Shrnutí: Anglie chce pojistit hvězdného chytače Harryho Pottera i jeho fantastické koště. Na scénu vstupuje Severus Snape, mimořádně schopný soukromý vyšetřovatel, který je připraven vypočítat rizika a stanovit hodnotu pojistky. Sledování Harryho Pottera se ukáže být prací jeho snů, i když by si přál, aby ji mohl vykonávat bez převleku. Velice vtipné :) 

 Délka: 16,849 slov Párování: Harry Potter/Severus Snape

Přístupnost: Explicit Období: 5 let po škole

Originál: https://archiveofourown.org/works/43396644

Když na to přišlo, existovaly mnohem horší způsoby, jak vydělat pořádný balík peněz.

Třeba cvičit draky pro kouzelnický cirkus Wandy Whongové. Nebo vykrádat hrobky a zabývat se starodávnými kletbami způsobujícími kastraci. Anebo provozovat tajnou hernu v utajeném čtvrtém patře Rytířského autobusu.

Tajně sledovat hvězdného anglického chytače Harryho Pottera a posuzovat riziko, že zemře, přijde o zrak nebo utrpí trvalé zmrzačující zranění, se ukazovalo být převážně zábavou, nikoli zdaleka takovou dřinou, jakou Severus očekával.

Samozřejmě, tohle se týkalo druhé pojistky.

Kromě pojistky pro případ smrti nebo pracovní neschopnosti tu byla ještě otázka samotného koštěte.

A ne jen tak ledajakého koštěte, to si nemyslete. Jitřenka Okřídlené Vítězství Trojitá Otočka Ze Skoku Ohnivý Blesk.. Koště objednané pro chytače národního týmu, vyrobené přesně na míru jeho tělesným proporcím a opatřené ozdobnými prvky z čtyřiadvacetikarátového zlata. Každéý proutek koštěte mělo větší hodnotu než Potterův původní Kulový blesk a koště se chlubilo zrychlením téměř stejně rychlým jako přemisťování.

Koště i chytač, který na něm jezdil jako na divokém hřebci, byli v předchozím roce tak neuvěřitelně úspěšní, že se tým rozhodl pojistit je proti poškození či ztrátě. Stanovit náhradní hodnotu koštěte se však neukázalo jako snadný úkol, protože Potter ho jakýmsi způsobem srostl se svou osobou natolik, že nikdo jiný, kdo se na ně pokusil nasednout, nedokázal přimět koště ani k tomu, aby mu vyskočilo do ruky. Ovšem pod Potterovým vedením a kontrolou představovalo koště čistou, ničím neředěnou magii.

Kdyby šlo o běžný případ, Severus by si jednoduše vyžádal hodinu o samotě s koštětem, aby mohl prozkoumat jeho vlastnosti a vyzkoušet si na něm jízdu.

Měl dva důvody, proč k tomuto případu musel přistoupit jinak. Koště nedovolilo, aby na něm jezdil kdokoli jiný, a vedení týmu trvalo na tom, že se Harry Potter o jejich pojistkách nesmí nic dozvědět.

Po dvou týdnech, během nichž navštěvoval každý trénink, mediální akci i přípravné utkání národního týmu a všude je pronásledoval spolu s paparazzi, Severus dospěl k závěru, že Harry Potter, celých dvaadvacet let a téměř osmdesát kilo jeho živé váhy, nemá ani ponětí o tom, že nějaké pojištění vůbec existuje, finanční zisk ho vůbec nezajímá a – což bylo nejdůležitější – nemá nejmenší tušení, že Severus Snape byl celých čtrnáct dní v kuse v jeho přítomnosti, často jen pár metrů od něj.

Ano, pomyslel si Severus, převléknout se za člena tisku byl geniální nápad.

Tým novináře ignoroval. Trpěl reportéry a fotografy, protože musel. Na jejich přítomnost v každém aspektu svého profesního života si zvykl, ale jako jednotlivci vnímal všechny příslušníky tisku jako jednu nerozlišitelnou masu.

Převléknout se za novinářku se ukázalo jako jeho mistrovský tah.

Mohl sedět na tribuně s blokem v ruce, zaznamenávat i ty nejmenší detaily Potterova výkonu, všímat si každého riskantního manévru a posuzovat, zda by stejného výsledku bylo možné dosáhnout i bez nebezpečí. Poté každý kaskadérský kousek přepočítával na galeony a srpce, které tým mohl získat – nebo ztratit. Byla to zapeklitá práce, ale dobře placená. A jeho čarodějnické hábity mu umožňovaly pohybovat se, jak se mu zachtělo, protože nikoho by nikdy nenapadlo spojovat Severuse Snapea s něčím jiným než s temnou černí.

Někdy, když se přistihl, jak zírá do otevřené skříně na ty podivné barevné kreace, které v ní měl, přemýšlel, zda se mu ta změna barev vlastně nezačíná líbit.

