik lidí se kolem stolu dokáže namačkat.

Odpověď zněla sedm.

Harry se posunul úplně na kraj boxu. Celá Snapeova pravá strana se přimáčkla k Harrymu. Lokty mezi sebou v omezeném prostoru bojovaly o nadvládu. Harry nakonec jednoduše vytáhl paži ven a položil ji přes opěradlo, čímž si Snapea v podstatě přitáhl k boku. Oba sevřeli rty do stejně tenké, otrávené linky, když se smířili se svým osudem.

Ian se pustil do rozhovoru s vetřelci. Harrymu byli ti muži úplně ukradení. Ve stejnou chvíli si povzdechl jako Snape. Koutkem oka se na sebe podívali.

Servírka se vrátila se Snapeovou whisky s colou a Harryho brusinkovou vodkou.

Snape si také objednal nějaký vrstvený sendvič, spojený párátkem, a vedle něj hromadu rozmočených hranolků.

Harry si objednal smažené sýrové tyčinky. Byl na dovolené. Mohl jíst, co chtěl. O to přece celé šlo, byl si docela jistý.

Ian měl salát a vysoký drink s květinami a ovocem převislými přes okraj sklenice. Servírka se s úsměvem pustila do přijímání objednávek ostatních mužů.

Světla v místnosti potemněla a reflektory na jevišti se rozzářily. Za jásotu a pokřikování publika vyšel na scénu muž v nádherně upnutém obleku a třpytivém plášti. Přidali se k němu dva asistenti, hubený muž a žena s výraznými křivkami, oba také provokativně oblečení v příliš těsném oblečení.

Paží za Snapeovými rameny Harry poklepával do rytmu hudby z jeviště. V druhé ruce svíral svůj drink. Nepil často, jen když byl nucen účastnit se akcí Ministerstva, a to se už celé roky nestalo. Brusinkový džus mu ale chutnal a vodka byla dost známá. Celý drink vypil několika doušky a postavil sklenici na kraj stolu.

Servírka prázdnou sklenici rychle vyměnila za plnou. Vedle ní dorazil Snapeův druhý drink. Harry mu ho podal, vzal si svůj a napil se.

Kouzelník na jevišti kroužil ve svém plášti, mával pažemi a kroutil prsty. Jediným otočením zápěstí nechal zmizet košili mužského asistenta. Harry a Snape si nad svými sklenicemi pohrdavě odfrkli. Pak nacpal ženskou asistentku do vysoké bedny, třikrát ji otočil a zvolal: „Presto Vanishisto!“

„Směšné,“ zamumlal Snape těsně u Harryho ucha.

Harry přikývl. „Tak směšné.“

„Horší než zkomolená latina našich lidí.“

Harry se krátce zasmál nosem a napil se. Brusinkový džus chutnal dokonale, sladký a kyselý zároveň vedle jemného pálení vodky. Znovu položil prázdnou sklenici na kraj stolu a rozhlédl se po servírce. Strčil si do úst sýrovou tyčinku a doufal, že tím trochu zklidní stále sílící pocit, že se mu myšlenky začínají podivně houpat.

Snape se natáhl přes Harryho a přidal svou sklenici na kraj stolu.

Harry spolkl sousto a zeptal se Snapea: „Jak ti chutná drink?“

„Dobře.“ Snape pokrčil rameny, jedno štíhlé rameno se mu zvedlo do prohlubně Harryho podpaží a pak zase kleslo k jeho žebrům. Vzal jeden hranolek, rozlomil ho na dvě části a položil zpátky na talíř. „Nutné.“

„Jídlo je taky nutné, jestli chceme udržet takové tempo doplňování drinků.“

Oba sledovali, jak servírka odnáší jejich prázdné sklenice a odchází.

Na jevišti něco vybuchlo a Harry položil Snapeovi ruku na rameno a přitáhl si ho blíž, prsty sevřel měkkou bavlnu jeho košile.

Snape vedle Harryho ztuhl.

„Merline.“ Harry se sám sobě zasmál a uvolnil prsty z látky. „Promiň. Vyděsilo mě to k smrti.“

Snape se od Harryho odtáhl, zavrtěl hlavou a narovnal se do celé své výšky.

Ian si opřel loket o stůl a znovu se naklonil do Snapeova prostoru. „Docela dobrá show, ne?“

Snape se k Ianovi přitiskl, přiblížil rty k jeho uchu a něco mu zašeptal s úšklebkem, který mu zvedl koutky úst. Ian se v odpověď široce a zářivě usmál, sklonil bradu k hrudi a ramena se mu roztřásla smíchem.

