Spasitel a jeho Princ | Překlad 

(The Saviour and His Prince; originaly by Faithless_3105)

Shrnutí: Severus se musí dvořit Harrymu Potterovi a oženit se s ním, pokud chce mít po válce šanci získat rodinné jmění rodu Princů. Je si téměř jistý, že mu jeho dědeček tento úkol zadal v domnění, že je nemožný, ale kdo nic nezkusí, nic nezíská. Kdo ví, stát se mohly rozhodně i podivnější věci.
Harry je překvapený, když se mu Severus Snape začne dvořit. Je však ještě více překvapený, když si uvědomí, že mu ten nápad vlastně vůbec nevadí.

Rozsah: 11,254 slov

Přístupnost: Explicit 

Párování: Harry Potter  ♡  Severus Snape

Období: krátce po vojně, Harry 18 let

Originál: https://archiveofourown.org/works/67810396

Poznámka překladatelky: Uznávám, že v příběhu je několik klišé momentů, ale přesto je příběh a sentiment v něm ukrytý velmi pěkný :)

 

1/2

 

Vážený pane Pottere, nebo bych Vám měl říkat Harry?

Byl jsem informován, že můj dědeček mě přijme jako dědice panství Prince, pokud získám Vaši ruku v manželství. Jsem si vědom toho, že Vás tato vyhlídka možná nezajímá, ale myslím, že zjistíte, že se k sobě hodíme lépe, než byste mohl na první pohled předpokládat. Proto bych se Vám chtěl, s Vaším laskavým svolením, začít dvořit. Na začátku každého měsíce po dobu následujících šesti měsíců obdržíte dárek a dopis. Na začátku sedmého měsíce byste mi měl dát svou odpověď.

Vím, že není mnoho důvodů k naději. Právě jste nastoupil na novou kariéru jako bystrozor a já jsem teprve nedávno opustil Svatého Munga poté, co jsem přežil svůj útok. Přesto to byla Albusova naděje tváří v tvář všem protivenstvím, která nakonec zajistila naše vítězství, takže se budu řídit jeho příkladem a doufat, že mi alespoň dáte šanci.

Přikládám svůj první dárek pro vás: pár dračích rukavic. Jsou to rukavice, které jsem používal během svých let v Bradavicích, a jsou připomínkou mého času tam jako studenta. Pokud se chci posunout dál, nemohu se držet minulosti; teď už to vím. Proto Vám je dávám, abych Vám ukázal, že jsem skutečně připraven nechat minulost za sebou a ochoten udělat krok směrem k nové společné budoucnosti.

 S úctou,

Severus Snape

 

„To nedává smysl, že ne?“ zeptal se Harry, když si Ron s Hermionou prohlíželi dopis, který toho rána dostal poštou. Když takový dopis obdržel, byl naprosto zmatený, a poté, co se ujistil, že nejde o nějaký žert, vzal ho s sebou na nedělní oběd k Weasleyovým.

„No, jestli myslíš, jestli dává smysl archaická myšlenka dvoření v tom zaostalém kouzelnickém světě, pak musím říct ano,“ odpověděla Hermiona a podala dopis Harrymu.

„Hej!“ vykřikl Ron. „Nejsme zaostalí!“

„Myslíš, že nutit lidi do nějakého směšného rituálu, aby se vzali, není zaostalé?“ zeptala se Hermiona a tak rychle se obrátila k Ronovi, že málem spadla z pohovky.

„Nenutí to lidi, aby se vzali,“ odfrkl Ron. „Je to jen způsob, jak dát lidi zase dohromady.“

„Osobně si myslím, že je to velmi romantické, zvlášť ty dárky,“ řekla Fleur, která vplula do místnosti a vytrhla Harrymu dopis z ruky. „Dostal jsi ty rukavice, o kterých se v něm píše?“

Harry pokrčil rameny. „No, ano. Jsou to jen nějaké staré rukavice.“

„Non, non. Nejsou to jen nějaké staré rukavice. Mají význam, jak říká ten dopis. ‚Říká, že představují jeho minulost. Předpokládám, že to má nějaký význam?‘“

„No, když jsem byl ve škole, často mě srovnával s tátou,“ přiznal Harry.

„Takže je to znamení, že se toho vzdává a omlouvá se za to,“ řekla Fleur s úsměvem. „To je dobře, ne?“

„No ano,“ souhlasil Harry.

„Ale je to dobrý základ, na kterém postavit zbytek svého života?“ zeptala se Hermiona. „A teď se Harry bude muset přinutit vzít si ho!“

Fleur se hlasitě a rozhodně zasmála. „A kdo teď stereotypizuje! Opatrně, nebo tě obviní z rasismu.“

„Rituály dvoření tě nenutí vzít si někoho,“ řekl Bill a přišel se připojit ke své ženě. „Tedy ty, které se používají dnes, ne. Některé takové existovaly v minulosti, ale všechny byly zakázány.“

„A nemyslíš, že někdo jako Snape by o nich věděl?“ zeptal se Ron. „Možná má Hermiona důvod k obavám.“

„Takže bych měl ty rukavice prostě poslat zpátky?“ zeptal se Harry a začal si dělat starosti, ale Bill zavrtěl hlavou.

„Ne. Pokud je ve smlouvě nějaká doložka, aktivuje se v případě, že je dar vrácen. V historii existují příběhy o lidech, kteří posílali druhým lidem obzvlášť urážlivé dary, aby se je záměrně pokusili přimět uvěznit se v takové pasti.“

„To je strašné!“ vykřikla Hermiona. „Ale pořád nechápu, jak může Harry skončit v magické smlouvě, aniž by o tom věděl nebo s ní souhlasil.“

„Ani jsem nevložil své jméno do Ohnivého poháru a stejně jsem skončil nucený účastnit se Turnaje tří kouzelnických škol,“ upozornil Harry. „Tak nějak jsem se naučil tyhle věci nezpochybňovat.“

„Stejně nevidím, v čem je problém,“ odfrkla Fleur. „Prostě dostaneš spoustu dárků, které si můžeš nechat nebo se jich zbavit podle libosti, a potom na konci toho období jen řekneš ‚ne, děkuji‘ a půjdeš svou cestou.“

„Nemusí to být tak jednoduché,“ namítla Hermiona.

Fleur pokrčila rameny. „U mě to tak bylo.“

„Kdy se to stalo?“ zeptal se Bill s lehce zamračeným výrazem.

„Hned po Turnaji tří kouzelnických škol,“ odpověděla Fleur a mávla rukou, jako by to nic nebylo. „Nějaký starý kouzelník uviděl mou fotografii v novinách a myslel si, že bych pro něj byla dobrou manželkou. Já o něj ale neměla zájem, takže jsem ho odmítla. Zato jsem z toho získala několik hezkých šperků.“

„Které kousky?“

„Ty větší, na které se ráda dívám, ale nikdy nemám příležitost je nosit, takže pořád zůstávají ve šperkovnici. Je roztomilé, že žárlíš, i když k tomu nemáš žádný důvod.“ Naklonila se k němu, aby ho políbila na tvář, a Harryho znovu napadlo, jak jsou spolu sladce sehraní. Nebyli jediní. Ron s Hermionou se zase objímali na pohovce, blíž než kdy dřív. Dokonce i George se procházel po zahradě s Angelinou, která mu pomáhala naučit se přijmout život bez svého dvojčete po boku.