Paruka mu tolik k srdci nepřirostla, ale přinášela mnohem spolehlivější výsledky než kouzlem si měnit vlasy pokaždé jinak barevné nebo ostříhané. Vybral si dlouhý účes v naprosto obyčejném tmavě hnědém odstínu, vlasy stáhl do culíku a připnul ho vzadu na hlavě koženou sponou. Nos si trochu magicky vycpal, aby vypadal větší, a nasadil si příliš velké brýle – fialové, ale ne žádnou křiklavou fialovou. Chladné počasí mu poskytovalo záminku omotat si zjizvený krk šálou v havraspárských barvách a krátké prsty se zažloutlými nehty potřísněnými od lektvarů ukryl do tenkých holubičí šedých rukavic.

Nemyslel si, že mu předstírání němoty projde, ale ukázalo se jako mimořádně účinné. Na vizitkách se představoval jako Gayla C. Bracegirdleová z deníku Westward Press a dole byla pod hvězdičkou uvedena poznámka:

*Omluvte prosím mé mlčení – jsem němá.

  

Kdykoli ho někdo oslovil, nabídl mu vizitku, prstem ukázal na příslušnou větu a omluvně se usmál. Pro případ, že by se někdo vyptával, měl připravený i příběh o tom, jak mu zbytkové poškození kletbou způsobenou konkurenčním hráčem ukončilo famfrpálovou kariéru v Albánii. Nikdo se však nikdy nezeptal.

U doktora Usměvavého, diskrétního zubaře, utratil víc peněz, než si chtěl přiznat, za bělení a srovnání zubů – něco, čeho mohl čaroděj dosáhnout během jediné návštěvy, ale co přesto bylo nepříjemné a drahé. Vizitka a vysvětlení jeho mlčení lidem obvykle způsobily rozpaky. Po prvním seznámení se vždy přesunuli k někomu jinému a nechali mu prostor i soukromí, přičemž se ze všech sil snažili znovu si ho nevšímat. Což bylo vzhledem k jeho bujnému poprsí poněkud obtížné.

Severus v roli Gayly trávil první dva týdny buď v tiskové lóži, nebo sledováním členů týmu – především Harryho Pottera – když se pokoušeli dostat do klubů a restaurací, vyřizovali si každodenní záležitosti, nakupovali nebo chodili do lékárny.

V bazaru na levnějším konci Příčné ulice si pořídil šest různých kompletů čarodějnických hábitů ve velikosti, která mu snad měla sedět. Tehdy byl proměněný mnoholičným lektvarem v George Weasleyho a okázale si často škrábal díru, kde kdysi míval ucho, přičemž si stěžoval, jak obtížné je najít hábity, které by se nebily s jeho vlasy.

Když šel zaplatit, hlasitě se zeptal na podprsenky a prodavač ukázal dozadu do obchodu. Oči mu přitom sklouzly k díře v Severusově vypůjčené hlavě a ke galeonu, který Severus našel na podlaze a pro jistotu ho do té díry zastrčil.

Podprsenka byla na celém kostýmu tou nejhorší částí. Severus původně usoudil, že bývalý famfrpálový hráč bude mít jen skromné poprsí, ale ve snaze utajit svou skutečnou totožnost před Potterem to přehnal a koupil si podprsenku s košíčky přibližně tak velkými, jako je camrál.

Jednou se mu dokonce jeden hráč z přípravného týmu posmíval: „Hej! Ona nám krade camrály!“

Severusův vražedný pohled málem prozradil jeho pravou totožnost, protože hráč – jeden z jeho bývalých zmijozelských studentů – málem leknutím spadl z koštěte.

Když mu jeden z jeho stálých klientů nabídl tuto zakázku, Severus vážně zvažoval, že ji odmítne. Velmi tvrdě pracoval na tom, aby si po válce znovu vybudoval soukromý život a posunul se dál. A posunout se dál v žádném případě neznamenalo znovu se zaplétat s Harrym Potterem.

Bylo to příliš nebezpečné. Příliš riskantní. Příliš lákavé a plné možností.

Ne. Rozhodně si vybavil okamžik, kdy viděl Hagrida vylézat z jezera po koupání bez plavek, aby zahnal myšlenky na Harryho Pottera, které v poslední době dělaly s jeho tělem neplechu.

Kromě toho měl práci. Po dvou týdnech budování své identity a důvěryhodnosti měla Gayla C. Bracegirdleová konečně navštívit skutečný famfrpálový zápas.

Tohle bylo důležité. Poprvé bude moci pozorovat Harryho Pottera tam, kde na tom opravdu záleželo – v přímém souboji s Irskem, v přípravném utkání před vyřazovacími zápasy mistrovství světa.

Tohle byl Harry Potter, kterého chtěl tým pojistit. Potter na tom koštěti, který do hry dával celé své srdce i duši za tým a zemi, kterou miloval.

Severusi Snapeovi bylo třiačtyřicet let. Po téměř smrtelném zážitku ho čekal náročný návrat do života. Léčitelé ze Svatého Munga ho uvedli do stavu pozastavené životní činnosti, zatímco se starali o nespočet mrtvých a zraněných po závěrečné bitvě. Nikdo pořádně nevěděl, co si s ním počít, a tak zůstal v tomto stavu – ani vlastně nedýchal – po většinu jednoho roku. Teprve když v nemocnici vypukla vážná epidemie dračí neštovice a potřebovali uvolnit jeho lůžko, kontaktovali ministerstvo.