Servírka položila Harrymu před nos další drink, právě když se Snape od Iana odtáhl a poslal Harryho směrem samolibý pohled.

Harry mlaskl jazykem a popadl svůj nový koktejl.

Ian se vrátil ke svým dalším kamarádům a ke sledování show, zatímco Snape se otočil k jídlu před sebou. Sundal horní polovinu z jedné části sendviče. Po jednotlivých kouscích odděloval vnitřní vrstvy, zatímco upíjel ze svého nového drinku.

Harry Snapeovi sebral z talíře hranolek a strčil si ho do úst. Schválně ho hlasitě žvýkal, zatímco na něj Snape zíral s rozšířenýma očima a pootevřenými rty.

„Aspoň někdo by si měl tvoji večeři užít,“ řekl Harry a natáhl se pro další hranolek.

Snape ho chytil za zápěstí. „Jez svůj smažený sýr, ty malý barbare.“

Rukou, kterou mu Snape nedržel, Harry popadl z jeho talíře nakládanou okurku. Zakousl se do poloviny, naklonil se těsně k Snapeovu uchu a žvýkal.

„Ukrást ti okurku bude úplná maličkost ve srovnání s tím, až ti ukradnu Iana.“

„Ve tvých snech, Pottere.“

Harry se odtáhl s úsměvem. Snape přimhouřil oči, vzal Harrymu z prstů zbytek okurky a snědl ho. Harry zavrtěl hlavou, se smíchem se opřel zpátky a pohodlně se usadil na sedadle.

 

* * *

 

Sluneční světlo proudilo okny do jeho pokoje. Harry se převalil pryč od neodbytného pípání budíku a zabořil obličej do měkkého polštáře, přičemž zasténal. Včera večer toho vypil až příliš a zůstal venku až moc dlouho.

Po té příšerné kouzelnické show se celá jejich skupina vydala na jednu ze seznamovacích akcí v nočním klubu. Herní večer. Ukázalo se, že Snape je zuřivě soutěživý. V Uno, Barrel of Monkeys, Jengě i obyčejném pokeru je všechny naprosto rozdrtil. S vítězoslavným potěšením si hromadil všechny Harryho falešné peníze na své straně stolu.

Bylo to v pořádku. Harry našel útěchu v Ianově soucitném náručí. Američané byli velmi kontaktní lidé a Harry nevěděl, jestli se mu to líbí, nebo to nesnáší. Opilému Harrymu to v nejmenším nevadilo.

Harry mávnutím zápěstí poslal budík přes celý pokoj a umlčel ho.

Než se Harry vzpamatoval, oblékl se a opustil pokoj, zbývalo mu jen asi patnáct minut, aby do sebe nacpal kávu a snídani, než se měl setkat s dalším turistickým autobusem na dnešní výlet. Vřítil se do jídelny, popadl borůvkový muffin a vanilkový jogurt, našel Snapea sedět u stejného stolu jako den předtím a spěchal se k němu přidat.

„Dobré ráno, Snape.“ Harry se posadil do židle naproti němu, zatímco Snape ho sledoval a povzdechl si. Vlasy měl znovu stažené do rozcuchaného drdolu a špičky uší měl sytě rudé, vztekle rudé. „Zapomněl sis včera namazat uši?“

Snape jako by automaticky zvedl ruce k bokům hlavy a konečky dlouhých prstů se dotkl kůže, která musela být citlivá. „Ano.“

„Záda mám spálená na uhel. Těžko se tam bez pomoci dostává opalovací krém, víš? A celé odpoledne jsme plavali na břiše a pekli se.“

Snape zabručel a otáčel hrnkem kávy ze strany na stranu. „Co přesně je ziplining?“

Harry polkl sousto muffinu. „Ještě ses nepodíval do těch brožur?“

„Ne. Nepodíval. Žádné brožury jsem nedostal. Balíček, který mi dala Minerva, pouze říkal, abych se dnes pohodlně oblékl a vzal si dobrou obuv.“

„Rozhodně ano. Po zipliningu je túra.“

Snape pozvedl obočí. „Toto vysvětlení není moc nápomocné.“

„Neboj se, Snape. Bude to zábava. Vybral bych snad něco, co by nebylo fajn?“

„Upřímně nemám tušení.“

Harry se usmál. „Věř mi. Bude se ti to líbit.“

„Nenávidím překvapení.“

„Není to překvapení. Je to dobrodružství.“ Snape otevřel ústa a Harry zvedl prst. „A neříkej, že nemáš rád dobrodružství. Tohle je prázdninové dobrodružství. Ze své podstaty zábavné. Aspoň jsem to slyšel. Kde máš snídani?“