Harry nikdy s nikým takovou blízkost nezažil. Technicky vzato byl s Ginny, ale ve skutečnosti nikdy nedostali šanci na vztah kvůli válce, jejímu návratu do školy a Harryho nynějšímu nástupu do bystrozorského výcviku. Dokonce i poté, co Ginny dokončí školu, plánovala začít s tréninkem famfrpálu a Harry vůbec netušil, kdy by vlastně mohli mít možnost spolu strávit nějaký kvalitní čas. Proto mu myšlenka dvoření nevadila, i když úplně nerozuměl tomu, co se bude dít.

„Takže si myslíš, že bych neměl dělat nic?“ zeptal se Harry.

„Myslím, že potřebuješ víc informací,“ navrhla Hermiona a Ron přikývl, což přimělo Harryho povzdechnout si.

 

* * *

 

„Překvapuje mě, že ses na mě obrátil,“ řekl Snape, když se blížil k lavičce, na které Harry seděl, a Harry ztuhl. Schválně si pro setkání vybral veřejný park, ale přesto se cítil napjatě, a proto cítil, jak mu hůlka napůl vyklouzla z rukávu přímo do ruky.

„Nečekal jsi, že budu chtít víc informací, když ses najednou rozhodl, že se mi budeš dvořit?“

V jeho postoji muselo být něco, co prozradilo jeho podráždění, protože Snape se uprostřed kroku zastavil.

„Mohl jsi mi jednoduše napsat s jakýmikoli otázkami, které jsi měl.“

„Chtěl jsem to udělat tváří v tvář,“ řekl Harry.

Snape přikývl. „Co chceš vědět?“

Harry se rozhlédl. Kolem se pohybovalo několik mudlů, ale nikdo nebyl příliš blízko, což bylo dobře, protože Harry se cítil trochu nesvůj.

„Co tě přimělo rozhodnout se s tím začít?“ Byla to otázka, která se mu pořád vracela v hlavě. Po válce měl pocit, že Snapeovi může věřit, ale tohle ho opravdu zaskočilo a přimělo ho znovu upadnout do svého starého zvyku Snapeovi nedůvěřovat.

„Jak jsem řekl, bylo to pouze kvůli ultimátu mého dědečka. Vím, že to dělá jen proto, aby si zachoval tvář: lidé zjistili, že jsme příbuzní, a ptali se, proč nepřijímá válečného hrdinu zpět do rodiny. Vím, že si nemyslí, že to bude fungovat, a abych byl upřímný, nemyslím si to ani já. Ale na druhou stranu, ani jsem si nemyslel, že přežiju a budu žít ve světě bez Temného pána, a tady sme, tak právě proto jsem souhlasil, že do toho půjdu.“

„Dobře. Tak co musím udělat?“

„Nic,“ odpověděl Snape. „Jak jsem řekl, na začátku každého měsíce ti pošlu dárek, a co s nimi uděláš, je na tobě. Na začátku sedmého měsíce můžeš mně buď požádat o ruku, nebo ne. Je to zcela na tobě.“

„A neexistuje žádný způsob, jak bych mohl být náhodou donucený si tě vzít? Třeba kdybych dárky vracel?“

„Samozřejmě že ne!“ vyštěkl Snape a zněl uraženě. „I kdyby mi ta myšlenka nevadila, neexistuje žádná možnost, že by s tím můj dědeček souhlasil; on přece ve skutečnosti nechce, abych uspěl. Proto ani já nemohu na konci požádat o ruku, musíš to udělat ty. Doslova mě můžeš nechat viset.“

„A můžu poslat zpátky jakékoli dárky, které se mi nebudou líbit,“ ujistil se Harry a Snape přikývl. „A rukavice jsi vybral jako svůj první dárek?“

„Moje minulost a moje neschopnost se přes ni přenést měly obrovský vliv na náš vlastní vztah a v průběhu let mezi námi způsobily spoustu problémů. Chtěl jsem tohle dvoření začít s čistým štítem a ukázat ti, že se budu dívat na tebe, a ne na tvé rodiče.“

„Už bylo na čase,“ zamumlal Harry.

„Vskutku,“ souhlasil Snape. „Jen mě mrzí, že mi tak dlouho trvalo pochopit, že jsi sám sebou, a ne kopií svého otce.“ Chvíli bylo ticho. Pak se Snape zeptal: „Máš ještě nějaké otázky?“

„Momentálně ne.“

„V tom případě tě opustím. Kdykoli se na mě obrať, pokud se objeví další. Na shledanou, Harry.“

Harry vzhlédl, když se Snape otočil a odcházel. „Sbohem, Severusi.“

Bylo zvláštní říct to nahlas, ale zdálo se to správné, pokud se mají následujících pár měsíců dvořit. Harry si tím vším stále nebyl jistý; o Snapeovi nikdy předtím romanticky nepřemýšlel, dokonce ani jako o příteli, takže mu to celé trochu zamotalo hlavu. Musel ale přiznat, že za tu omluvu byl vděčný. Bylo příjemné pomyslet na to, že ho Snape vidí jako samostatného člověka, ne jako svého otce nebo jako „zachránce kouzelnického světa“, za kterého ho považovalo tolik lidí. Pokud z toho nic jiného nevzejde, Harry byl alespoň rád za tohle.

Problém byl, že Harrymu zůstaly rukavice. Jakkoli byly symbolem Severusovy minulosti, byly také symbolem minulého vztahu Harryho a Severuse. Harry chtěl, aby se i oni posunuli dál, takže mít rukavice doma mu nepřipadalo správné. Čím déle se na ně díval, tím víc ho rozčilovaly. Připomínaly mu, jak se k němu Snape ve škole choval, jak ho neustále srovnával s mužem, kterého nikdy nepoznal a sotva věděl, že existuje. Frustrovaly ho; byly znamením, že mu Snape nikdy předtím nedal šanci, a Harry si kvůli nim kladl otázku, proč by jí měl dát tomu muži nyní.

Musel ji však dát, neměl vlastně na výběr, protože dárky budou přicházet bez ohledu na to. Harry také nechtěl být takovým člověkem – zatrpklým a zahořklým. V průběhu let viděl, co to s lidmi udělalo. Tady bylo potřeba odpuštění a také připomenout si dobro, které Snape vykonal. Harry musel být velkorysejší, ukázat, že je lepší než Snape i jeho otec. Rukavice mu v tom však bránily, a tak je Harry v náhlém rozhodnutí hodil do ohně a spálil. V tu chvíli mu to přineslo nesmírné uspokojení, dokud se nedostavil pocit viny, který se ještě prohloubil, když dorazil Snapeův druhý dopis.