Do té doby se situace obrátila. Harry Potter pobíhal kolem a každému, kdo mu byl ochoten naslouchat, vykládal, že zesnulý, veliký Severus Snape byl až do morku kostí Brumbálovým člověkem, lstivým kouzelníkem, mužem, který skutečně, hluboce a navždy miloval a zasloužil si posmrtně získat Merlinův řád první třídy.

Potter, stejně jako většina kouzelnického světa, byl překvapen, když zjistil, že Severus Snape je v nemocnici svatého Munga stále (víceméně) naživu a (víceméně) v pořádku.

Severuse probudili z pozastavené životní činnosti, léčili ho a během měsíce vyléčili. Poté ho propustili do rehabilitační péče. Ministerstvo mu vyplatilo sedmnáct let zpětného platu za špionáž, zařídilo mu pěkný byt na Příčné ulici a Snape následně účinně zmizel, aby se o nějaký čas později znovu objevil jako úspěšný podnikatel.

Kromě vaření lektvarů byla špionáž tím, co Severus Snape uměl nejlépe. Rychle se zorganizoval a otevřel poradenskou agenturu, kterou pojmenoval „SS Investigative Services“.

Nutno přiznat, že název byl příšerný, ale zakázky se jen hrnuly. Možná by jich tolik nebylo, kdyby zvolil názvy jako „Severus špehuje“ nebo „Do odpadní šachty, špionský chlapče“.

Když ho nakonec oslovil anglický tým s tímto případem, trvalo mu celých pět minut, než překonal své počáteční výhrady. Zakázka obsahovala všechno, co ho nejvíc fascinovalo – rychlá košťata, muže na rychlých košťatech a především Harryho Pottera na rychlém koštěti.

Tahle Severusova fascinace košťaty by překvapila lidi, kteří si mysleli, že by raději vařil lektvary, než jedl, nebo kteří se domnívali, že se omezuje na plížení po stínech a tesknění po Lily Evansové Potterové.

Ne. Už od útlého věku, přibližně od doby, kdy se spřátelil s Lily a zamiloval se do ní, byl Severus mnohem víc posedlý košťaty.

Jedno vlastní samozřejmě měl. Nebylo to nejlépe udržované koště v kůlně ani to nejdelší, ale svou práci odvedlo. Sám na něm létal často, ale jen málokdy měl příležitost vyzkoušet si ho s někým dalším. Přesto jím byl docela posedlý. Znovu a znovu ho vytahoval, aby se ujistil, že je v pořádku, a nikdy nemluvil o tom, jak moc ho miluje. Tušil totiž, že ačkoli většina mladých mužů v jeho věku famfrpál zbožňuje, ke košťatům zdaleka nemají takový vztah jako on.

Jeho zájem o košťata, muže na košťatech a Harryho Pottera na koštěti se rozvíjel po celý život.

Harry Potter působil na národní famfrpálové scéně pouhé tři roky, ale snadno se stal hvězdou století. Severus usoudil, že jeho mimořádný zájem o Harryho pramení z toho, jak dobře mladou hvězdu zná. Koneckonců byl šest let jeho studentem a Severus ho měl na radaru a pod svou ochranou ještě mnohem déle. Úzce spolupracovali, aniž by si to vůbec uvědomovali, a Potter díky ukradeným okamžikům v myslánce zahlédl i střípky Severusova soukromého života.

A nakonec Severus málem zemřel, když hleděl Potterovi do očí.

To s člověkem může pořádně zamávat, rozhodl se Severus. Požádal Pottera, aby se na něj podíval, a on to udělal.

V Severusově mysli mu Harry Potter splnil poslední přání. Drobný detail, že ve skutečnosti nezemřel, byl nepodstatný.

Severusovi uniklo rostoucí šílenství kolem Potterových famfrpálových schopností během jeho posledního roku v Bradavicích po válce. Ležel tehdy napůl zapomenutý na uzavřeném oddělení Svatého Munga a o tom, že se Harry díky závěrečným zkouškám dostal na pozici kmenového chytače Wimborne Wasps, se dozvěděl až později.

Ty samé zkoušky ukončily vztah Harryho Pottera a Ginny Weasleyové, který se možná právě rozvíjel – nebo už naopak vyhasínal. Ginny se dostala k Harpyjím, a protože oba týmy byly zapřisáhlými nepřáteli, pokrčila rameny a rozloučila se s Harrym objetím. Nebo mu vrazila facku. Nebo si s ním ještě před odchodem bez rozloučení divoce užila.

Které verzi člověk uvěřil, záleželo na něm a na časopisu, který si vybral.