„Najedl jsem se.“

„Cože?“

„Káva.“

„To není jídlo. Zkolabuješ a pak skončíš na nedobrodružném výletě na pohotovosti.“ Harry sloupnul víčko z jogurtu. „Americké nemocnice jsou směšně drahé, víš.“

Snape se ušklíbl. „Prostě použiju část peněz, které jsem od tebe včera vyhrál.“

„Haha. Vtip je na tvé straně. Ty peníze ani nebyly skutečné.“ Harry zamíchal jogurt. „Ian by chtěl, abys před náročným dnem plným pěší turistiky snědl něco výživného.“

Snape obrátil oči v sloup, ale ukradl Harrymu jogurt. Harry mu ho ochotně nechal.

 

* * *

 

„Já tě zabiju, Pottere.“

Harry zabručel. „Pochybuju.“

Turistický autobus vysadil jejich skupinu u dřevěné chatrče vysoko na útesu na severním pobřeží Maui. Přes okraj onoho útesu vyčnívala plošina. Uprostřed plošiny byl upevněn vysoký trám, na jehož vrcholu se nacházelo složité uspořádání kladek, převodů a lan. Mezi tímto trámem a druhým, který mizel přes okraj útesu a dolů do džungle, bylo natažené silné spletené lano.

Na zemi před nimi byly v řadách připravené postroje, do kterých měli podle pokynů vstoupit a utáhnout je. Harry sledoval jednu z instruktorek při předvádění. Postroj obepínal její horní část stehen, podepíral zadek a vyhrnoval jí tepláky. Další část se připnula kolem pasu a další dva popruhy vedly přes ramena. Z místa, kde se všechny popruhy nad pupíkem spojovaly, visela karabina.

Řekli jim, že karabinu připnou k lanu, seskočí z plošiny a po zipline se svezou dolů mezi stromy. Přistanou na další plošině, odepnou se a celé to zopakují. Celkem devětkrát. Dokud nebudou dole u úpatí hory. Potom se vlastním tempem vydají zpátky nahoru a cestou budou míjet nádherné vodopády a nejrůznější havajskou přírodu.

„Vražda, Pottere. Pomalá, lahodná, dekadentní vražda.“

„Není to zase tak odlišné od létání na koštěti.“ Proto to Harry vybral. Mudlové by pravděpodobně neocenili, kdyby vytáhl Nimbus a na chvíli se proletěl, a Harry chtěl mít příležitost proplout džunglí tropického ostrova. „A ty umíš skutečně létat, Snape. Nemůžeš být ve větším bezpečí.“

„Umím létat pouze tehdy, když se intenzivně soustředím. Což se dělá poněkud obtížně, pokud si rozbiju lebku o strom.“

Ian, který už měl na sobě postroj, k nim přišel zezadu a každému z nich přehodil ruku kolem krku. „Tak tohle bude zábava. Jak moc se, chlapi, těšíte?“

„Ach, tolik,“ řekl Snape, vyprostil se z Ianova sevření a vstoupil nohama do otvorů nejbližšího postroje. „Vždycky jsem chtěl zemřít na ostrově uprostřed oceánu.“

Harry si odfrkl a otočil tvář k Ianovi. „Je z toho nadšený.“

„Tak si pospěš, nebo zůstaneš pozadu.“ Ian na Harryho mrkl a přešel se zařadit do fronty u plošiny.

Snapeovi poklesla ramena. Vrhl na Harryho nevraživý pohled, potom položil ruce v bok a zadíval se na tu věc před sebou.

„Ty se opravdu bojíš?“

„Ne,“ řekl Snape roztržitě a vytahoval smyčky přes své dlouhé, předlouhé nohy, přičemž silně tahal, aby je upevnil kolem pasu. Poslední člověk, který měl Snapeův postroj na sobě, musel být naprosto drobný, protože se Snapeovi zařezával těsně do… všeho. Snape vydechl. „Tohle nemůže být správně.“

„Jen se to musí nastavit.“

Harry se nasoukal do postroje vedle Snapea. Vytáhl ho přes nohy, přes rameno, zapnul, co bylo třeba zapnout, utahoval a povoloval popruhy a upravoval si své choulostivé partie, dokud je nic neškrtilo. Pohupoval se na patách. Jak ho postroj obepínal kolem zadku, bylo to trochu jako sedět v podivné židli.

Harry řekl: „Tak. Hotovo. Brnkačka,“ a otočil se ke Snapeovi.