 

Drahý Harry,

Rukavice sis nechal a já jsem rád. Alespoň jsi je neposlal zpět, což mi umožnilo udržet si naději. Samozřejmě existuje možnost, že je to součást nějaké lsti, jejímž cílem je povzbudit mou naději jen proto, abys ji později mohl o to bolestivěji zničit. Nemyslím si však, že jsi takový. Vím, že jsem Tě v minulosti obviňoval, že jsi jako tvůj otec, a to je pravda, ale mýlil jsem se v tom, které části otcovy povahy jsi zdědil.

Netoužíš po pozornosti tak jako on a neponižuješ lidi kolem sebe. Naopak je pozvedáváš. Tvůj otec to dělal také, ale byl velmi omezený v tom, komu svou velkorysost nabízel. Ty se ke všem, kteří Ti zkříží cestu, chováš s respektem, pokud neudělají něco, čím si ho výslovně neztratí. Ani potom je však nenecháš ležet v prachu; pomohl jsi Dracovi a jeho rodině, když se ocitli v nouzi. V tomto ohledu jsi lepší než Tvůj otec a já jen lituji, že mi tak dlouho trvalo si to uvědomit.

Mým druhým darem pro Tebe je kapesník, který kdysi patřil mé matce. V mládí mi jím utírala slzy častěji, než dokážu spočítat. Nebudu předpokládat, že mé zacházení s Tebou Tě přivedlo k slzám, leda snad k slzám frustrace. Svými slovy jsem Ti však způsobil bolest a za to se omlouvám. Proto Ti nabízím tento dar jako znamení, že chci utišit zranění minulosti. Byl jsem slepý k bolesti, kterou mé činy způsobovaly, a tato bolest byla zcela neoprávněná.

Neočekávám, že mi odpustíš, Harry, ale doufám, že mi dovolíš pokusit se to odčinit, ať už prostřednictvím tohoto dvoření, nebo jinak.

S upřímností,

Tvůj Severus Snape

 

 

„Spálil jsem je,“ přiznal Harry, když znovu seděli v parku. Jakmile si přečetl úvodní větu dopisu o tom, že skutečnost, že Harry rukavice nevrátil, dala Snapeovi naději, zaplavila Harryho vina a okamžitě poslal sovu, aby domluvila další schůzku.

„Proč jsi je spálil?“ zeptal se Snape. Seděl na úplně opačném konci lavičky, ale alespoň tentokrát na ní skutečně seděl a nepohnul se, takže Harry doufal, že už to celé úplně nezpackal.

„Nelíbila se mi ta připomínka,“ přiznal Harry. „Poslal jsi mi je jako znamení, že chceš začít znovu, ale když jsem je měl doma, bránilo to v tom mně – pořád mi připomínali, jaké to bylo ve škole. Chci, aby to pro nás oba byl nový začátek, abychom ani jeden nebyli zatíženi svou minulostí.“

„Dobře,“ řekl Snape a na tváři se mu objevil malý úsměv. Byl to však vřelý úsměv, kvůli kterému se mu oči trochu rozzářily na slunci, a Harry zjistil, že se také usmívá. „Takže máš nějaké otázky?“

„Musím mít otázky, abych tě mohl kontaktovat?“

Snape se zarazil. „No, ne. Jen jsem si nemyslel, že mě budeš chtít vidět víc, než je nezbytně nutné.“

„Začínáme znovu,“ upozornil Harry. „Napadlo mě, že je to také dobrý způsob, jak tě poznat: Severuse Snapea. Ne zatrpklého, přepracovaného učitele lektvarů, ne vystrašeného a zničeného špiona, ale tebe.“

„Myslíš, že mě budeš mít raději?“

„No, Prince Dvojí Krve jsem měl rád hodně moc,“ přiznal Harry.

„Vážně?“ vyhrknul Snape a prudce se otočil, aby na Harryho překvapeně zíral.

Harry pokrčil rameny. „No, jo. Myslel jsem si, že tvoje komentáře v té knize byly k popukání. Částečně proto jsem trávil tolik času jejím čtením.“

„Ve škole ses mému humoru nezdál být tak nakloněný.“

„No, většinou byl zaměřený proti mě,“ řekl Harry, „a navíc, když jsem se s ním setkal poprvé, myslím, že jsem byl příliš mladý na to, abych ho pochopil, a později jsem byl příliš zaujatý, než abych ho dokázal vnímat jako něco jiného než zlomyslnost.“

Upadli do ticha a podél cesty zavál chladný vánek, ale Harry se vůbec necítil nepříjemně.

Snape si povzdechl. „Cítím potřebu říct něco vtipného, ale za nic na světě mě nic nenapadá.“

Harry se zasmál. „Nemusíš se nutit. Vždycky si to můžeš napsat a poslat mi sovu někdy jindy.“

Snape se zašklebil. „Nejsem si jistý, jestli ti smím psát mimo dárky. Možná se mýlím, ale nerad bych pokazil rituál dvoření tím, že udělám něco zbytečného.“

„Dobře, ale tahle setkání jsou v pořádku, že? A co letaxová síť nebo zprávy patronem?“

„Letaxová síť v době, kdy byl tento rituál poprvé vytvořen, neexistovala a mnoho lidí nedokáže vytvořit patrona.“

„To je dobře.“ Harry se usmál a Snape se na něj šokovaně podíval.

„Ty to myslíš vážně?“

„A ty ne?“ zeptal se Harry.

„No ano, ale v sázce je také mé dědictví. Jako někdo, kdo celý život zápasil a kdo stále zápasí s tím, aby vyšel s penězi, teď když nemohu učit, bude toto dědictví darem z nebes.“

„Chci, abys své dědictví získal,“ přiznal Harry. „Kdyby nebylo nutné, abych si tě kvůli tomu vzal, udělal bych, co bych mohl, abych ti pomohl.“

„Děkuji, Harry.“

„Není zač, Severusi.“

Severus se znovu usmál a Harry jeho výraz napodobil s pocitem, že se právě posunuli o krok blíž.

„Takže pořád používáš mou starou učebnici?“ zeptal se Severus. Nevypadalo to, že by spěchal s odchodem, a Harry byl rád, protože ani on nikam nespěchal.

„Používal jsem ji. Teď jsme ve výcviku u části věnované vaření lektvarů – očividně se od nás očekává, že u sebe budeme mít neustále věci jako léčivé lektvary a Mnoholičný lektvar a že si je máme sami připravovat.“

Severus přikývl. „To dává smysl.“

„Jo, asi ano. Jediný problém je, že jsem při vaření pracoval vedle Nevilla a… no, bystrozor McCloud kvůli němu vypadá jako koťátko. Nevillovi vydrželo nově nabyté sebevědomí asi pět minut, než se během hodiny zhroutilo a s ním i jeho schopnosti vařit lektvary. Stačí říct, že teď už jsem se naučil rozpoznávat varovné známky hrozícího nebezpečí, ale ne dřív, než jsem přišel o tvoji knihu. Tedy, pořád existuje, ale už opravdu není v použitelném stavu.“

„Upřímně řečeno, překvapuje mě, že vydržela tak dlouho.“

„Přesto,“ povzdechl si Harry, „je mi líto, že jsem se o ni lépe nestaral.“

Severus pozvedl obočí. „A já si myslel, že tě bude víc trápit, že jsi přišel o výhodu, kterou jsi měl.“

„Samozřejmě že mě to netrápí,“ odfrkl Harry, jenže Severus mu dál věnoval ten vědoucí pohled, až Harry povolil. „Dobře, je otravné nemít tvoje poznámky, ale to není to hlavní, vážně.“

„Věřím ti,“ řekl Severus a Harry cítil, jak se mu v hrudi rozlévá hřejivý pocit. Severus Harrymu nikdy předtím nevěřil: věřil v jeho schopnost něco dokázat, ale nevěřil tomu, co mu Harry říkal. Bylo to znamení, že se mezi nimi věci skutečně mění, a Harry nemohl popřít, že mu to připadá jako dobrá věc. Přimělo ho to chtít s tím mužem strávit více času, ale zdálo se, že jejich rozhovor opět přirozeně dospěl ke konci.