Severus se zotavoval v bytě na Příčné ulici, který mu zaplatilo ministerstvo. Byt se nacházel nad obchodem s mudlovskými artefakty, který často navštěvoval Arthur Weasley. Právě v době Potterovy první sezóny u Vos se tak Severus mohl s Harrym setkávat poměrně často. Budova, ve které bydlel, stála přímo naproti Kratochvilným kouzelnickým kejklům, a jeho byt byl konkrétne v horním patře, tudíž ležel naproti místnostem, v nichž nad obchodem bydlel George Weasley.

V počátcích, než si Potter dokázal, že si pozornost médií skutečně zaslouží, vstupoval do obchodu hlavními dveřmi. Fanoušci, kteří ho sledovali, si udržovali uctivý odstup a často na něj čekali venku, dokud se znovu neobjeví. George Weasley totiž vymyslel kouzlo, které postihlo každého, kdo přišel do obchodu s Harrym Potterem: než mohl odejít, musel si něco koupit.

Někdy se Potter znovu objevil a, možná povzbuzen pořádnou dávkou Ohnivé whisky, kterou si dal uvnitř s Georgem, souhlasil, že odpoví na otázky nebo podepíše kartičky s čokoládovými žabkami těm nejhorlivějším fanouškům.

Severus trávil nepřiměřené množství času u okna s knihou v ruce, a tak měl na tyto výjevy místo v první řadě.

Potter byl roztomilý. Nedalo se to vyjádřit jinak. Severus to slovo obecně nesnášel, zvlášť když se vztahovalo na myšlenku nebo názor, který vzešel z jeho vlastní hlavy.

Byl okouzlujícím způsobem plachý, ale téměř vždy zdvořilý. Mnohem víc se usmíval a přikyvoval, než mluvil. Měl dobré držení těla. Vlasy – no, Severus by dal přednost tomu, kdyby je měl krátké a nepadaly mu do očí, ale Potter se je očividně snažil nechat narůst bez použití kouzla na prodloužení vlasů.

Severus si poznamenal, že by měl připravit roztok na podporu růstu vlasů, ale vůbec netušil, jak by ho dostal Potterovi do sprchy.

Takže: vlasy, držení těla, celkové vystupování.

Aha – oblečení.

Potter se oblékal konzervativněji, než bylo u lidí jeho věku obvyklé. Džíny, které mu dobře padly přes štíhlé boky, a k nim zřejmě drahé, ale pohodlné boty. Jednoduchá košile, alespoň podle toho, co Severus zahlédl pod otevřeným, přiléhavým hábitem, který nosil přes oblečení.

Jeho hábity nebyly odporně křiklavé jako ty Georgeovy ani zdobené pralesničkami strašnými či souboji kouzelných stromových skřítků jako hábity slečny Lovegoodové, která o víkendech pracovala v obchodě. A nebyly ani špatně padnoucí a zanedbané jako hábity Ronalda Weasleyho. Severus několikrát zahlédl Grangerovou, jak je uhlazuje a oprášuje. Jednou na něj dokonce seslala tak účinné kouzlo na odstraňování skvrn, že mu dočasně zmizely pihy. Ne, Potterovy hábity byly vždy jednobarevné, v příjemných odstínech a jednoduše, přesto elegantně lemované. Severusovy nejoblíbenější byly zelené, protože Harrymu zvýrazňovaly oči. Naštěstí se zdálo, že i Potter je má nejraději.

 

V těch blažených dnech domácího zotavování, rehabilitace a znovuzrození v podobě špiona na volné noze pootevřel dvě okna vedoucí na Příčnou ulici a vytvořil složité kouzlo odrazu zvuku, které svedlo rozhovory z ulice před Kratochvilnými kouzelnickými kejklemi přímo k jeho křeslu u okna.

Kromě toho, že mu poskytovalo pohled na poválečný život v kouzelnické Británii, a zejména na mnohem zajímavější poválečný život Harryho Pottera, mu přinášelo i zajímavé drobky informací od Harryho přátel a adoptivní rodiny. Ti považovali téma Harryho Pottera za stejně zajímavé – byť ne tak vzrušující – jako sám Severus.

Molly Weasleyová chtěla, aby se Harry usadil se ženou, a nechápala, proč je pořád s jinými chlapy.

Bill Weasley a Potter se jednou pustili do dlouhého rozhovoru o piercingu. Harry poznamenal, že si sice nemůže nechat propíchnout obličej, protože to zakazují ligová pravidla, ale možná by zvážil piercing „někde pod dresem“.

A Hermiona Grangerová s Lunou Lovegoodovou se celých patnáct minut rozplývaly nad Harryho líbacími schopnostmi. Chichotaly se a šeptaly si, dokud nedorazili Ronald Weasley a Neville Longbottom. Pak předstíraly, že je všechno naprosto v pořádku a že ani jedna z nich nikdy neměla s Harrym Potterem pořádně vášnivou líbačku.

Co to sakra Potter dělal, že líbal holky?

„Jeho jazyk!“ prozradila Grangerová. „Je skoro jako chápavý orgán! Kdyby naučil Rona dělat tohle, nemusela bych mu nechávat všude ty letáky!“

S tím očividně iba ztrácela čas.