Konce Snapeova postroje kolem něj visely jako chapadla chobotnice. Ústa měl stažená do zamračení, když si Harryho prohlížel od špiček jeho nových bot až po vršek hlavy. Harry se zachvěl, když Snapeův pohled zůstal příliš dlouho na jeho středu. Určitě jen posuzoval, jak si Harry všechno nastavil, ale Harry si nemohl pomoct a cítil se trochu nesvůj z toho, jak moc byly jeho intimní partie vystavené.

„Chceš, abych ti pomohl?“

Snapeovy oči prudce vystřelily k Harryho obličeji. Zvrásnil čelo. „Ne. Pokud to zvládneš dokonce i ty, měl by na to přijít každý idiot.“

„Vyspělá odpověď.“

„Děkuji.“

Snape si přetáhl popruhy přes ramena. Zapnul všechno na své místo, ale nešlo to snadno. Popruhy se mu hluboce zařezávaly do ramen, přes hrudník a kolem pasu.

A do rozkroku.

Harry si zabořil zuby do spodního rtu. Snape měl na sobě černé kraťasy z měkkého nylonu a když byly napnuté, Harry mohl vidět zatraceně velkou část Snapeova penisu. Bylo zřejmé, že je neobřezaný, obdařený a právě teď z něj postroj málem vymačkával život.

Harry vykročil vpřed. „Jen musíš všechno povolit.“ Zasunul prsty pod jednu z nastavovacích přezek, zatáhl a zatlačil, dokud trochu nepovolila, a potom přešel k další. „Už je to lepší, že?“

„Ano.“

Snape nádherně voněl, obzvlášť na muže, který se potil na vrcholku hory uprostřed tropické džungle. Něco mužného a hlubokého, přes co se mísil deodorant a opalovací krém. Harry se naklonil blíž pod záminkou, že si chce lépe prohlédnout polohu karabiny, a nadechl se.

Zavrtěl hlavou a ustoupil. „Otoč se ke mně zády.“

Snape pozvedl obočí, ale poslechl.

Harry upravil část popruhu, která se pod Snapeovou lopatkou přetočila přes sebe. Položil dlaně naplocho na Snapeova široká záda a uhladil mu košili. Snapeovo tělo působilo tak podivně pevně a skutečně. Harry se zastavil s rukama na Snapeově štíhlém pase a pokrčil prsty, látka klouzala po hladké kůži pod ní.

„Hej, Harry, Severusi!“

Harry odskočil.

Snape otočil hlavu Ianovým směrem vteřinu předtím, než to samé udělal Harry.

Ian byl nahoře na plošině a jeden z instruktorů mu připínal karabinu k lanu. „Uvidíme se dole!“

Ian s radostným výkřikem překročil okraj, sjel po lanech dolů a zmizel z dohledu.

Harry si odkašlal a jednou tleskl. „Jdeme na to, Snape.“

Snape stáhl ramena dozadu. S pevně sevřenou čelistí jednou přikývl a vyrazil do fronty.

Když se zařadili za další čtyři čekající lidi, přistoupila k nim instruktorka. Podala jim dvě jasně oranžové helmy a prošla s nimi spoustu bezpečnostních pravidel a praktických rad, aby je připravila na jejich jízdu. Zkontrolovala jejich postroje, ukázala palec nahoru a přesunula se k dalším lidem, kteří se mezitím připojili do fronty na zipline.

Plošina byla ukrytá mezi bujnými stromy a křovím. Zem pod jejich nohama byla rudá a bahnitá. Podrážky Harryho nových bot už byly špinavé. Kolem nich se rojil a bzučel opar drobných mušek a komárů. V dálce cvrlikal pták a zakokrhal kohout. Byli tak vysoko nad mořem, že všudypřítomné hory ostrova nebyly vidět. Při představě, že odtud poletí dolů směrem k oceánu, Harryho začaly brnět prsty.

Harry si protřepal paže a poskakoval na místě. Srdce se mu třepotalo v hrudi, jak se očekávání stále stupňovalo. Zdálo se, že něco narůstá i ve Snapeovi. Mužova kůže od začátku výletu trochu zhnědla, ale během posledních několika minut zbledl a rukama mu procházel jemný třes.

Harry Snapea jemně uchopil za zápěstí a řekl: „Jestli se opravdu, opravdu bojíš, nemusíš to dělat.“

„Já se nebojím,“ procedil mezi zuby poslední slovo.