„Mimochodem, moc děkuji za poslední dárek,“ řekl Harry a hledal něco, co by mohl říct, protože chtěl ten okamžik prodloužit. „Vážím si toho, co se mi snažíš říct.“

„Ten dar je však stále nic ve srovnání se skutečnou omluvou, takže k tomu bych chtěl říct, že mě mrzí, jak jsem se k tobě v minulosti choval.“

„Omluvil ses už ve svém prvním dopise,“ upozornil Harry.

„Přesto stojí za to to zopakovat.“

„V tom případě se omlouvám také a doufám, že tím můžeme tuto věc uzavřít, zvlášť když je jasné, že ten kapesník pro tebe hodně znamenal.“

„Ty pro mě také hodně znamenáš, Harry.“

Harry zíral s otevřenými ústy a prudce otočil hlavu, aby na muže pohlédl, ale ještě předtím se ozvalo prasknutí a Snape se přemístil.

 

* * *

 

Harry byl stále ohromený, když se dostal domů. Co tím Severus myslel? Opravdu si Harryho chtěl vzít? No, samozřejmě že ano, říkal to přece od začátku. Harry předpokládal, že šlo o získání dědictví, ale začínal přemýšlet, jestli za tím není něco víc. Co vlastně Severus napsal ve svém prvním dopise? Myslím, že zjistíte, že se k sobě hodíme lépe, než byste mohl na první pohled předpokládat. To tak trochu naznačovalo, že si Severus myslí, že by se k sobě hodili, že ho to napadlo už před více než dvěma měsíci, než dopis vůbec poslal.

Harryho to ohromilo. Nikdy předtím o Severusovi ani neuvažoval v romantickém kontextu, ale představa, že Severus o něm takto přemýšlí, mu vůbec nebyla nepříjemná. Po tom, co z něj náhodou vypadlo, že jeden z jejích kolegů je sexy a po následném nevyhnutelném, dlouhém a trapném rozhovoru s Hermionou se smířil s tím, že je s největší pravděpodobností bisexuál. Nikdy předtím vlastně nepřemýšlel o tom, jak by vypadal vztah s mužem, i když teď byla rozhodně vhodná chvíle se nad tím zamyslet.

Copak už se Severusem nebyli na několika schůzkách? No, možná by bylo přehnané označit jejich první setkání za schůzku, ale při jejich posledním setkání tam rozhodně něco bylo. Žádné flirtování v pravém slova smyslu, ale určitě tam byla blízkost, která mezi nimi předtím neexistovala, a podtón něčeho víc než přátelství.

Dokázal si Harry opravdu představit, že Severuse například políbí? Zavřel oči a pokusil se to představit; pokusil se představit si, jaké by bylo cítit jeho rty přitisknuté na svých. Byly by ostré, tvrdé? Možná ne. Severusův jazyk dokázal být ostrý, ale Harry už zahlédl náznak jemnosti v nitru toho muže. Poddal by se Harryho útoku, nebo by převzal velení, obrátil situaci a ovládl Harryho místo toho? Kupodivu Harrymu nevadila ani jedna možnost, přičemž při obou se mu zrychlil tep.

Alespoň už měl odpověď na otázku, jestli si dokáže Severuse představit v romantickém vztahu. Bude muset ještě trochu zapátrat (a Hermiona by na něj byla jistě pyšná). Věděl, že muži spolu mohou mít sex, ale nebyl si úplně jistý, co přesně gay sex obnáší. Kniha s názvem Radosti gay sexu byla docela poučná, i když se dotýkala některých věcí, na které Harry ještě nebyl připravený. Byla také o něco užitečnější než gay porno, na které se díval, i když to zase významně přispívalo k Harryho nočním fantaziím. Ve své představivosti Harry a Severus vyzkoušeli nejrůznější polohy, z nichž u mnoha si Harry ani nebyl jistý, zda jsou ve skutečnosti možné, ale část jeho já měla zájem to zjistit.

 

* * *

 

Můj drahý Harry,

Pokud z tohoto rituálu nevzejde nic víc než to, že jsem ti nějakým způsobem pomohl, budu rád. Proto jsem se rozhodl, že tímto darem bude nový výtisk knihy Pokročilé lektvary, kompletně s novými poznámkami. Vím, že ti můj poslední výtisk dobře posloužil, a doufám, že ti tento pomůže ještě více. Tehdy ses na mě díval svou myslí, a ne očima, a doufám, že to dokážeš znovu.

S pozdravem,

Tvůj Severus

 

Než se Harry nadál, uplynul další měsíc a uvědomil si to až ve chvíli, kdy dorazil další dopis, tentokrát s knihou: nový výtisk Pokročilého vaření lektvarů, jenže tento měl na okrajích nové poznámky. Bylo to jako mít nový výtisk učebnice Prince dvojí krve, jen tentokrát byl napsaný přímo pro něj.

- Pamatuj, Harry, že před přidáním další přísady musíš zamíchat proti směru hodinových ručiček. Tím zastavíš pohyb lektvaru a zabráníš tomu, aby se věci rozpustily příliš rychle a zničily tak výsledný účinek.

- NVBL muffliato. Vím, že máš problémy s bezhůlkovým a neverbálním kouzlením, ale při sesílání nezapomeň vystřít ukazováček, jako bys dítěti naznačoval, aby bylo zticha. To by mělo pomoct.

- Nechtěl jsem sem přidávat kouzlo pro nepřátele, ale napadlo mě, že jeho varianta, sectumintra, by se mohla hodit při střetu s nějakými silnějšími protivníky. Silnější verze, kterou jsi předtím použil, by se měla používat pouze při likvidaci tvorů, jako jsou obři nebo trollové.

Harry nad ní strávil celé hodiny a s každou otočenou stránkou mu srdce rostlo radostí. Nemohl uvěřit, že si Severus dal kvůli němu tolik práce, a chtěl mu za jeho laskavost poděkovat. Domluvil další setkání na svůj volný den, jen tentokrát Harry sbalil piknik. Nikdy předtím žádný nepřipravoval a den předtím strávil celou věčnost přemýšlením, co zabalit, až nakonec vykoupil snad polovinu lahůdek (nemohl si pomoct, jejich piknikové občerstvení vypadalo příliš dobře). Byl si jistý, že toho jídla nakonec bude až příliš, ale alespoň existovala stázová kouzla, takže mohl zbytek uchovat na později.