„Jak se vůbec můžeš soustředit na jeho jazyk, když má ty svoje kouzelné ruce na tvém zadku, skoro tě zvedá ze země a palci ti kreslí kroužky na půlkách?“ povzdechla si Lovegoodová.

„Do prdele,“ zašeptala Grangerová. „Budu ho muset znovu opít. Opravdu, opravdu se chci podívat na ten piercing, o kterém Ron tvrdí, že ho má.“

Severus byl toho dne velmi rád, že mu dolní část těla zakrýval parapet, protože si rozepnul hábit, stáhl kalhoty a pořádně se udělal jen při představě toho chápavého jazyka a těch kouzelných rukou na svém zadku.

Potter strávil u Vos pouhých osmnáct měsíců, než si ho vybrali do národního týmu a mezinárodní ligy.

Jak jeho sláva rostla, objevoval se před Kratochvilnými kouzelnickými kejklemi mnohem méně často, protože se nemohl nikde pohybovat, aniž by ho obklopil dav. Když ho Severus přece jen zahlédl, jak vchází do obchodu, vypadal utrápeně a vyčerpaně a obvykle ho obklopovala jeho osobní zrzavá garda. Severus mu chtěl říct, že tím na sebe jen ještě víc upozorňuje. Kdo jiný v kouzelnickém světě se pohyboval v doprovodu zrzavých, pihovatých bodyguardů?

Nejvíc ho však zajímal Harry Potter posledních dvou let. Právě tehdy totiž Potter začal při návštěvách v horních místnostech George a Rona Weasleyových létaxem přilétat přímo do bytu, místo aby vcházel hlavními dveřmi jako potenciální zákazník.

Sledování Pottera a překonávání překážek, které mu stály v cestě za dobrým výhledem na vycházející famfrpálovou hvězdu, představovalo výzvu, díky níž Severus nakonec získal všechny potřebné dovednosti pro své nové špionské podnikání.

Kombinací základních mudlovských převleků vylepšených magií a vlastních kouzel a zaklínadel dokázal Severus sledovat kohokoli, aniž by byl odhalen. Pojišťovnictví se o jeho schopnostech rychle dozvědělo a obvykle bylo ochotné zaplatit jeho přemrštěné honoráře, když mělo jistotu, že případy budou vyřešeny rychle a v jeho prospěch.

Během osmačtyřiceti hodin dodal důkazy, že požár, který zničil dům nižšího ministerského úředníka, byl založen úmyslně. Za dvaasedmdesát hodin poskytl dostatek podrobností o nevyzpytatelném chování a impulzivním rozhodování finančního experta z Gringottovy banky, aby mu zdvojnásobili sazby všeobecného pojištění odpovědnosti.

Když poprvé spatřil Harryho Pottera, jak klopýtá z krbu v horním obývacím pokoji bytu nad Kratochvilnými kouzelnickými kejklemi, měl na něj jasný výhled skrz nezakryté okno ve tvaru oblouku. Slunce stálo v ideální poloze, aby osvětlovalo místnost, zatímco Severus zůstával v relativním šeru.

Potter se oprášil a okamžitě přešel k oknu, aby zkontroloval ulici pod sebou. Když zvedl oči, trochu je přimhouřil. Zjevně si všiml, že přímo naproti se nachází další byt, ale Severusovi nevěnoval žádnou pozornost. Otočil se a svlékl si hábit, čímž odhalil široká ramena v přiléhavém tričku.

Potter brzy nato odešel a Severus zůstal dalších třicet minut na stráži u okna. To stačilo, aby se Harry do místnosti vrátil, tentokrát s Ronaldem Weasleym.

Oba se chvíli opírali o okno a hleděli na chodník pod sebou, dokud se neobjevila hlava Hermiony Grangerové, kdysi hustovlasá, nyní ostříhaná do mikáda a pečlivě upravená.

Zamávali jí, ona vešla do obchodu a Weasley zmizel. Vrátil se s košilí, kterou hodil po Potterovi.

A Potter – ach, Potter – si svlékl přiléhavé tričko a zůstal stát nahoře bez, zatímco si s Weasleym povídal, dokud se neobjevila Grangerová.

Severus měl dojem, že na Harryho hrudi zahlédl slabý kovový záblesk.

Piercing v bradavce.

Ale kroužek, nebo činka?

Činka – musela to být činka.

Nebo to snad byl kroužek?

Od té chvíle už Severus nikdy nezůstal bez účinného kouzla špionážního kukátka.

Během několika měsíců nashromáždil celou řadu odposlouchávacích kouzel, která přidal k protikouzlům proti odposlouchávání, jež vyvíjel a zdokonaloval už jako teenager.

Nyní tato kouzla používal každý den, při své aktuální zakázce pro firmu. Sbíral všechny dostupné informace o Harrym Potterovi a jeho fantastickém koštěti, aby Anglie mohla oběma stanovit náhradní hodnotu a řádně je pojistit.

Anglie! Severus to dělal pro Anglii!

Zastavil se před vchodem pro novináře na stadionu, kde se měl odehrát zápas Irska proti Anglii. V ruce držel novinářskou průkazku a povolení ke vstupu. Rychle prošel bezpečnostní kontrolou a ignoroval významné pohledy na hrudný koš, které mu lidé věnovali. Zamířil ke stánku se suvenýry a koupil si program.