„Nebudu tě kvůli tomu soudit ani nic podobného.“

„Je mi jedno, co si o mně myslíš.“

„Dobře, ale slibuju, že je to bezpečné. A já jsem skvělý v bezhůlkové magii. Takže jestli to bude vypadat, že míříš do stromu, prostě ho reductem rozsekám na padrť, jo?“

„Drž hubu, Pottere.“

„Proletíš přímo skrz třísky. Ten strom ani nebude vědět, co ho trefilo.“

Snape si odfrkl. „Nebojím se.“

„Dobře.“

„Ano.“

Schody zavrzaly, když po nich stoupali. Harry a Snape vystoupali až nahoru a před nimi se široce rozprostřel ostrov. Ze Snapea vyšel rozechvělý výdech. Lano mizelo mezi stromy. Někde pod korunami se nacházelo dalších osm plošin. Valící se vlny oceánu se hluboko pod nimi setkávaly s linií stromů.

Instruktorka zipline se na ně usmála a mávla na Snapea. „Jste na řadě.“

Snape zavrtěl hlavou. „Ne.“

„Snape, to zvládneš,“ řekl Harry. „Nejodvážnější muž, kterého znám, jsi ty.“

Snape klopýtl vpřed a nechal instruktorku, aby mu ukázala, jak funguje spojení karabiny. „Proč bys nás vůbec přihlašoval na něco takového, Pottere?“

„No, technicky vzato jsem na něco takového přihlásil jenom sebe a tohle je přesně něco, co bych udělal.“

„Bezohledné, pošetilé, hloupé.“

„Jo.“

Snape zavrčel a odhalil Harrymu své křivé zuby. „Nenávidím tě.“

„Já vím. Teď skoč. Budu hned za tebou a potom už zbývá jen osm dalších lan. První bude nejtěžší. Slibuju.“

„Létání opravdu nesnáším. Vždycky jsem ho nesnášel.“

„Je to úplná kravina.“

Snape se zhluboka nadechl. Vlekl se k okraji plošiny. Vykročil do vzduchu. Harry vyrazil vpřed a zastavil se u namalované bezpečnostní čáry. Sledoval, jak Snape skrčil tělo do pevného klubíčka kolem lana a zmizel mezi stromy. Harry se široce usmál na instruktorku, potom doběhl k místu, kde se měl připnout, a připravil se, aby se k Snapeovi připojil na další plošině.

Harry se připojil k lanové dráze, přikyvoval při posledních pokynech instruktorky a čekal, dokud vysílačka nevydala povolení pro dalšího účastníka. Harry uchopil visící popruh tam, kde mu řekli, a skočil, přičemž podle instrukcí vytáhl nohy nahoru. Lano se pod jeho váhou prohnulo, ale zůstalo dost napnuté na to, aby mohl letět dolů. Vítr mu čechral ofinu a rozevlával nohavice jeho kraťasů.

Nebyla to vůbec podobná zkušenost jako létání na koštěti. Nehrozilo, že se zřítí k smrti. Zem byla sice pořádný kus pod ním, ale postroj, lana, popruh a všechny věci, které spojovaly Harryho tělo s lanem, připravily celou jízdu o většinu vzrušení. Když Harry zatahal za popruh určitým způsobem, mohl svůj sestup zrychlit, ale ani zdaleka to nebylo tak rychlé, jako když jeho Nimbus uháněl vzduchem.

Přesto. Výhled byl jako nic, co znal z domova. Vůně plumérie a mořského vánku. Prudké slunce líbající holou kůži na jeho pažích a nohách. Dotek měkkého zeleného listoví. A tam na konci lana Snapeův ušklíbající se obličej.

Když se Harry blížil k plošině, jeho lano narazilo do kovového dorazového bloku a zpomalilo jeho přístup. Čekající instruktor chytil Harryho popruh a úplně ho zastavil.

Harry spustil nohy na dřevěnou plošinu a usmál se na Snapea. „Zábava, ne?“

„Bylo to v pořádku.“

Snape přešel k dalšímu skákacímu prostoru, zatímco průvodce táhl Harryho vozík s lanem k dalšímu lanu. Snape ho pozoroval a čekal, dokud Harry nepřikývl. „Jsem hned za tebou.“

Teď, když byli pod korunami stromů, Harry viděl několik dalších ze série rozestavěných plošin, které sestupovaly po úbočí hory. Mohl také sledovat Snapeovu cestu dolů po každém laně a jeho bezpečný příjezd na druhou stranu.

Harry si přiložil ruku k ústům a zakřičel: „Woo! Vypadáš dobře, Snape! Jako opravdový letec!“

Snape se otočil, zvedl obě ruce a ukázal mu velmi neslušné gesto.

Harry se zasmál. Tváře ho bolely od širokého úsměvu. Přešel k okraji plošiny, počkal na svolení instruktora a skočil.