Severus vypadal docela překvapeně, když přišel k jejich lavičce a uviděl Harryho s piknikovou dekou a košíkem v ruce.

„Slyšel jsem, že nahoře u jezírka jsou nějaká hezká místa, jestli se ke mně chceš přidat.“

Severus stále vypadal zmateně, ale přikývl na souhlas a Harry ho vedl dál.

Šli vedle sebe, poměrně blízko, ale stále s určitým odstupem, a Harry přemýšlel, jestli by se měl pokusit vzít Severuse za ruku. Pak se hřbety jejich rukou otřely o sebe a Harryho paží projel záchvěv, jen aby Severus prakticky ucukl. To nevypadalo správně. Severus byl přece ten, kdo tohle celé prosazoval, ne? Určitě teď nehodlal couvnout. Jediné, co Harryho napadlo, bylo, že se stahuje kvůli Harrymu, a to ho jen ještě víc odhodlalo ho tohoto přesvědčení zbavit.

Harry se zhluboka nadechl, aby sebral odvahu, při dalším kroku se přiblížil k Severusovi a rozhodně natáhl ruku, aby chytil tu jeho. Díval se před sebe a byl odhodlaný nedat najevo nervozitu ve tváři, přestože cítil, jak mu rudnou tváře. Cítil také Severusův pohled na sobě a dokázal si představit jeho tázavý výraz, a tak Severusovu ruku jen sevřel pevněji. Po chvíli, která mu připadala jako celá věčnost, Harry ucítil, jak se Severusův pohled od něj odvrátil, zatímco jejich ruce zůstaly spojené, a Harry si úlevně vydechl, když pokračovali k jezírku.

Ve skutečnosti to bylo spíš malé jezero než jezírko, plavaly v něm kachny a labutě a z obchodu si bylo možné pronajmout loďky. Okraje obklopovaly stromy, jejichž větve byly bujně porostlé zelenými listy a poskytovaly tolik potřebný stín před jasným sluncem, které bylo na toto roční období horké. Našli místo pod velkým platanem s dobrým výhledem přes vodu a Harry rozprostřel deku.

„Čekáme společnost?“ zeptal se Severus a prohlédl si obsah košíku, načež Harry ucítil, jak mu rozpaky zbarvují tváře.

„Já vím, trochu jsem to přehnal, ale ne, jsme tu jen my dva. Bylo by divné pozvat na naši schůzku další lidi.“

„Schůzku?“ vyhrkl Severus a překvapeně se na Harryho podíval.

„No, tak se tomu říká, když se sejdeš s někým, koho zvažuješ za manžela, ne?“ Harry se zaměstnal vybalováním jídla, protože nesnášel, že se Severusovi nedokázal podívat do očí.

„Ano,“ řekl Severus pomalu a věnoval Harrymu nečitelný pohled.

„A dvoříš se mi s úmyslem vzít si mě, že?“

„Ano.“

Harry se zhluboka nadechl a zvedl hlavu, aby se setkal se Severusovým pohledem. „Tak ano, tohle je schůzka.“

Na Severusových rtech se objevil malý úsměv. „Tvé logice v tomto ohledu rozhodně nemohu nic vytknout.“ Posadil se na piknikovou deku a začal si prohlížet jednotlivá jídla. „Zeleninová samosa?“

Harry pokrčil rameny. „Nemám tušení, ale vypadaly zajímavě a jsou z lahůdek, takže předpokládám, že nebudou úplně špatné.“

„Nevybral sis prostě jídlo, které máš rád?“

„Upřímně, neměl jsem tušení, co mám vlastně zabalit. Nikdy předtím jsem na piknikové schůzce nebyl.“

„Já také ne,“ přiznal Severus a Harry se přistihl, že se usmívá.

„Tak to asi můžeme zjistit společně.“

Na té představě bylo něco hezkého a Harry se pohodlně usadil, aby si užil příjemné odpoledne, které se nakonec proměnilo v dobrý rozhovor. Oba jako by se beze slov dohodli, že se válce i Bradavicím raději vyhnou, a Harry se obával, že jejich rozhovor nakonec začne váznout. Kupodivu se tak nestalo. Severus možná nebyl fanouškem famfrpálu, alespoň neměl žádný oblíbený tým, ale pamatoval si studenty, kteří za posledních téměř dvacet let prošli Bradavicemi, a dokázal mluvit o jejich schopnostech téměř lépe než Harry.

Severus měl také spoustu názorů na zákony, které se právě přijímaly. Harryho překvapilo, jak dobře je znal, ale při zpětném pohledu by ho to vlastně překvapit nemělo.

„Když nevím, jaké zákony platí, jak se můžu ujistit, že zůstávám na jejich správné straně?“

Harry měl pocit, že Severus dbá na to, aby zůstával těsně na správné straně zákona, ale nějak mu to připadalo ještě působivější.

Ani náhodou se neshodli na všem. Přesto se jim nějak dařilo i při nesouhlasu chovat se k sobě navzájem s respektem. Ani jeden ze své pozice neustoupil, ale na rozdíl od doby, kdy byl Harry ve škole, byl dostatečně dospělý na to, aby dokázal některé věci nechat být (tuto dovednost se musel naučit i kvůli Ronovi a Hermioně, pokud chtěl předcházet hádkám i mezi nimi).

Jedním z takových témat byla mudlovská hudba. Ani jeden z nich nebyl obeznámen s nejnovějšími vydáními, ale oba znali něco ze starších věcí. Harry byl velkým fanouškem Beatles: paní Figgová je u sebe často pouštěla a tvrdila, že se to líbí jejím „kočkám“. Strýc Vernon je však doma odmítal pouštět s tvrzením, že jsou to banda feťáckých hippies, což byl pravděpodobně další důvod, proč se Harrymu líbili. Severus si však myslel, že jsou přeceňovaní.

„Jejich písně nejsou hluboké ani podnětné, zvlášť během jejich psychedelické fáze, bez ohledu na to, co se lidé snaží tvrdit. Jejich písně jsou také nesmírně repetitivní.“

„A koho máš rád ty?“

„Elvis Presley je pro mě vždy velmi nostalgický. Moje matka do něj byla v mládí zamilovaná a vždycky si ho pouštěla, když můj otec nebyl doma.“

„Toho nudného starého zpěváka?“

„Ne všechny jeho písně jsou pomalé balady,“ namítl Severus, „i když ty slavnější ano.“

„Ta vánoční je naprosto depresivní.“

„Asi ano. Osobně jsem se s ním hodně stotožňoval.“

„To je smutné. Doufám, že už to tak nebude.“

Severus se na něj znovu podíval tím pátravým, nečitelným pohledem a tentokrát mu Harry pohled oplatil. Ať Severus čte jeho myšlenky a vidí, jak vážně to myslí, alespoň pokud jde o to, zkusit to. Harry si nebyl jistý, jestli to Severus skutečně udělal, nebo jestli něco zahlédl v Harryho očích. V každém případě Severus polkl.