Měl spoustu času usadit se a prohlédnout si shromážděný dav ještě před začátkem zápasu, většinu času však věnoval přípravě kouzel, která považoval za nejúčinnější.

Kouzlo Špionážního kukátka bylo vždy nezbytností. Po něm následovalo špehovací kouzlo Tak blízko, že uslyšíš, jak kýchá. Aby vyhověl požadavkům firmy, a ne pouze svým vlastním chlípnějším zájmům, zvolil sadu měřicích kouzel, která měla zaznamenávat Potterovu rychlost, výšku nad stadionem, zrychlení při zatáčkách a úhel i rychlost střemhlavých letů.

Nemohl je umístit, dokud se Potter neobjeví, ale protože měl být představen jako poslední a při pomalém obletu stadionu, během něhož hráči mávali fanouškům, měl být až na konci skupiny, naskytne se mu několik příležitostí.

Zatímco čekal na začátek zápasu, důkladně si přečetl program a poté se podíval do sázkové knihy, kterou mu někdo anonymně strčil do ruky, když procházel kontrolou novinářských průkazů.

Sázková kniha byla zamaskovaná jako politická propaganda propagující nový ministerský program na podporu správné zubní hygieny. Pro pojišťovacího vyšetřovatele však představovala životně důležitý zdroj informací při zápase, jako byl tento. Poskytovala mu okamžitý přehled o tom, jak profesionální famfrpálový svět oceňuje Pottera.

Jediný rychlý pohled na kurzy mu ukázal, že se všeobecně očekává, že Potter zápas s přehledem rozhodne.

Sázet na to, že chytí zlatonku, by bylo pošetilé. Výhra by totiž nebyla o moc vyšší než samotná vsazená částka.

Tváří v tvář tak jednoznačným kurzům přišli sázkaři se zajímavějšími způsoby, jak přijít o peníze.

Kurzy výrazně favorizovaly Potterův zřídka používaný trik s nasednutím na koště na dálku. Ten předváděl pouze tehdy, když už měl zlatonku v ruce a spoluhráči ho dohnali a stáhli z koštěte. Koště pak dál kroužilo, dokud ho spoluhráči nevyhodili do vzduchu a ono se k němu jako mávnutím kouzelného proutku nepřihnalo a nezachytilo ho.

Přesně tohle chtěl Severus vidět. Považovalo se to za nejnebezpečnější manévr, jaký bylo možné na hřišti předvést, a zároveň za ten nejméně pochopený. Ovládal Potter koště, nebo si koště vyvinulo jakousi vlastní inteligenci?

Z reproduktorského stanoviště se nakonec ozvalo šumění, které přimělo dav ztichnout, a zanedlouho začalo představování týmů. Jak se dalo čekat, Harry Potter byl posledním členem týmu, který zahájil pomalý oblet stadionu. Severus byl připraven seslat nejdůležitější kouzla. Bezeslovně. Bez hůlky. Pouhými myšlenkami zaměřenými na konkrétní účel a konkrétní osobu.

Špionážní kouzla byla na místě. S měřicími kouzly musel počkat na další příležitost, ale nepochyboval, že Potter bude během zápasu často létat nad jejich hlavami.

Na okamžik věnoval pozornost předzápasovým formalitám, ale nemohl se ubránit tomu, aby ho nerozptyloval Potter. Stál se svým týmem na vzdálenější straně stadionu, vedle sebe měli na zemi položená košťata a čekali na povel „Košťata vzhůru!“.

Kouzlo dalekohledu dostalo Pottera přímo do středu Severusova zorného pole. V porovnání s lidmi kolem něj vypadal nepřirozeně velký, několikanásobně větší než ve skutečnosti.

Severus – už poněkolikáté – zalitoval, že Pottera nevybrala Francie místo Anglie. Francouzský tým totiž oblékal hráče do nejmodernějších elastických dresů s vestavěným ochranným brněním, jehož součástí byly i chrániče rozkroku vyrobené na míru mužským hráčům.

Potter stál zpříma, ruce založené na hrudi, a občas prohodil pár slov s jedním z odrážečů, který stál vedle něj.

Odposlouchávací kouzlo nebylo při tolika hlasech mezi Severusem a cílem příliš spolehlivé, ale občas k němu přece jen dolétlo nějaké slovo či fráze.

Bohužel nic příliš podnětného.

„Velký dav.“

„Tohle máme v kapse.“

„No jasně? Snape?“

Počkat.

Ne. Mohl přece říct cokoli. Třeba „No jasně? Sejf?“ Nebo „No jasně? Zdejch?“

Severus se právě rozhodl, že přestane řešit něco, co rozhodně nemohl slyšet správně, a zaměří se na zápas. Hráči totiž nasedli na košťata a zaujímali své pozice vysoko nad zemí, připraveni na rozhodčího, který měl…

Co to, do prdele, má být?!