„Asi bych měl odejít. Je pozdě.“

Severus měl pravdu. Slunce už začínalo klesat k obzoru a nějakým způsobem snědli většinu jídla, které Harry přinesl. Přesto se Harrymu ještě nechtělo, aby to skončilo.

„Děkuji, že ses ke mně přidal, opravdu jsem si užil čas strávený s tebou.“ Harry se naklonil k Severusovi a něžně ho políbil na tvář, přičemž jeho rty na okamžik zůstaly na jemném strništi, které se tam vytvořilo. Bylo to jiné než cokoli, co Harry dosud cítil, ale rozhodně mu to nevadilo. Když se trochu odtáhl, Severus vypadal překvapeně a Harry se na okamžik zamyslel, jestli nezašel příliš daleko.

„Já—“

„Těším se na tvůj další dárek,“ řekl Harry a znovu se k němu naklonil, tentokrát v naději, že políbí Severuse na rty, jenže Severus vyskočil.

„Do příště, Harry.“

S tím odkráčel a nechal Harryho, aby všechno uklidil. Harrymu to však nevadilo. Věci mezi ním a Severusem se rozhodně posunuly o velký kus dopředu a Harry byl z nového vývoje celý blažený.

Pokračoval v kontaktování Severuse, ne přes sovu, pro jistotu, ale téměř každý den mu posílal patrona, aby se ozval; vždy dostal odpověď a jejich rozhovory často trvaly dlouho. Harry si byl téměř jistý, že Severus nyní ví o jeho kolezích víc než jeho přátelé, stejně jako Harry věděl o všech Severusových objednávkách, ačkoli muž si vždy dával pozor, aby neprozradil žádná jména.

Nechtěl čekat celý měsíc, než Severuse znovu uvidí, a tak nakonec pozval Severuse do kina. Viděl reklamu na Matrix a chtěl ho vidět, ale Hermiona byla příliš zaneprázdněná a podle plakátů měl Harry pocit, že se film bude zabývat koncepty, které by přesahovaly Ronovo chápání (stále ještě nepochopil, co vlastně internet je). Severus okamžitě souhlasil a jediný problém, který Harry s filmem měl, byl ten, že byl příliš poutavý na to, aby mohl dělat cokoli jiného než ho celou dobu sledovat. Přesto se během celého filmu drželi za ruce a potom si šli dát drink a probrat ho.

Zůstali až do zavírací doby a dokonce i potom ještě chvíli otáleli v ulicích, než se přemístili, jako by ani jeden z nich nechtěl, aby večer skončil. Harrymu to však dalo příležitost konečně získat pořádný polibek: něžný a cudný, ale plný příslibu. Severusovy rty byly překvapivě jemné, poddávaly se Harryho něžnostem a přijímaly vše, co mu Harry dával. Bylo to nádherné, ale Harry se nemohl ubránit otázce, proč byl vždycky tím, kdo dělal první krok. Severus o něj rozhodně měl zájem, alespoň to tak vypadalo, takže Harry usoudil, že k tomu musí mít nějaký důvod. Proto se Severuse zeptal, jaký rituál si vybral, a informace pak předal Hermioně, aby ho mohla prozkoumat.

„Upřímně, Harry, tenhle rituál dvoření je fascinující a ve své době znamenal skutečný průlom.“

„Myslel jsem, že jsi říkala, že tyhle rituály jsou archaické?“ zeptal se Ron.

„Jsou,“ odfrkla Hermiona, „proto jsem řekla ‚ve své době‘.“

„V čem byl takový průlom?“ zeptal se Harry a doufal, že udrží kamarádku u tématu.

„No, většina rituálů dvoření byla vytvořena tak, aby je prováděli muži, a ženám bylo téměř znemožněno je používat. Byly nuceny čekat na muže, protože samy nemohly někoho požádat o ruku.“

„To je hloupost!“ odfrkl Ron.

„Tentokrát s tebou, Rone, naprosto souhlasím. Hraběnka Matilda Greyová si myslela totéž. Měla dceru, která měla být dědičkou velmi významné rodiny, a nechtěla riskovat, že ji do manželství uvězní nějaký bezohledný muž pomocí jednoho z pochybných rituálů. Proto vytvořila rituál Greyové, který umožňoval ženě jej zahájit, a právě proto existuje podmínka, že druhá osoba, teoreticky muž, musí na konci požádat o ruku.“

„To dává smysl,“ zamyslel se Harry a přemýšlel, jestli právě proto Severus zadržuje své city, aby dodržel ducha rituálu.

„Takže to znamená, že jsi na tyhle rituály změnila názor?“ zeptal se Ron.

„Obecně ne,“ odfrkla Hermiona. „Upřímně, když jsem si o některých z těch věcí něco přečetla, zvlášť o těch, kterých se Matilda musela obávat, naprosto chápu, proč cítila potřebu svou dceru chránit: některé z nich byly přímo odporné. S tímhle ale souhlasím, už jen proto, že byl ve své době průlomový a ukázal, že rituál nemusí být podlý, aby podporoval lásku mezi dvěma lidmi.“

Harry se zamračil. „Magie tě přece nemůže přimět někoho milovat.“

„Ne, nemůže,“ souhlasila Hermiona, „ale rituál je navržený tak, aby pomohl zdůraznit pocity toho, kdo ho sesílá, a proto říká, že zasílané dárky musí mít význam: čím silnější význam, tím více příjemce pocítí náklonnost sesilatele.“

Harry se usmál, když si uvědomil, že to, co cítil, byly Severusovy city, které k němu pronikaly.

„Tak co ti poslal kromě rukavic?“ zeptal se Ron.

„No, druhým darem byl kapesník, který kdysi patřil jeho matce,“ odpověděl Harry. „Prý mu jím utírala slzy, když byl jeho otec obzvlášť hrozný. Poslal mi ho jako způsob, jak se omluvit za všechny ty chvíle, kdy byl hrozný ke mně.“

„Oba jste měli tak trochu mizerné dětství,“ zamyslela se Hermiona a Harry přikývl.

„Jo, proto dokážu jeho jednání trochu chápat. Byly chvíle, kdy jsem nenáviděl Dudleyho a jeho kamarády za to, jak se ke mně chovali, a rozhodně chápu, jak se člověk mohl tváří v tvář něčemu takovému stát zatrpklým.“

„Ty ses takovým nestal,“ podotkl Ron.

„Jo, ale ne každý je jako já,“ namítl Harry. „Navíc jsem měl tu výhodu, že jsem vás ve škole poznal. Kdybych vás neměl, mohlo to všechno dopadnout úplně jinak.“

Hermiona zavrtěla hlavou. „Nemyslím si. Jsi příliš dobrý člověk na to, aby ses takovým stal.“

Harry si tím nebyl úplně jistý, ale neměl náladu se hádat, a tak to nechal být. Koneckonců měl příliš dobrou náladu. Věděl, že Severus musí chtít, aby mezi nimi skutečně něco vzniklo, jinak by rituál nebyl tak účinný, a to Harrymu stačilo, aby si udržel naději.

„A co třetí dárek?“ zeptala se Hermiona a Harry se zazubil.

„To byl nový výtisk Pokročilého vaření lektvarů, včetně poznámek, které měl starý výtisk Prince dvojí krve, až na to, že tyhle byly napsané přímo pro mě, takže jeho používání není podvádění.“

„Pořád máš výhodu, kterou ostatní nemají,“ odfrkla Hermiona.

„A to máš tu knížku blízko Nevilla?“ zeptal se Ron se smíchem.

„Ani náhodou!“ odpověděl Harry. „Neville mám rád, ale ta kniha je pro mě až příliš cenná, takže jsem si všechny potřebné informace přepsal a svou speciální kopii mám bezpečně doma.“

„Speciální kopii?“ zeptala se Hermiona, zatímco Ron na Harryho překvapeně hleděl. Harry zrudl.

„No, je speciální.“

„Ty to vážně zvažuješ, že ano?“ naléhala Hermiona a Harry přikývl.

„Ginny bude zklamaná,“ podotkl Ron.

„Asi jo,“ povzdechl si Harry, „ale od té doby, co začala s výcvikem, jsem od ní nic neslyšel. Řekl jsem jí o tom dvoření a nevypadala, že by ji to nějak zvlášť trápilo, ale možná je to proto, že si myslela, že z toho nic nebude.“

„Začnu taky mámě naznačovat,“ navrhl Ron. „Mít na plánování další svatbu by mohlo zmírnit ránu z toho, že to mezi tebou a Ginny nevyjde.“

„Ještě to není jisté,“ upozornil Harry se smíchem. Dokonce i když to říkal, věděl, že to tak docela není pravda, což jen potvrzovaly vědoucí pohledy jeho přátel.

Zvláštní bylo, že čím víc o tom Harry přemýšlel, tím víc se mu líbila představa, že si Severuse vezme a stráví s ním zbytek života. To ještě více upevnil příchod jeho čtvrtého dárku: stříbrného pomanderu obsahujícího lektvar na podporu spánku.

 

Nejdražší Harry,                

Vím, že sis toho ve svém životě prožil hodně; víc než já; příliš mnoho na někoho tak mladého.

 Nevím, co tě žene k tomu, abys podstupoval další takovou oběť, ale vím, že tě to bude něco stát. Za ta léta jsme oba získali nespočet jizev. Fyzické jizvy jsou však válečná zranění, odznaky cti, které světu ukazují, co jsme dokázali. Své jizvy jsem si postupně začal vážit a mám pocit, že ty si vážíš těch svých také jako připomínky všeho, čeho se ti podařilo dosáhnout.

Duševní jizvy jsou však jiné: mohou nás ovlivňovat dlouho poté, co jakákoli fyzická jizva zmizí. Vím, že mě sužovaly noční můry dokonce ještě před útokem. Poté byly horší. I když vím, že jsem se dokázal sám vyléčit, stále se mi zdá, že jsem v té chatrči vykrvácel. Proto jsem vytvořil tento prostředek na spaní, který má během spánku uklidnit mysl. Vložil jsem ho do tohoto stříbrného pomanderu, který si můžeš zavěsit na noc vedle postele.

Navždy tvůj,

Severus

 

Severus ho zamýšlel jako prostředek, který měl zahnat špatné sny. Co si však neuvědomil, bylo, že od chvíle, kdy se Severus vrátil do Harryho života, žádné špatné sny neměl; všechny jeho sny byly plné Severuse. Je pravda, že předtím měly poněkud explicitnější povahu a Harry se každé ráno probouzel buď vlhký, nebo vzrušený. Po obdržení pomanderu však jeho sny nabyly spíše domácké podoby.

Místo aby vídal Severuse v návalu vášně, Harry je vídal, jak spolu jedí nebo se na pohovce tulí k sobě, takže se místo toho probouzel s úsměvem. Právě to ho přimělo pozvat Severuse k sobě domů místo obvyklého setkání v parku.

„Nemusel jsi dělat tohle všechno,“ řekl Severus, když ho Harry vpustil do jídelny. Místnost byla uklizená a nyní ji osvětlovaly desítky svíček a Harry vytáhl všechno nejlepší nádobí rodu Blacků.

„Zasloužíš si, abych se trochu snažil,“ trval Harry na svém, dovedl Severuse k jeho židli a odsunul mu ji. Severus vypadal překvapeně, ale přesto pozornost přijal. „Přiznávám ale, že jsem u večeře trochu podváděl: ne všechno bylo připravené úplně od nuly.“

„Vážně, Harry? Jak skandální! Myslím, že jsi právě klesl v mém hodnocení.“

Harry se zasmál. „Víš, myslím, že jsem si předtím vůbec neuvědomil, jak dokonale sarkastický jsi.“

„Říká se, že jde o nejnižší formu vtipu, ale protože jsem nesmírně sarkastický, usoudil jsem, že to ze mě musí dělat alespoň mírně vtipného člověka.“

Harry se znovu zasmál, což Severusovi vykouzlilo spokojený úsměv, a Harry měl pocit, že jejich schůzka začíná skvěle. A také pokračovala dobře. Harry se držel při zemi s výběrem jídla a zvolil salát s rajčaty a mozzarellou, špagety carbonara a tiramisu z obchodu. Dokázal také najít dobré víno, které se k tomu hodilo, a na konci byli oba příjemně sytí.

„Docela rád bych ochutnal pravé italské těstoviny,“ řekl Severus, když se přesunuli do obývacího pokoje na kávu po večeři.

„Proč jsi je nikdy neměl?“ zeptal se Harry a schválně se posadil na pohovku vedle Severuse. Během večeře seděli naproti sobě a podařilo se jim vyměnit několik škádlivých dotyků, ale Harry chtěl být blíž muži, kterého, jak to tak vypadalo, si plánoval si vzít.

Severus mu věnoval tázavý pohled, když si sedal, ale neodsunul se dál, k Harryho velké radosti.

„Vážně se ptáš, proč jsem necestoval? Kdy jsem mohl? Dokonce i letní prázdniny jsem trávil vařením lektvarů a plánováním na další rok. Doufal jsem, že odjedu, když jsi dorazil do Bradavic ale všechno se zhroutilo.“

Harry si poškrábal hlavu. „Jo, promiň za to.“

„Ani v nejmenším ti to není líto,“ odfrkl Severus. „Na druhou stranu se ti podařilo skutečně nastolit mír, takže ti to asi odpouštím.“

Harry se zasmál. „To je dobré vědět.“

„Kdybys mě odmítl, plánoval jsem cestovat. Dokázal jsem si našetřit docela slušnou částku i bez dědictví.“

„Možná bychom mohli cestovat společně,“ navrhl Harry a natáhl ruku, aby Severuse pohladil po ruce.

Severus roztřeseně vydechl. „A co tvůj bystrozorský výcvik?“

„Ten může počkat,“ řekl Harry. „Můžu tvrdit, že si dávám čas na studium v zahraničí. Kingsley mě přece nezastaví.“

„Byl by hlupák, kdyby se o to pokusil,“ zasmál se Severus a Harry se usmál.