Koutkem oka zahlédl černě oděného muže, který se usadil v sousedním sektoru. Ostatní diváci natahovali krky, aby si nově příchozího prohlédli, a všude kolem se šeptalo.

Muž otočil hlavu, aby oplatil pozdrav někomu, kdo seděl za ním.

A Gayla Bracegirdleová potvrdila, že Severus Snape sedí v lóži pro hosty hráčů, přímo uprostřed, po boku přitažlivé ženy.

Tento Severus Snape – ten, který ve skutečnosti nebyl Severusem Snapem, protože skutečný Severus Snape právě seděl v sousední lóži převlečený za bývalou famfrpálovou hráčku, která se stala sportovní reportérkou – vypadal přesně jako Severus Snape z dob Bradavic.

Kdokoli se však zmocnil jeho těla, musel ho znát jen velmi povrchně, protože jeho osobnost byla naprosto chybná.

Zaprvé: profesor v Bradavicích by se nikdy nezúčastnil společenské akce mimo školu ve svém učitelském hábitu.

Zadruhé: Severus Snape se s ostatními diváky nebavil.

A zatřetí: Severus Snape by se nikdy nezúčastnil žádné akce s krásnou ženou po boku. Ženou, která – jak si Gayla prohlížela její profil – nápadně připomínala bývalou Angelinu Johnsonovou, nedávno provdanou za George Weasleyho.

Zatímco Severus hrůzou sledoval, jak se falešný Severus postavil a bezmyšlenkovitě si začal zaplétat vlastní vlasy, skutečný Severus vřel vzteky.

Falešný Severus vyskočil na nohy, když Harry Potter prosvištěl nad hlavami diváků, a zvolal:

„Miluju tě, Harry Pottere!“

Všude kolem se ozval jásot a Severus – ten skutečný – seděl a vztekal se ještě víc.

Do prdele. Ta měřicí kouzla!

Vytrhl se ze svého rozhořčení a snažil se ze všech sil nepřemýšlet o tom, kde přesně George Weasley získal vlasy pro mnoholičný lektvar a jak poznal, že se za něj v tom bazaru vydával právě Severus. Znovu se soustředil na Harryho a jakmile se dostal do dosahu, bezhůlkově a bezeslovně seslal kouzla, která měla sledovat jeho rychlost a výšku.

Jakmile však byla kouzla seslána a příslušné údaje se začaly samy zapisovat do jeho zápisníku, obrátil pozornost zpět k sousední lóži.

Zápas, na který se tolik těšil, byl v podstatě zničený.

Většinu času strávil tím, že koutkem oka sledoval sám sebe.

Naštěstí George Weasley famfrpál miloval, a tak se brzy do zápasu naplno ponořil a přestal se tolik soustředit na veřejné ponižování Severuse Snapea.

Dva rozcuchané copy mu však zůstaly po celou dobu zápasu a vypil obrovské množství perlivé limonády, po níž často říhal.

A jednou, když otočil hlavu, aby odpověděl na otázku ženy sedící za ním, rozepnul si hábit, vestu i košili a odhalil jednu stranu hrudi, aby jí ukázal své tetování.

Jenže žádné tetování neměl.

Rozhodně ne takové, na němž byla zlatonka ve tvaru srdce a do níž bylo vyryto HP + SS.

Potter nakonec chytil zlatonku ve chvíli, kdy Irsko vedlo o sto bodů. Zápas tím ukončil a zajistil Anglii vítězství.

Odešel z hřiště, aniž by předvedl svůj slavný trik s obráceným nasednutím.

Snape se bez zájmu podíval na poznámky v zápisníku. Začínalo pro něj být obtížné starat se o velmi štědrou odměnu za shromáždění informací o Harrym Potterovi, když byla jeho vlastní pověst, taková, jaká byla, právě zničena.

Zrovna se zvedl k odchodu ze stadionu a velmi usilovně se snažil ignorovat podívanou v sousední lóži, když se v lóži pro VIP hosty objevil sám Harry Potter, stále oblečený ve zpoceném a nijak zvlášť voňavém dresu.

„Co si sakra myslíte, že děláte?“ zasyčel Potter.

Jeho syčení bylo tak sykavé, že Severuse napadlo, jestli Potter stále ještě umí mluvit s hady.

„Užívám si famfrpálový zápas…“

„Kde jste ho vzal? Víte, kde bydlí? Uvědomujete si, jak moc je to špatně?!“

Harry se blížil k falešnému Severusovi. Georgeova manželka opustila lóži ještě před koncem zápasu a nevrátila se.

Ti, kteří dosud nevěnovali situaci příliš pozornosti, teď vytahovali zápisníky a tlačili se k okraji tiskové lóže, co nejblíže k VIP prostoru.

„Pane Pottere! Pane Pottere! Brett Barrett z Left Leaning Legacy. Kdo je…?“

„Promiňte! Pane Pottere – chcete říct, že tohle není Severus Snape?“

„Co je tak špatně, pane Pottere? Mohl byste nám to vysvětlit?“

Fotoaparáty kolem něj blýskaly, ale Harry Potter jim ke cti nevěnoval žádnou pozornost.