„Hádám, že být Zachráncem kozelického světa má nějaké výhody. Nakonec mi to umožnilo získat svého Prince.“

„Technicky vzato mě ještě nemáš,“ upozornil Severus, ale Harryho úsměv jen nabral na intenzitě.

„Ještě tě nemám. Ale velmi rád to změním.“

„Nemůžeš ten rituál urychlit, Harry. Musíme si dát načas.“

„Než požádám o ruku, ano, ale to neznamená, že spolu nemůžeme být už předtím, ne?“

Severus polkl. „Přinesl ti můj poslední dárek příjemné sny?“

Harry zamručel. „Rozhodně, i když o tobě se mi zdálo už předtím, jenže ty sny byly rozhodně žhavější.“

„Vážně?“ Severusův hlas získal výrazně chraplavý tón a jeho zorničky se rozšířily touhou, což Harryho úsměv ještě rozšířilo.

„Rozhodně. A těším se, až zjistím, nakolik jsou přesné.“

Severus zaváhal. „Nevím, jestli je to proti pravidlům.“

„No, Hermiona nenarazila na nic, co by říkalo, že nesmíme, a já věřím jejím schopnostem při výzkumu. Ale pokud bys raději počkal, pochopím to a nebudu na tebe tlačit.“

„Já… já chci. Pořád se snažím uvěřit tomu, že se tohle skutečně děje. Pořád mám pocit, že se z toho snu probudím.“

„Velmi rád ti poskytnu nějaký důkaz.“

Harry se naklonil, pohladil Severuse rukou pod bradou, přitáhl si tak druhého muže blíž a přitiskl jejich rty k sobě. Zpočátku to bylo cudné; Harry chtěl dát Severusovi možnost odtáhnout se, pokud by chtěl. Neudělal to však, a jakmile Severus polibek opětoval, Harry ho prohloubil. Severus zasténal, zvedl paži a přitáhl si Harryho k sobě, a Harry se usmál, když se nechal klesnout zpět na pohovku a stáhl Severuse s sebou.

„Harry?“ Severus měl ve tváři tázavý výraz, když se od polibku odtáhl. Harryho úsměv byl však sebejistý.

„Zdá se, že váháš, takže chci, abys měl úplnou kontrolu a dostal jen tolik, kolik chceš.“

„A co když chci celého tebe?“ zeptal se Severus a Harry široce rozpřáhl náruč.

„Tak si mě vezmi.“

A přesně to Severus udělal. Vrhl se na Harryho a lačně se zmocnil jeho úst, jazykem pronikal dovnitř a snažil se prozkoumat každý jejich kousek. Harry mu samozřejmě oplácel stejnou měrou. Netrvalo dlouho a jejich těla se k sobě tiskla, nohy se proplétaly, jak se o sebe třely. Harry nikdy předtím necítil na sobě tvrdé tělo, ale musel přiznat, že se mu to líbilo. Bylo na tom něco příjemného, když mezi nimi kromě tenkého oblečení nic nestálo v cestě. Bylo to dobré a Harry byl více než ochotný obejmout Severuse a přitáhnout si ho nekonečně blíž, cítit stále intenzivnější lahodné tření mezi svými stehny, až nakonec vyvrcholil.

Vykřikl a Severus ten zvuk spolkl, když se Harry napjal a tělo se mu zachvělo při uvolnění, zatímco se mu v kalhotách rozlévalo teplo a vlhkost. Severus ještě několikrát přitlačil své tělo proti Harryho, než ho následoval, přičemž mu při tom jemně skousl spodní ret a pak se zhroutil. Oba těžce oddechovali, vlhkost rychle chladla, a přesto Harry neměl potřebu se hýbat a pevně Severuse držel.

„Asi bychom neměli dělat víc než tohle,“ řekl Severus.

„Snád dokážu ještě pár měsíců počkat,“ povzdechl si Harry a políbil Severuse do vlasů. „Ale už se na to těším a obecně se těším, až s tebou budu trávit víc času.“

„S tím společným časem by neměl být problém.“ Severus mávl rukou a uklidil nepořádek mezi nimi, než se znovu pohodlně opřel o Harryho hruď.

„Můžeš tu zůstat přes noc, jestli chceš.“

„Nejsem si jistý, jestli je to dobrý nápad.“

„Bojíš se, že nedokážu od tebe udržet ruce?“ zeptal se Harry a objal Severuse, jako by chtěl svůj argument zdůraznit.

„Když to řekneš nahlas, zní to směšně.“

„Proč?“ zeptal se Harry, což přimělo Severuse zvednout hlavu a věnovat mu zlověstný pohled. Harry se naklonil a rychle Severuse políbil, čímž jeho zlověstný výraz proměnil v překvapení.

„Bavilo mě číst komentáře Prince dvojí krve,“ řekl Harry. „Je opravdu tak překvapivé, že s tebou chci trávit víc času?“

„To, o čem mluvíš, ale není pouhé trávení času se mnou,“ upozornil Severus.

„To je pravda,“ souhlasil Harry a zvedl ruku, aby přejel prstem po Severusových rtech. „Ukázalo se, že mě líbání s tebou baví také.“

„To ale nemělo. S tímhe jsem nikdy nepočítal.“

Harry se zasmál. „Ty jsi mě požádal o ruku, Seve. Jistě tě alespoň část tebe musela napadnout, že je to možné?“

Severus si povzdechl. „Myslel jsem, že když už, tak ti mě bude nanejvýš tak líto a souhlasil by si jen za předpokladu, že by sis mě vzal pouze formálně, a pak by sis udržoval milence bokem.“

Harry náhle obrátil jejich pozice a Severus zalapal po dechu, ačkoli si Harry nebyl jistý, zda kvůli pohybu, nebo kvůli divokému výrazu ve své tváři.

„Nikdy bych ti to neudělal, Severusi, zvlášť když jsem si uvědomil, jak vážné jsou tvoje city ke mně. A jsou, že ano?“

„Ano,“ přiznal Severus tiše a v očích se mu objevil zranitelný výraz. „Jak bych se do tebe nemohl zamilovat? Jsi vším, čím by hrdina měl být, a ještě mnohem víc.“

Harry viděl péči a náklonnost, kterou k němu Severus choval, jak se třpytí v očích druhého muže, a srdce mu roztálo. Naklonil se a znovu Severuse něžně políbil.

„Opravdu nechci, abys dnes večer odcházel. Je mi jedno, jestli neuděláme nic víc než že se budeme mazlit, prostě tě potřebuji mít u sebe.“

Ta slova zašeptal proti Severusovým rtům a Harry cítil jeho přikývnutí spíš, než ho viděl. Pořád to však byl souhlas a Harry byl více než rád, že Severuse odvedl do svého pokoje.

Zůstali plně oblečení a celou noc si v těsném objetí vyměňovali něžné polibky. Probudili se zcela propletení a Harry se jen nerad pohnul. Klidně by tam zůstal celý den, ale bohužel bylo třeba vyřešit potřeby těla a Severus měl navíc lektvary, co musel vařit.