Potterovi zřejmě náhle došlo, že VIP lóže pro hosty sousedí s tiskovou lóží. Prudce se otočil k reportérům a náhle změnil tón. Jakmile to udělal, veškerá pozornost se obrátila k němu a skutečný Snape sledoval, jak falešný Snape zmizel za hradbou obdivovatelů Harryho Pottera.

„Dobré odpoledne,“ řekl Harry. „Já… já to můžu vysvětlit.“

Ztišil hlas.

„Takže jste mě dostali.“

Zrudl a reportéři se k němu nahrnuli se zápisníky připravenými k zapisování.

„Nevěděl jsem, že je profesor Snape fanouškem famfrpálu,“ začal.

„Zdá se, že je také fanouškem Harryho Pottera,“ poznamenal odpudivý reportér z Quidditch Insider, Hoover Suxton, a čmáral si do zápisníku.

„Ehm… právě proto jsem si myslel, že jde o někoho, kdo si z nás dělá legraci mnoholičným lektvarem. Nedokázal jsem si představit, že by se profesor Snape někdy takhle veřejně odhalil nebo řekl něco tak nedůstojného. Ale víte, jací fanoušci jsou, když je strhne okamžik.“

Potterova ústa se pohybovala a Severus slyšel, co říká, ale blednoucí ruměnec na Potterově krku a uších ho strašlivě rozptyloval.

„Takže to nebyl Severus Snape?“ zavolala hvězdná reportérka Denního věštce Selma Spyworthyová.

Severus jí vždycky záviděl její jméno a proklínal to, které musel celý život nosit on sám.

„Ehm… ne? Myslím, že ne?“ Potter znovu zrudl. „Možná? Já jen… prostě nechápu, proč by skutečný Severus Snape nosil na famfrpálový zápas svůj učitelský hábit nebo proč by… no, proč by tohle říkal.“

Tak tady to máme znovu, pomyslel si Snape. Potter byl prostě okouzlující. A zvláštně ho těšilo, že Potter poznal, že Weasley měl na sobě černý hábit se dvěma řadami knoflíků a rozšířenými rukávy, nikoli tmavě antracitový hábit s jedinou řadou knoflíků a přiléhavými rukávy, který nosil při všech ostatních příležitostech.

„A pokud to nebyl Severus Snape, víte, kdo to tedy byl?“ zeptala se Spyworthyová a upřeně se na Harryho zadívala.

„Nemám tušení. Ale nebyl to zrovna moc vtipný žert, že?“ řekl. „Profesor Snape to ale jistě uvede na pravou míru, až si to přečte v novinách, ne?“

Uf.

Naštěstí tahle konkrétní skupina novinářů nedokázala odolat příležitosti stočit otázky zpět k famfrpálu. Zvláštní důraz kladli na Harryho Pottera, jeho koště – pořídili mu snad stejně tolik fotografií jako samotného Pottera, který tam stál tak svůdně –, jeho plány do budoucna, přičemž se soustředili výhradně na famfrpál, nikoli na romantické vztahy, a jeho plány na období po sezóně. Chtěl trávit čas se svým kmotřencem a možná se vydat někam, kde ještě nikdy nebyl.

Severus se držel v zadní části davu, ale protože kouzla, která seslal na začátku zápasu, stále fungovala, Potter zůstával zaostřený a během celého rozhovoru ho bylo jasně slyšet.

Nakonec se objevili dva členové bezpečnostní služby týmu a jejich tisková mluvčí. Ochranka Pottera odvedla a mluvčí, která dorazila až v průběhu rozhovoru, zůstala, aby odpovídala na otázky.

Jedna z nich ho pořádně překvapila.

Ano, odpověděla, Severus Snape byl na seznamu VIP hostů pro tento zápas. Ne, nemohla potvrdit, že muž v lóži, který vypadal jako Severus Snape, byl skutečně bývalým profesorem. „Tohle nejsou Gringottovi,“ prohlásila podrážděně. „Na naše hosty nepoužíváme detektory převleků!“

Severus předstíral, že si její výrok zapisuje, ve skutečnosti však svým osobním těsnopisem zaznamenával ingredience zmenšovacího roztoku a jeho mysl horečně pracovala.

Severus Snape byl na seznamu VIP hostů?

Že by ho Potter opravdu pozval?

Ne. Harryho reakce, když konfrontoval Weasleyho převlečeného za Snapea, jasně dokazovala, že nevěřil, že se setkal se skutečným Snapem.

Ledaže… ledaže ho Potter skutečně pozval a Weasley pozvánku zachytil dřív, než se dostala k Severusovi. A Potter začal něco tušit, když Weasley zvolal to směšné „Miluju tě, Harry Pottere!“ a pak přišel do lóže, kde zjistil, že Snape má na sobě svůj učitelský hábit, nikoli některý ze svých hábitů pro všechny ostatní příležitosti.

Přemýšlej!

Skutečný Severus Snape si sbalil věci a nenápadně zmizel nedlouho poté, co Harryho Pottera odvedli zpět k jeho týmu na pozápasové oslavy.